(9.30 hodin)
(pokračuje Recman)
Vnímám vazbu tohoto zákona o rozpočtovém určení daní na projednávaný návrh státního rozpočtu, který je předmětem dnešního jednání schůze v odpoledních hodinách.
Druhým akcentem, a to chci zdůraznit, je, že součástí návrhu vlády je i reakce na usnesení Poslanecké sněmovny č. 1049 z roku 2000, kterým sněmovna požádala vládu o opatření k posílení motivace obcí k podpoře podnikání ve své působnosti. To si myslím, že jsou dva důležité aspekty, které jsem považoval za nutné podtrhnout v obecné rozpravě.
Všichni jste jistě vnímali tu situaci, že členové krajských zastupitelstev oslovovali poslance a senátory svého regionu a řekl bych lobbovali za to, aby návrh zákona byl urychleně přijat tak, aby mohl platit od 1. ledna příštího roku. Obdobným způsobem postupovali i zastupitelé v Moravskoslezském kraji a já považuji za korektní seznámit vás s výpisem usnesení, které jsem obdržel jako poslanec Moravskoslezského kraje i jako zpravodaj sněmovny k tomuto tisku. Je to výpis usnesení 4. zasedání zastupitelstva kraje, které bylo konáno 21. června letošního roku. Cituji: "Zastupitelstvo kraje vyzývá poslance a senátory Parlamentu ČR, aby se zasadili o co nejrychlejší předložení k projednání a schválení zákonů nutných k ukončení reformy veřejné správy k 31. 12. 2002 a novely zákona o rozpočtovém určení daní, na jehož základě získají kraje z daňových výnosů vlastní příjmy nutné k plnění samosprávných povinností krajů od 1. 1. 2002." Tolik tedy výpis z usnesení Moravskoslezského kraje.
Já si myslím, že Poslanecká sněmovna postupuje řekl bych korektně, v souladu s tím harmonogramem, to znamená, jsme už ve druhém čtení tohoto návrhu zákona.
Na závěr svého vystoupení v obecné rozpravě bych se chtěl, paní předsedající poradit, protože bych potřeboval, aby sněmovna rozhodla, ke kterému sněmovnímu tisku budeme předkládat pozměňovací návrhy, jestli mám toto upřesnění provést v obecné rozpravě, anebo v rozpravě podrobné, do které bych se tímto hlásil.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane zpravodaji, já jsem přesvědčena, že byste to měl navrhnout a nechat odhlasovat na samém začátku podrobné rozpravy.
Poslanec Svatomír Recman: Dobře, děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan místopředseda Langer, připraví se pan poslanec Beneš.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní místopředsedkyně, páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já vystoupil v rámci obecné rozpravy k tomuto návrhu zákona, neboť ho považuji za jednu z klíčových norem, která bezprostředně souvisí s tím, čemu se u nás zvyklo říkat reforma veřejné správy. Já tedy dodávám takzvaná reforma veřejné správy.
Proč používám slovíčko "takzvaná". Pokud si představíme pojem reforma a přidáme k tomu reforma veřejné správy, myslím, že bychom se měli snažit a pokusit o definici tohoto pojmu. Já jsem se o něco takového pokusil a slovo reforma veřejné správy jsem si rozdělil do tří základních pojmů, který by měly vystihovat jeho smysl.
Reformuji něco proto, aby to za prvé stálo méně peněz. Reformuji něco, tedy veřejnou správu proto, aby se na veřejné správě podílelo pokud možno méně lidí než dosud, a dělám reformu veřejné správy proto, aby přinesla vyšší kvalitu služeb poskytovaných daňovým poplatníkům a občanům ČR.
Podíváme-li se ale na to, čemu se říká reforma veřejné správy, to, co proběhlo až dosud v podobě zřízení krajských úřadů, a to, co se chystá v rámci tzv. druhé etapy reformy veřejné správy, tedy rušení okresů a zřizování tzv. pověřených obcí třetího typu, troufám si prohlásit, že nejde o reformu, alespoň ne tedy o reformu, která by splňovala tyto tři základní prvky. Jde o změny, které nebudou znamenat méně peněz daňových poplatníků, naopak bude to všechno dražší, nebude to znamenat méně lidí zaměstnaných ve státní správě, samosprávě, opak je pravdou, bude to znamenat více lidí ve veřejné správě, a takto definovaná tzv. reforma veřejné správy rozhodně neslibuje garanci kvalitnějšího výkonu služby občanům, než tomu bylo dosud, tedy neplatí ani ten třetí princip, který jsem označil za podstatu reformy, tedy vyšší kvalitu služeb občanům.
