Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(18.00 hodin)
(pokračuje Langer)

Nicméně na rozdíl od věcného stenozáznamu zde je pořizován doslovný stenozáznam a já bych byl velmi rád, aby vystoupení kolegy Mlynáře nebylo tím jediným, které se věnovalo tomu problému, který se koneckonců prolíná oběma body, tímto i tím nadcházejícím.

Problém, o kterém zde hovoříme, je problémem střetu několika zákonů. Je to problém střetu již bývalého zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání a jiných norem, jako např. obchodní zákoník, a volnosti nakládat se svým majetkem, resp. s obchodním podílem, který drží někdo, ať už právnická, nebo fyzická osoba, subjekt, který je držitelem licence, ať již provozování rozhlasového, nebo televizního vysílání, vzhledem k tomu, že licence je ze zákona i v tom novém, i v tom starém zákoně nepřevoditelná. Debata byla o tom, co se může dít uvnitř subjektu, který je držitelem licence, jak zabránit tomu, aby de facto nedocházelo k převodu licence na základě platnosti starého zákona - zdůrazňuji tu důležitou odlišnost, starý a nový zákon, protože teď již platný zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání zvolil úplně jiný koncept, než se kterým pracoval starý zákon - si rada stanovila své vnitřní vlastní kritérium, kdy povolovala převody obchodních podílů ve společnostech s ručením omezeným či akcií ve společnostech akciových do výše 49 % ať už obchodního podílu, nebo procent akcií v akciové společnosti.

Nicméně toto bylo vnitřní opatření rady a celý problém, který zde zmiňoval pan kolega Mlynář, je problém, do jakého stupně vlastnictví může regulační orgán zasahovat do volné dispozice osob, ať již právnických, nebo fyzických, s jejich majetkem, do jakého stupně vlastnictví v případě, je-li držitelem licence právnická osoba, může až rada jít, do jakého stupně vlastnictví může žádat, aby ten či onen obchodní subjekt jí podával určitý informace, eventuálně se zdržel nějakých jednání, a do jakého stupně vlastnictví může rada vlastně jako regulační orgán zasahovat a zakazovat některá jednání. A současně je to debata o tom, do jakého stupně vlastnictví je ten či onen subjekt povinen radu informovat a povinen respektovat příkazy, které ze strany Rady pro rozhlasové a televizní vysílání k němu jdou.

Právě proto, že existuje rozporný pohled na věc - já tvrdím, že rada není oprávněna k tomu, aby vysledovávala vlastnictví toho či onoho licencovaného subjektu do druhého, třetího, čtvrtého, pátého až x-tého stupně vlastnictví - právě proto, že toto přinášelo reálné problémy v minulosti a současně také rizika nekontrolovaných převodů vlastnických podílů, zareagovali zákonodárci novým zákonem, tím, že zcela změnili koncepci přístupu k tomuto problému, kdy řekli, že je zajímá, lidově řečeno, to, co jde z obrazovky ven, resp. regulují to, co jde z obrazovky ven, a o tom, co je za obrazovkou, chtějí být důsledně informováni. Zcela tak změnili koncept v tom smyslu, že je možné nyní volně nakládat s obchodními podíly v licencovaných subjektech, ovšem pouze při dodržení mezních hranic takovéhoto volného nakládání, které jsme si stanovili jako zachování nezbytné plurality informací při rozhlasovém a televizním vysílání.

Omlouvám se, že k tomu problému přistupuji takto obsáhle, možná pro někoho příliš obecně, ale chtěl jsem jej popsat v jeho prapodstatě, protože to, co říkal kolega Mlynář, na první pohled vypadá velmi jasně a srozumitelně ve smyslu toho, že rada něco měla dělat a nedělala, a proto by měla být postižena. Pokud by toto tak bylo, hlásím se k tomu, že bych byl jeden z prvních, kdo by volal Radu pro rozhlasové a televizní vysílání k odpovědnosti, nicméně problém podle mě stojí právě v tom, do jakého stupně vlastnictví mohla rada v minulosti zasahovat, kontrolovat, regulovat, ovlivňovat, zakazovat a do kterého stupně ne.

