(16.20 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Ne, rozpočet na příští rok 2002 musí vytvořit předpoklady pro překonání rizik ekonomického vývoje, o kterých jsem hovořil na začátku svého dnešního vystoupení. Proto soudím, že musíme odmítnout tento návrh státního rozpočtu na příští rok a vyzvat vládu k jeho zásadnímu přepracování. Je to rozpočet válečného konfliktu, ale v tom smyslu, že vypadá, jako kdyby byl sestaven po prohrané válce. Tato země ale není poražena a zaslouží si rozhodně něco lepšího, než je rozpočet údržby.
Je rozhodně nutné posílit rozpočtové výdaje o nové státní investice s cílem stimulovat naši ekonomiku. Nelze samozřejmě počítat s tím, že nový rozpočtový návrh by měl vyrovnánu příjmovou a výdajovou stranu. Při napjatých příjmech proto bude nutno možná pracovat s vyšším rozpočtovým deficitem, který mimochodem bude proti oněm několika stům miliardám takzvaných transformačních dluhů z období devadesátých let i tak malý.
Povinností této vlády je provést naši zemi přes ekonomicky mimořádně nebezpečné období příštího roku. Jsem přesvědčen, že pokud tyto kroky neuděláme právě nyní, náklady v dalších letech budou podstatně vyšší. Pokládám proto za účelné, aby Poslanecká sněmovna po diskusi k tomuto bodu orientovala svým usnesením v tomto smyslu vládu.
Kromě toho je nezbytné, aby se v rámci zlepšení fungování státních financí vláda orientovala na změny rozpočtového systému, které by měly být zaměřeny především na určení kontrolovatelných rozpočtových cílů a jejich ekonomických parametrů. Je nutno vytvořit důslednou závislost mezi státním financováním konkrétních projektů a plněním jejich cílů. Vláda by se také měla orientovat na úpravu daňového systému tak, aby byl zastaven dlouhodobý trend poklesu daňové kvóty. Měla by své úsilí směřovat ke kontrole, zda příjemci státních záruk vytvářejí podmínky pro splnění svých závazků a zda jsou minimalizována rizika jejich uplatnění vůči státu. Ministerský předseda tady právem připomínal jeden naprosto skandální případ. Velice se divím, že si toho média dosud nevšimla, že nebyla žádná mediální kampaň v tomto smyslu. Je to případ Boeingu Czech, kde proti Aeru Vodochody, proti deseti tisícům dolarů investic stojí záruky ve výši ne třiceti, ale třiceti dvou miliard. To jsou podmínky, které by snad mohly být diktovány kolonii, ale ne státu, který sám sebe pokládá za suverénní.
Vláda by se také měla orientovat na ukončení praxe krytí ztrát vytunelovaných organizací ze státních prostředků, na ukončení praxe, která bohužel trvá tak dlouho.
Současný stav, kdy prakticky všechny v Poslanecké sněmovně zastoupené opoziční politické strany stavějí proti vládnímu návrhu státního rozpočtu své výhrady, je výsledkem také toho, že v etapě formování tohoto vládního návrhu neprobíhala téměř žádná politická jednání o rozpočtu. Je to překvapivé dokonce i proti minulé praxi. Myslím, že je to vážná politická chyba nového vedení sociální demokracie, a přiznám se, že si neumím vysvětlit důvody takovéhoto přístupu. Snad jedině, že se lze domnívat, že se zprvu možná kalkulovalo i s režimem rozpočtového provizoria. I když se možná může zdát, že tato varianta řešení není již aktuální, pan ministr financí se vyslovil v tomto směru, nemohu vyloučit, že s touto kartou hodlá stále ještě někdo hrát. Je nutno si uvědomit, že v případě uplatnění rozpočtového provizoria v příštím roce by sice došlo k určitému zvýšení rozpočtových prostředků u některých resortů, tedy na úroveň letošního roku 2001, ale to by nebylo podstatné, hlavně by to neřešilo problém překonání rizik ekonomického vývoje, nemluvě samozřejmě o poškození obrazu České republiky u zahraničních investorů.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Technickou má pan poslanec Doktor, připraví se pan poslanec Sobotka.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, doufám, že mi prominete, především ti řádně přihlášení do diskuse, že jsem odvážil vstoupit do diskuse na téma státního rozpočtu na rok 2002 s technickou poznámkou po vystoupení pana poslance Ransdorfa. Chtěl jsem tak učinit i v případě vystoupení pana premiéra, ale protože odešel, připadá mi to nevhodné. Než pan poslanec Ransdorf také odejde, chtěl bych reagovat na část jeho vystoupení týkající se pochvaly vlády za zvládnutí některých rysů nezaměstnanosti.
