(15.40 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Po většinu roku bylo oživení průmyslové výroby provázeno příznivým vývojem vztahu mezi produktivitou práce a růstem nominálních mezd. Obdobný vývoj zaznamenala i stavební výroba, která vzrostla o 5,3 %.
Hladina spotřebitelských cen se meziročně zvýšila, přičemž příčinou byl především vývoj cen importovaných surovin, nikoliv vnitřní inflační tlaky. Dezinflační tendence byla vystřídána pozvolným růstem, v cenách výrobců se prosazovaly vyšší zahraniční ceny. Klouzavá míra inflace dosáhla hodnoty 3,9 % a její růst v průběhu roku byl ovlivněn především administrativními opatřeními z ledna roku 2000. Přírůstky v jednotlivých měsících byly po převážnou část roku ovlivněny růstem cen pohonných hmot a v závěru roku pak i cenami potravin. Nejvíce vzrostly ceny ve skupinách bydlení a doprava.
Problém, který je vždy palčivý a představuje jedno z rizik makroekonomického vývoje, je vývoj nezaměstnanosti. Především vzhledem k vysokým regionálním diferencím míra nezaměstnanosti v loňském roce stoupla na 9,02 %, což byl nárůst necelého půl procenta nebo půl procentního bodu nárůst proti roku 1999. Koncová hodnota míry nezaměstnanosti v závěru roku pak poklesla na cca 8,8 %, což odpovídalo zhruba 457 tis. registrovaných osob bez zaměstnání, resp. hledajících práci. Bylo to o více než 30 tisíc osob méně než v roce 1999.
Znepokojující do jisté míry je fakt, že i přes pokles nezaměstnanosti trvale rostl počet dlouhodobě nezaměstnaných. Jejich počet v závěru roku již dosahoval téměř poloviny všech nezaměstnaných. Proti předchozímu roku došlo ke zhoršení vnější nerovnováhy, jelikož vývoj zaznamenal na straně vývozu růst o 20,3 %, na straně dovozu však rychlejší růst, a to konkrétně o 28,2 %. Na tomto vývoji se podílel především růst světových cen ropy a zemního plynu, ale i například dovoz pro investice a meziprodukt.
Výsledkem pak byl schodek obchodní bilance ve výši 126,8 mld. korun, který byl podstatně vyšší než v roce 1999. Nicméně je znovu třeba zdůraznit, že rok 2000 byl charakterizován pro všechny země s podobným profilem ekonomiky jako Česká republika zhoršením směnných relací, to znamená zvýšením cen v dovozu a snížením, resp. stagnací cen na straně vývozu.
Platební bilance pak skončila v souhrnu jako přebytková především v důsledku aktiv finančního účtu, v důsledku vlivu pokračujícího silného přílivu přímých zahraničních investic. Tento pozitivní vliv převážil nad součtem ostatních složek platební bilance. Běžný účet pak vykázal pasivum 91,4 mld. a jeho podíl na HDP se zvýšil na necelých 5 % HDP, v předchozím roce to byla 3 %.
Přebytek platební bilance se projevil i v přírůstku devizových rezerv České národní banky o cca 45, 4 mld. korun a ty pak k poslednímu dni loňského roku činily cca 13,1 mld. amerických dolarů.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, než přejdu k vlastnímu hodnocení státního rozpočtu, rád bych se zmínil o dvou závažných aspektech finančního hospodaření, které jsou velmi často diskutovány a které nás velmi zaměstnávají. Mám na mysli především zvyšující se deficit veřejných rozpočtů a vývoj veřejného dluhu.
Údaje, které nám vláda předložila v návrhu státního závěrečného účtu, svědčí o tom, že se zhoršily výsledky hospodaření v souhrnu veřejných rozpočtů, který kromě státního rozpočtu zahrnuje dále výsledky územních rozpočtů, operace státních finančních aktiv, saldo mimorozpočtových fondů a zdravotních pojišťoven. Takto pojaté veřejné rozpočty skončily v roce 2000 souhrnným schodkem ve výši 83,4 mld. korun. Tento deficit je téměř trojnásobný v porovnání s rokem 1999 a na jeho růstu se podílely především státní rozpočet, územní rozpočty a Fond národního majetku.