Stejně tak, jak jsem říkal, tato reforma byla rozdělena do dvou etap s tím, že druhá teprve má začít, aniž bychom se podívali na to, jak dopadla etapa první. A myslím, že podstatou etapy první byla myšlenka skutečné decentralizace výkonu státní moci, tedy z centra na krajské samosprávy. Já myslím, že se můžeme prát a svádět legitimní souboj o to, jaký má být rozsah těchto pravomocí, o co mají centrální orgány státní správy přijít ve prospěch krajských samospráv, nicméně pokud se již tak rozhodneme, pak tuto myšlenku máme naplnit do důsledků.
A zatímco tedy na kraje na jedné straně přecházejí kompetence, ministerstva zůstávají netknuta a troufám si tvrdit zcela po vzoru Cimrmana, se nám na některých ministerstvech naopak hromadí úředníci. Stačí se podívat na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které poté, co přišlo o obecní školství, poté, co přichází o střední školství, nepřichází ani o jednoho zaměstnance, nýbrž naopak nás pan ministr ujišťuje, že je potřeba přijmout další pracovníky ministerstva, aby mohli kontrolovat to, co mají vykonávat kraje.
Takže pokud říkáme, že první etapa měla přinést decentralizaci, tvrdím tedy opak: nepřinesla vůbec nic a my jsme z volených krajských zastupitelů samosprávy udělali zatím v tuto chvíli jen volené krajské úředníky.
Pokud se týká samotného zákona o rozpočtovém určení výnosu daní, znovu opakuji to, co jsem řekl. Veďme legitimní, tvrdý, ale korektní střet o rozsah decentralizace, o rozsah těch kompetencí, které podle našeho přesvědčení mají přejít z centra směrem na krajské samosprávy, a nepochybuji o tom, že se budeme určitě lišit. Ale v okamžiku, kdy již tak rozhodneme, potom tedy nedělejme to, co jsem říkal - z oněch zastupitelů jen úředníky, o jejichž rozhodování je předem rozhodnuto na příslušném ministerstvu, a zkusme si definovat nějaká základní pravidla, podle kterých bude tento zákon existovat, ze kterých bude vycházet.
A myslím, že ta pravidla by měla být přinejmenším čtyři. Měl by za prvé tento zákon zajistit rovnoměrný tok financí a kompetencí, tedy když už rozhodneme o tom, co kraje mají dělat, potom nechť k tomu mají prostředky, aby to skutečně mohly dělat.
Za druhé myslím, že by mělo být jasným principem, že financování krajů by nemělo znamenat narušení v tuto chvíli existujícího nebo navrhovaného schodku státního rozpočtu a že uvažované navýšení objemu financí by v žádném případě nemělo být děláno na úkor navýšení schodku státních financí jako celku.
Z toho vyplývá i třetí princip, který říká: pokud navýšit objem financí pro kraje, pak výhradně a pouze důslednými a důkladnými škrty v jednotlivých resortních rozpočtech. Znamená to tedy důkladné podívání se na to, s čím naši ministři hospodaří a zda skutečně musí hospodařit s tím, s čím se tváří, že hospodařit musí. A poslední princip, který si myslím, že by měl platit při definování tohoto zákona jeho základu, že by financování krajů nemělo být činěno a děláno na úkor obecních rozpočtů, nýbrž výhradně a pouze, má-li tady být naplněn alespoň dílem ten smysl reformy veřejné správy, na úkor rozpočtu centrálního.
Já se velmi přimlouvám, abychom se pokusili nejenom přednášet konkrétní pozměňovací návrhy, ale abychom se pokusili poněkud filozoficky uchopit tento problém, pokusili se shodnout na některých základních principech, a věřím, že pokud se nám podaří se na těchto principech shodnout, potom už bude podstatně jednodušší se shodnout na těch samotných detailech.
Děkuji vám za pozornost.
***