Je samozřejmě pravdou, že fenomén nezaměstnanosti není jednoduchým problémem, který lze odbýt jedinou větou. Proto mi připadá velmi příkré hodnocení, které pan poslanec použil. Jestliže připustíme, že vaše vesměs kritické vystoupení obsahuje pasáž, kde chválíte vládu za zvládnutí některých rysů strukturální nezaměstnanosti, pak musím říci, že říkáte věc, kterou bych si odvážil označit jako nepravdu.
Na podporu svého tvrzení uvedu fakta, která jsem nabyl v oficiálních statistických údajích: počet osob hledajících zaměstnání více než jeden rok činí v současné době zhruba 210 tisíc osob, což představuje téměř polovinu všech osob hledajících si v současné době práci.
Chtěl bych vás, pane poslanče upozornit, že jen za rok 2000 narostl tento celkový počet osob hledajících si práci déle než jeden rok o 45 tisíc lidí.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, toto je normální vystoupení. Nezlobte se, ale přihlaste se normálně do diskuse. Musím být spravedlivý na všechny.
Pane poslanče, opanujte se také, nenechal jsem domluvit replikanta na vás, nechte normálně přihlášeného předsedu klubu sociální demokracie.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, vrátil bych debatu zpět k návrhu státního rozpočtu, protože se domnívám, že zde hovoříme o návrhu státního rozpočtu na příští rok. Nedebatujeme zde o zprávě o činnosti vlády. To je bod, který jsme projednávali a určitě ještě budeme projednávat při jiné příležitosti.
V tomto volebním období prožíváme již počtvrté debatu o návrhu státního rozpočtu. Jak se debata zatím vyvíjí? Připomíná mi debaty, které v této sněmovně v minulých letech proběhly. Co se mění, jsou postoje jednotlivých politických stran, protože pro každý návrh státního rozpočtu mohla menšinová vláda počítat s poněkud jiným složením partnerů. Z tohoto hlediska lze také hodnotit jednotlivá vystoupení, která zde zatím zazněla a nepochybně ještě zazní.
Vystoupení se podobají v jedné věci: zhruba 90 % části takových diskusních příspěvků tvoří kritika návrhu státního rozpočtu a kritika postupů vlády, které byly spojeny se zpracováním tohoto návrhu rozpočtu, a zhruba 10 % tvoří obecné návrhy co s tím. Jsou to spíše nástřely a poznámky na okraj.
Domnívám se, že bychom možná mohli tuto debatu využít i k tomu, abychom více hovořili v pozitivním smyslu, tzn. abychom se více soustředili na možné představení řešení, na možnou prezentaci alternativ. Domnívám se, že máme před volbami a nepochybně kolegové z opozičních stran by měli dostat příležitost v této debatě představit své návrhy a představy o tom, jak by postupovali oni při návrhu státního rozpočtu a jak by oni řešili problémy, které jsou v ČR spojeny s veřejnými financemi. Myslím, že nikdo v této sněmovně nepopírá, že veřejné finance v období deseti let po zahájení transformace české ekonomiky nejsou v ideálním stavu, že zde máme strukturální deficit státního rozpočtu a že zde máme poměrně vysoké náklady transformace, které s sebou vlečeme a které tato vláda velmi poctivě a transparentně zveřejňuje, i když to žádnou mediální popularitu této vládě nepřináší.
Chtěl bych vás vyzvat k tomu, abyste využili následujícího prostoru v debatě k tomu, abychom zde mohli debatovat o návrzích na konkrétní další postupy a na řešení problémů, v nichž se ocitáme.
Řeč jako vždy je o mandatorních výdajích a o jejich podílu na výdajích státního rozpočtu. Pokud zde zaznívá kritika, jak v této oblasti postupovala vláda, myslím, že je důležité říci, co udělali kolegové a kolegyně z opozičních stran v průběhu tří let, jaké konkrétní návrhy předložili v oblasti snižování mandatorních výdajů.
***