(12.20 hodin)
(pokračuje Benda)
Myslím si, že to je strašně nebezpečný trend. Zatím tam nejsou adopce, a buďme si zcela jisti, že návrh na adopce přijde, a přijde do dvou let, stejně jako přišel ve všech ostatních zemích, kde probíhala tvrzení o tom, že nic takového zájmem není, a samozřejmě návrh na adopce přišel. To je jedno první velké nebezpečí, které návrh zákona skrývá.
Druhé nebezpečí souvisí trochu s tím, o čem zde mluvil můj dobrý přítel Jaroslav Zvěřina, který mluvil o jasné sexuální orientaci, o nemožnosti toto měnit. Já to slýchám opakovaně od této komunity, opakovaně tvrdím, že to prostě není pravda, že to zcela stoprocentně není pravda, a zajímalo by mě, jestli to pravda je, tak proč připouštíme možnost přechodu mezi manželstvím a homosexuálním manželstvím. A dlouhodobě a ze všech stran, a tady, pokud chcete uzavřít registrované partnerství, partnerské soužití podle tohoto zákona, nesmíte být ženatý, chcete uzavřít manželství, nesmíte mít uzavřené partnerské soužití. Byla-li by pravda, že homosexualita je věc naprosto jasná, daná, neměnná, tak přece pak se netvařme, že je možné mezi homosexuálním a heterosexuálním svazkem dlouhodobého charakteru volně přecházet.
Třetí věc, která tu zazněla od pana vicepremiéra Špidly, myslím, že velmi nekorektně, byla ona zmínka o erotice, o erotickém chování, o vztazích založených na tom, že se lidé mají rádi. To prostě nemůže být přece důvodem, abychom toto uzákonili. Láska dvou lidí nemůže být důvodem k tomu, přijímat nějakou normu. Upozorňuji na to, že z hlediska této logiky není žádného důvodu nepřijít o měsíc později se zákonem o mnohoženství. Možná že by si to mnoho lidí přálo, jak mi tu říká paní kolegyně. Přesto si myslím, že do naší tradice se to velmi nehodí, a že není důvod tuto tradici rozvíjet.
Opakovaně jsem upozorňoval na to, že jsem připraven diskutovat o zákoně o registrovaném partnerství, pokud bude postaveno na úroveň druha a družky, to znamená jistého vymezení vzájemného vztahu dvou lidí a zejména jejich vzájemné garance, případně v některých výjimečných případech i garance státu, resp. dalších veřejnoprávních institucí, sdělovat informace.
Návrh, který je nám předkládán, opět staví partnerské soužití vysoko nad vztah druha a družky, staví ho fakticky na úroveň manželství a fakticky má nebo může mít, pokud se nejedná o institut, který nebude používán, pak je nesmyslné ho přijímat, ale pokud bude používán, tak má výrazné rozpočtové nároky. Překvapuje mě, že to vláda ve své důvodové zprávě nepřiznává. Zákon předpokládá vdovské a vdovecké důchody po registrovaném partnerství, předpokládá různé věci ze zákona o vojenském zabezpečení, předpokládá společné sociální dávky a desítky dalších věcí. Takže to není o tom, že dva lidé si mezi sebou potřebují upravit vztah, ale že vztahují jako mnozí v této společnosti ruku ke společné kase a říkají: Vy nám z té společné kasy přispějte. To si myslím, že také není správné, a myslím si, že představa toho, že nadřadíme toto homosexuální manželství nebo partnerské soužití nad vztah druha a družky a dáme mu nadvýhody, že by to nemělo být cílem této sněmovny.
Připojuji se k návrhu na vrácení a doporučuji vládě, aby, je-li něco v této sněmovně opakovaně nepřijato, přicházelo se s jinými koncepcemi, a ne se snahou tuto sněmovnu časem udolat a unavit, jako se to stává v mnoha návrzích zákonů, viz třeba zákon o referendu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Petr Pleva, připraví se paní poslankyně Miroslava Němcová.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já již nebudu dlouho zdržovat, protože většinu z toho, co jsem chtěl říci, řekli mí předřečníci.
