(16.10 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Zvlášť pikantní je pokračování rozpočtové praxe v oblasti tzv. aktivní politiky zaměstnanosti. Je pravda, že nezaměstnanost má mírně se snižující trend. A je také pravda, že se poněkud zlepšuje i struktura nezaměstnaných. Nechci ale zde spekulovat nad tím, zda k tomuto poklesu celkové nezaměstnanosti došlo především proto, že se oživila ekonomika, nebo díky změnám v metodice, anebo především proto, že vláda uplatňuje opatření ze svého tzv. národního plánu zaměstnanosti. Myslím si ale, že kroky vlády v oblasti trhu pracovních sil by mohly být mnohem razantnější, a nelze se přitom vymlouvat na nedostatek peněz.
V předloženém rozpočtovém návrhu se počítá s tím, že se od zaměstnavatelů vybere ve formě tzv. příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v příštím roce 27,5 mld. Kč. Na aktivní politiku zaměstnanosti jsou přitom navrhovány výdaje ve výši pouhých 4 mld. Kč, tedy ještě o něco méně, než bude vydáno v letošním roce, a na pasivní politiku zaměstnanosti, tj. především na podpory v nezaměstnanosti, dalších 4,9 mld. Kč, tedy celkem 8,9 mld. Kč. Zbylých téměř 19 mld. Kč je tedy navrhováno vynaložit státním rozpočtem na zcela jiné účely, než na jaké byly od zdaněných inkasovány.
Ano, peníze na mnohem aktivnější státní politiku zaměstnanosti tu jsou. Současná vládní administrativa ale pokračuje v praxi vlád předchozích a tímto daňovým inkasem - tzv. příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je totiž pouze jinak nazvanou daní, a navíc původně zamýšlenou přísně účelovou daní - tedy tímto inkasem zalepuje díry ve zcela jiných oblastech státního rozpočtu. Možná, že se těmito penězi hradí také neustálé narůstání, ba přímo rakovinné bujení státní správy.
Je s podivem, že se nad tím nikdo nepozastavuje, přestože v reálných číslech jsou výdaje na státní správu třikrát až pětkrát vyšší než začátkem 90. let, i když je nutno brát v úvahu změny její struktury. Zřejmě se již některé abnormality současnosti staly tak obvyklými, že je ani za nenormální už nepovažujeme.
Kde jsou příčiny neutěšeného stavu příjmové stránky státních financí, když i přes ekonomické oživení, o kterém tady tak barvitě mluvil pan ministerský předseda, zůstává situace státního rozpočtu nezlepšena? A to dokonce i přesto, že v letošním roce i v předloženém vládním rozpočtovém návrhu se počítá s vysokým zapojením mimořádných nedaňových příjmů, jejichž podíl se stále zvyšuje. Zatímco v letošním roce 2001 to jsou jenom telekomunikační licence na UMTS v rozpočtované výši 20 mld. Kč, skutečnost však bude zřejmě v nejlepším případě jenom poloviční, tak pro příští rok je to již téměř 48 mld. Kč. Do příjmů je počítáno jednak s cca 20 mld. Kč z deblokace ruského dluhu, o kterém tu rovněž mluvil pan ministerský předseda, a dále se zařazením části budoucích výnosů z privatizace do rozpočtových příjmů ve výši 25,2 mld. Kč.
Je to nouzové řešení a je již druhým rokem charakterizováno jako mimořádné. Jenom se obávám, aby se z této mimořádnosti nestal zvyk. Vždyť těchto téměř 50 mld. Kč de facto projídáme. Byl bych ochoten s takovýmto řešením souhlasit jedině v případě, že by těchto bezmála 50 mld. Kč směřovalo do státních infrastrukturních investic, do státních investic na bytovou výstavbu, do podpory politiky bydlení, do dalších investičních či proexportních podpor apod. Nikoliv však na zalepování děr v nedostatečných daňových příjmech.
Ano, daňové příjmy jsou nedostatečné a je to způsobeno klesající daňovou kvótou, tedy podílem daňových příjmů na hrubém domácím produktu. Zastavení tohoto poklesu je ale nyní pro současnou vládní administrativu nemožné, neboť se tzv. opoziční smlouvou zavázala nezvyšovat daně. Tedy je dobré si uvědomit, že předložený vládní návrh státního rozpočtu je také výsledkem opoziční smlouvy a tzv. smluvní opozice tedy vytvořením podmínek pro fungování vlády nese svůj díl odpovědnosti i na tomto vládním návrhu státního rozpočtu. To by si měl kolega Tlustý uvědomit, když tady mluvil o hledání nějakého prostředí pro dohodu.
