(12.10 hodin)
(pokračuje Janeček)
Ona nepřijde s tím, že zrušíme onu administrativu, která je na úřadech poskytujících státní sociální podporu, my ji tam ponecháme, ale opakuji znovu, že zachováme vše špatné z obou systémů. Znovu opakuji, že pokud by tato vláda chtěla skutečně něco udělat pro naši rodinu, nechť podpoří dosažitelnost bydlení, dosažitelnost zaměstnání, a určitě po čase zjistí, že se zvýšila i porodnost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Stanislav Volák.
Poslanec Stanislav Volák: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, domnívám se, že projednáváme skutečně velmi důležitý návrh novely zákona. Pan ministr to uvedl s tím, že svým opatřením by chtěl poněkud stimulovat velmi nízkou porodnost v České republice a zastavit velmi negativní demografický vývoj.
Podívejme se konkrétně na to, co jím navrhovaná opatření znamenají. Rodina, která má vyšší příjem než 1,8 životního minima, čtyřčlenná rodina s desetiletým a patnáctiletým dítětem, má čistý příjem 22 tisíc Kč a více. Těmto rodinám s příjmem nad 22 tisíc Kč chce pan ministr Špidla přidat od 250 Kč do 350 Kč. Osobně se domnívám, že tato částka těmto rodinám fakticky vůbec nepomůže. Domnívám se, že jsou to úplně vyhozené peníze a že v žádném případě se nezlepší životní podmínky dětí v těchto rodinách, i když jim přidáme 250 nebo 350 korun.
Můžeme jít ale dál. Pan ministr Špidla dokonce chce, aby přídavky na děti dostávaly i rodiny, které mají vyšší příjem, než je trojnásobek životního minima, to je 36 tisíc Kč čistého pro čtyřčlennou rodinu. Těmto rodinám chce pan ministr přidat od 500 do 700 Kč na jedno dítě. Opět, tento přídavek na dítě nezlepší životní podmínky těchto dětí. Jsou to ještě vyhozenější peníze než v předchozím případě. Kdyby to pan ministr myslel vážně s tím, že chce zvyšovat svobodu volby rodin ohledně počtu dětí, tak by především musel dělat jiný manévr. Musel by zvýšit přídavek, který se vyplácí do čtyř let věku dítěte, rodičovský příspěvek na takovou úroveň, aby byl skutečnou náhradou mzdy. Protože v této době, tedy do čtyř let, jeden z manželských partnerů pečuje o své dítě. To pan ministr neudělal. Kdyby chtěl skutečně pomoci středním příjmovým skupinám a navíc je stimulovat k tomu, aby více vydělávaly, musel by zavést daňové manévry - společné zdanění manželů, zvýšení odpočitatelné položky na dítě na úroveň poplatníka daně atd.
Rozuměl bych tomu, kdyby byl sociální systém stabilizovaný, že bychom ty čtyři miliardy věnovali těmto bohatých rodinám, ale nerozumím tomu v okamžiku, kdy sociální výdaje meziročně rostou o 8 % a příjmy státního rozpočtu rostou o 5 až 6 %. Vždyť celý systém, systém sociálního zabezpečení, je v hluboké krizi, neboť pan ministr nemá ani na důchody, které dosáhly nejvyšší úrovně od roku 1976, co se týká poměru mezi hrubou mzdou a důchodem.
Proč toto pan ministr dělá, je odpověď jediná: z ideologických důvodů. Mám obavy, že pan ministr nevidí v poslední době svět, jaký je, ale jaký svět je jeho ideologickou představou, a to je pro tento stát velmi nebezpečné. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Jana Volfová.
Poslankyně Jana Volfová: Děkuji. Paní předsedající, dámy a pánové, musím přiznat, že jsem původně nechtěla vystoupit, protože mě odůvodnění předkladatelem velmi konvenovalo - domnívám se, že bylo naprosto přesné. Ale po několika výstupech bych si dovolila pokusit se vám vysvětlit i z mé pozice, proč velmi podporuji tento návrh.