Zhoršené hospodaření veřejných rozpočtů se odrazilo v růstu veřejného dluhu. Ten ke konci roku 2000, to je opět souhrn za státní rozpočet, územní rozpočty, mimorozpočtové fondy a veřejné zdravotní pojištění, a po provedené konsolidaci dosáhl podle předběžných údajů výše 331 mld. korun a oproti roku 1999 vzrostl o cca 56 mld. korun. Jeho podíl na hrubém domácím produktu činí asi 17,3 %, což je úroveň, která je srovnatelná se začátkem 90. let, resp. ještě o něco nižší než na začátku 90. let, a je to úroveň podstatně nižší než v ostatních zemích Evropské unie. Musím však zdůraznit, že vývoj veřejného dluhu je alarmující, pokud jde o nárůst, dynamiku, způsob, jakým dochází k jeho navyšování, přestože relativní úroveň, měřeno absolutním státním dluhem k HDP, je stále ještě velmi nízká, jak jsem již uvedl.
Je zřejmé, že na zadlužení veřejných financí a na jeho vývoji se rozhodující měrou podílí zadlužení státního rozpočtu a současně zadlužení rozpočtů okresních úřadů a obcí. Státní dluh dosáhl v roce 2000 téměř 290 mld. korun a byl tak o více než 60 mld. vyšší než na konci předcházejícího roku. Tento růst se soustředil do oblasti vnitřního dluhu a jeho příčinou byl jednak vyšší deficit rozpočtu, než bylo hospodaření, jednak skutečnost, že část výnosu emise státních dluhopisů byla dle schváleného dluhopisového programu určena k úhradě ztráty Konsolidační banky a dále ke krytí výdajů spojených s odškodněním subjektů postižených loňským suchem či k financování důsledků tzv. kosovské krize.
Podíváme-li se na vývoj státního rozpočtu v delší časové řadě, tak od roku 1993 vzrostl o více než 130 mld., to je 82 %. Jeho podíl na HDP roste od roku 1997, a to na současných zhruba 15 %, kterých ovšem jsme dosáhli i v předcházejících letech před rokem 1997. Vedle prohlubující se schopnosti státního rozpočtu byl vliv státního dluhu ovlivněn i postupným zahrnováním výdajů souvisejících s transformací ekonomiky.
Zde je třeba opět zdůraznit, že značná část růstu zadluženosti je důsledkem větší transparentnosti veřejných rozpočtů. Nejde o vznik nových dluhů, ale ve značné míře inkasujeme doposud rozhodnutí předchozích vlád a dluhů, které již vlastně existovaly, nebyly však otevřeně zapsány v knihách veřejných financí.
V této souvislosti bych chtěl Poslaneckou sněmovnu informovat, že v rámci projednávání tohoto okruhu státního závěrečného účtu předalo Ministerstvo financí rozpočtovému výboru podrobnou rekapitulaci vývoje státního dluhu od roku 1993. Na vyžádání poslanců jsme se dále zavázali zpracovat a předložit rovněž podklady, které se budou rovněž zabývat rozborem kvantifikací příčin a budoucích ztrát České konsolidační agentury do roku 2004.
Pokud jde o zadlužení územních rozpočtů, soustřeďuje se téměř výhradně do rozpočtů obcí. Ty vykázaly ke konci roku 2000 celkový dluh ve výši 41 mld. korun. Z toho pro vaši informaci na čtyři magistrátní města připadá necelých 17 mld. korun, tj. 42,3 %, a na samostatné hlavní město Prahu téměř 29 % tohoto dluhu. Pokud jde o růst, tak nárůst u obcí byl nízký. Jedná se o druhý nejnižší meziroční nárůst od roku 1993, kdy se začala v souvislosti se změnou finančního hospodaření obcí sledovat zadluženost obcí. Současná zadluženost je odrazem vysoké dynamiky zejména v letech 1993 až 1996, nicméně můžeme říci, že v současné době je stav stabilizovaný a obce spíše snižují svoji zadluženost, resp. zadluženost neroste.
V posledních letech dochází k výraznému zpomalení u některých položek a ke stagnaci, jak jsem uvedl, pokud jde o zadluženost obcí. Pro úplnost ještě uvedu, že okresní finanční úřady vykázaly ke konci roku zadlužení ve výši 600 mil. korun a to se týká zejména jimi zřízených příspěvkových organizací, zejména okresních nemocnic.
***