Přitom jenom udržení daňové kvóty, která je mimochodem v evropském porovnání mimořádně nízká, jenom na úrovni letošního roku 2001 by znamenalo větší daňové inkaso o zhruba 20 mld. Kč, což jistě není málo.
Nemyslím si ale, že by vláda postupovala nezodpovědně při definování příjmové strany svého rozpočtového návrhu. Plně souhlasím s ministrem financí Rusnokem, který nedávno v jednom ze svých článků odmítl názory, že vláda počítá se zvýšením příjmů, ke kterému buď nemůže dojít vůbec, nebo je málo pravděpodobné.
Bylo by skutečně korektní, kdyby tito kritici exaktně a seriózně prokázali, které příjmy a v jaké míře jsou podle nich nerealistické. Mimochodem, taková argumentace v prostředí politické reprezentace doposud nezazněla. Dokonce ani taková banalita, že navrhované daňové příjmy se opírají o zřejmě nadhodnocenou predikci inflace. Mimochodem, jsem velice zvědav, jak bude vypadat další prognóza Ministerstva financí ohledně cenového vývoje v příštím roce a jak dalece se bude lišit od úvah, na kterých je postaven tento návrh daňových příjmů.
Je nesporné, že bez výrazných změn veřejných financí - navzdory nadšení premiéra nad výběrem daní, které prý převyšuje jeho, jak jsme slyšeli, nejoptimističtější sny, zřejmě měl v nedávné době velice špatné, černé sny - se státní rozpočet bude v následujících letech sestavovat ještě obtížněji než letos.
Východiskem z takovéto zděděné rozpočtové praxe musí být rychlý postup ve směru celkové reformy veřejných financí, který by podle mého soudu měl být orientován především na opatření na příjmové straně veřejných rozpočtů, samozřejmě při respektování principu sociální spravedlnosti.
Přes zdůrazňování potřeby modernizace daňové soustavy jako jedné z podmínek reformy veřejných financí je daňová politika současné vlády naprosto sterilní a de facto pokračuje v intencích předchozích pravicových vlád, vyjma nesporně objektivních kroků směřujících ke sblížení naší daňové legislativy s legislativou Evropské unie či drobnějších provedených úprav daňové soustavy. Vývoj v oblasti daňové politiky byl nakonec zcela umrtven dodatkem k opoziční smlouvě.
Snad jediným pokusem o jakési kroky v daňové oblasti s cílem zvýšit fiskální příjmy státní pokladny bylo opětovné předložení zákona o registračních pokladnách, který skončil neúspěšně. A možná, že je to tak dobře vzhledem k věcné problematičnosti tohoto kroku. Přestože vláda ústy svých představitelů např. občas hovoří o potřebě změny relací mezi přímými a nepřímými daněmi v celkovém daňovém inkasu, uvažuje do budoucna naopak s opačným vývojem. Stačí jen nahlédnout do jiného materiálu, který této sněmovně vláda na jaře letošního roku předložila, a to do materiálu "Předvstupní hospodářský program". Zde se lze dočíst zajímavé věci. Například to, že se uvažuje o razantním zvýšení tzv. snížené sazby DPH ze stávajících 7 % na 10 %. Zřejmě nejde jen o nějaké úvahy pro danou chvíli, vždyť tuto koncepci řešení veřejných financí vláda oficiálně předložila Evropské komisi do Bruselu.
Ano, dámy a pánové, tato sociálně demokratická vláda uvažuje kroky, které postihnou ty ekonomicky nejslabší vrstvy obyvatel. Kde je její proklamovaná sociální ohleduplnost, když chtěla být vládou dolních 10 milionů, ohleduplnost, na kterou ČSSD nalákala voliče roku 1998?
Zdá se, že jednou z chyb, které se vláda dopouští, je to, že neuvažuje variantně, přestože má v čele bývalého prognostika. V daňové oblasti je to zcela evidentní. Dokonce mám pocit, že i zde je síla státního aparátu větší než síla jeho politického vedení, a nemyslím si, že to je správné. Domnívám se, že je nutno odmítnout názor, že jakýkoliv rozpočet je lepší než žádný rozpočet.
***