Za prvé bych chtěla říci, že zde velmi ztotožňujeme dětské přídavky a sociální dávky. Nedomnívám se, že dětský přídavek je sociální dávkou, že by dítě mělo žebrat o to, aby mohlo dostat nějakou sociální dávku. Všechny děti jsou skutečně rovné a měly by dostávat příspěvky, protože jsou to příspěvky na dítě, nikoliv dávky na rodinu.
Za druhé. Slyšela jsem o tom, že máme zvýšené dětské přídavky a že se většina rodičů bude snažit o to, je získat. Znám však opačné případy, případy rodin, které nejsou ochotny pravidelně vystát onu frontu a zajistit si podporu, protože to považují za nedůstojné, a vůbec dětské přídavky nepobírají, přestože by na ně nárok měly.
Do mé poslanecké kanceláře chodí řada žen a matek a myslím, že v případě, že by nemusely podstupovat tuto nedůstojnou proceduru, že by dětské přídavky přijaly a že by to velmi výrazně jejich dětem pomohlo.
Mluvilo se zde o 90 % rodin, které příspěvky pobírají, já bych spíš řekla "které mají nárok". Mluvilo se zde o tom - a zmínili se o tom poslanci i ministři -, jako bychom byli především my ti, kteří čekáme, až nám dětské přídavky spadnou do klína a budeme se moci těšit, jak z nich budeme žít. Tady si myslím, že může existovat varianta jako fond, pro který se můžeme dobrovolně vzdát těchto příspěvků. Tyto příspěvky mohou být přerozděleny např. dětským domovům a sociálním zařízením. Takový návrh já osobně budu ve druhém čtení navrhovat. Domnívám se ale, že je to akt naší svobodné vůle, ale především akt dítěte, kterému když bude 18 roků, může rozhodnout samo, jestli chce nebo nechce takový příspěvek pobírat.
Vzpomínali jste zde porodnost a říkali jste, že v době, kdy byly nejnižší dětské přídavky, byla vysoká porodnost. Ale podívejte se na graf porodnosti. Právě v dobách, ve chvíli, kdy se zvýšily dětské přídavky, zvýšily se i porody, a to velmi výrazně, ve chvíli, kdy se udělalo něco pro děti, ženy to vnímaly a opravdu se zvyšovala natalita. Není pravdou, že v době nejnižších dětských přídavků byla nejvyšší porodnost. Ona se skutečně zvyšovala tehdy, když byl určitý pocit, že stát zabezpečuje budoucnost dětí.
Chtěla bych říci, že tak, jak zde uvedl pan ministr, že situace ve většině zemí, které nastolily adresné dávky, je dnes taková, že se vrací k plošným přídavkům. A ještě bych chtěla vzpomenout, že když byly u nás zavedeny adresné dávky, tak celkové vyplácení před zavedením bylo 6 miliard Kč, v době zavedení bylo opět 6 miliard, ale do těchto 6 miliard bylo započítáno i množství administrativy, které bylo spojeno s vyplácením adresným. Znamená to, že během roku se snížila skutečná vyplácená dávka na dítě poměrně výrazně.
Nechci zde mluvit o bydlení, myslím, že tyto věci sem nepatří. Ale o jednom se zmínit nemohu opomenout. Jestliže tedy mluvíme o tom, že pan ministr nemá na důchody, a slyšíme to z úst lidí, kteří v době, když důchodů bylo dostatek, a dokonce se převybíralo na důchody, používaly se tyto prostředky na vyrovnání státního rozpočtu, pak je mi líto, že takové názory zde zní.
A poslední věc. Když slyším o rodičovském příspěvku na úrovni mzdy, tak já po něčem podobném toužím. Na druhé straně si ale uvědomuji, že je to přesně bič na ženy, aby zůstaly doma. Je to přesně cesta, jak pomoci pod rouškou jakési sociální či jiné situace zahnat ženy ze zaměstnání domů a držet je tam pokud možno co nejdéle, protože přece si tím také nějak vydělávají.
***