Myslím, že problém s televizí Prima je přesně tím problémem, který byl již mimo kompetence rady, že tudíž radu za její činnost nebo, jak říkal můj předřečník, nečinnost není možné postihovat, a proto si myslím, že by nebylo správné a korektní kvůli tomuto problému výroční zprávu o činnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za minulý rok neschválit.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane místopředsedo. Hovořit bude pan kolega Miloslav Kučera starší.

Poslanec Miloslav Kučera st.: Děkuji, pane předsedající. Jednak bych si dovolil požádat vaším prostřednictvím kolegu Langera, jestli bych mohl místo pojmu starý a nový zákon používat pojmy předešlý a současný zákon, abychom tím případně nemátli z hlediska historie, o jaké zákony se vlastně jedná.

Chci jen říci, škoda, že kolega Mlynář skutečně nenavrhl sloučení rozpravy, protože druhá část, další bod, který následuje, se opravdu týká postupu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ve věcech převodu majetkových podílů FTV Premiéra a zahrnuje nejen rok 2000, ale také rok 2001. Tam byste na základě podrobného studia té zprávy, kterou mimochodem všichni členové Poslanecké sněmovny dostali také v podobě sněmovního tisku, zjistili, že to, co tady říká místopředseda Langer, je přesně tak, jak to popsal. Jen bych vás chtěl informovat, že jsme to opravdu velmi zevrubně probírali právě na zasedání stálé komise pro sdělovací prostředky a v závěru jsme drtivou většinou došli k názoru, že se kolega Mlynář mýlí, a jeho návrh na usnesení jsme tehdy odmítli. Samozřejmě zítra sněmovna rozhodne hlasováním, ale já jsem povinen to tady sdělit, byť ještě tento bod neprojednáváme, ale udělám to vzápětí při jeho projednávání.

Je potřeba věci vidět v souvislosti, je potřeba vidět věci v kontextu a je potřeba si také uvědomit, že i ten předešlý zákon hovořil pouze o předběžném souhlasu rady k tomu, aby se to či ono stalo, nikoli v tom smyslu, že by rada měla rozhodnout. Od toho jsou tady jiné orgány.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nejde o to, že pan kolega Mlynář by nenavrhl, pan kolega Mlynář přišel i za mnou s tímto návrhem.

Pokud by zde bylo přítomno 67 poslanců, myslím, že i přes dohodu bych o tomto mohl nechat hlasovat, protože se jedná o proceduru, a ne o závažné hlasování. Přesto, když jsem vás odhlásil a požádal bych vás o přihlášení, zjistíme, že není potřebný počet poslanců k hlasování, proto se budeme muset obejít bez této procedury.

Táži se, kdo se dále hlásí do všeobecné rozpravy. Pokud nikdo, všeobecnou rozpravu končím. Otevírám podrobnou rozpravu, která bude samozřejmě směřovat k návrhům na usnesení, které nám byly rozdány ke zprávě o stavu vysílání a činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání.

Pan poslanec Mlynář.

Poslanec Vladimír Mlynář: Děkuji, pane předsedající. Myslím, že jsme tu rozpravu fakticky vedli neformálně teď a že k tomu můžeme takto gentlemansky přistoupit.

V souladu s tím, co jsem řekl, bych navrhl usnesení, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR neschvaluje výroční zprávu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání za rok 2000.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Pan kolega Kučera Miloslav starší.

Poslanec Miloslav Kučera st.: Mám jedinou zpravodajskou povinnost - sdělit, že stálá komise pro sdělovací prostředky i výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu naopak na rozdíl od kolegy Mlynáře doporučuje Poslanecké sněmovně schválit Zprávu o stavu vysílání a činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání za období 1. 1. 2000 až 31. 12. 2000.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dál hlásí do rozpravy? Nikdo, podrobnou rozpravu končím.

Zazněla dvě usnesení - jedno usnesení, které schvaluje dotčenou zprávu, druhé usnesení, které neschvaluje tuto zprávu - o kterých rozhodneme zítra.

Proto přerušuji projednávání bodu č. 90 a budeme se zabývat dalším bodem, kterým je bod

K tomuto bodu bylo rozdáno usnesení stálé komise pro sdělovací prostředky č. 54, jehož přílohu tvoří informace o postupu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v této věci.

Prosím, aby se opět slova ujal zpravodaj stálé komise poslanec Miloslav Kučera starší.

***