Chtěl bych si jen povzdechnout nad tím, co řekl tady na závěr pan poslanec Benda. My jsme již dvakrát zamítli obdobný návrh zákona, dvakrát už jsme řekli, že nechceme, aby tento institut, pokud bude v našem právním řádu existovat, byl obdobný jako institut manželský. Byl zde také dán návrh, aby, pokud se představitelé budou chtít vrátit do sněmovny s tímto návrhem, uvažovali o tzv. francouzském modelu, kde není upraveno soužití osob stejného pohlaví, protože jsem hluboce přesvědčen, že do pohlaví, sexuální orientace, lásky a podobných věcí se stát nemá plést, že to je věc skutečně dvou lidí, ale aby byl předložen institut, který bude někde na úrovni druh a družka bez vymezení pohlaví, s tím, že pak ho lze samozřejmě použít i pro osoby této sexuální orientace, ale i pro jiné instituce.
Dokáži si představit instituci, kdy nějaký svobodný mládenec sdílí domácnost se svou tetou, např. starší, aby po ní mohl dědit, ona po něm atd. Toto je francouzský model, který takto upravuje systém. Toto nám předloženo nebylo, bylo nám předloženo opět manželství, a proto navrhuji jako podmíněný pozměňovací návrh, pokud nebude přijat návrh na zamítnutí, abychom vrátili tento zákon vládě k dopracování.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Miroslava Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, pane předsedo parlamentu a milé kolegyně a milí kolegové, i já bych vás poprosila o chvíli pozornosti, protože jsem přesvědčena, že opakující se debata nad tímto zákonem znamená jediné: znamená to, že jde skutečně, a mělo by jít skutečně, o fundamentální debatu, debatu nad tím, zda podobným návrhem zákona dopředu neurčíme směřování, orientaci a organizaci společnosti, a to tak dlouho dopředu, kam sami neumíme dohlédnout.
V mnoha příspěvcích, v minulosti i nyní, zaznívají věty: rodina je základem společnosti. Nikdo z nás tuto skutečnost nezpochybňuje. Je tomu tak opravdu? Jsme si tím opravdu tak jisti, že rodina je základním kamenem společnosti? Nikdo tuto skutečnost nezpochybňuje.
Já se domnívám, že tomu tak není, protože dovolujeme v debatách podobného typu, v návrzích podobného typu, aby se rodina drolila. Neděláme ani v debatách, ani v parlamentu neděláme rozpravy, které by se tak dlouho věnovaly současným problémům současné rodiny, jako se věnujeme debatě na téma tohoto předloženého zákona, na téma vztahu, který se pokoušíme uspořádat, a to - prosím podtrhuji - na úkor rodiny. Věty o tom, že to není na úkor rodiny, já odmítám, protože kdybychom skutečně brali vážně rodinu jako základ společnosti, tak bychom vážně uvažovali, a omlouvám se za to zjednodušení, pravděpodobně jiným směrem. Řekli bychom: Ano, existuje rodina jako základ společnosti a máme zde tyto parametry: buďto je člověk svobodný, nebo je ženatý či vdaná, a od tohoto momentu se mohou odvozovat rozvedení nebo vdovci nebo vdovy. A pak je zde paralelně běžící struktura druhů a družek.
Kdybychom mysleli, že rodina je opravdu tím vážným základním kamenem, za který se chceme brát, tak řekneme: Ano, tuto strukturu nemůžeme v žádném případě zpochybnit, a tudíž platí buď svobodný, nebo ženatý, nebo vdaná, rozvedený, vdova nebo vdovec, a potom bude platit skupina, tzv. třetí stupeň, něco jako rozhodnutí se, že chce někdo s někým žít, něco, co bychom mohli možná nazvat i partnerským soužitím, ale neznamenalo by to v žádném případě partnerské soužití osob stejného pohlaví, osob stejné nebo jiné sexuální orientace, znamenalo by to soužití osob, které se shodnou na daleko zásadnějších hodnotách.
***