(18.00 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Dovolte mi, abych nyní přešel k panu předsedovi KDU-ČSL. Pan předseda ocenil - a já mu za to samozřejmě děkuji - zrychlení přibližování se Evropské unii a vykřikl tuřím hlasem, nejenom zde, ale i do televize: "A kde je ta finanční policie a kde je ta finanční prokuratura?" Milý pane předsedo, dovolte mi, abych prostřednictvím paní místopředsedkyně vás takto oslovil. Tento výkřik může být buď projevem pokrytectví, nebo projevem postupné ztráty paměti. Pokrytectví u vás samozřejmě jako u křesťana nepředpokládám (smích v sále), neboť křesťan a pokrytectví, to - jak zajisté, ale opravdu zajisté uznáte - se naprosto, ale naprosto neslučuje. Jsem tedy nucen předpokládat pouze postupnou ztrátu paměti.
Abych vám tuto paměť, je-li terapie ještě vůbec možná, alespoň částečně oživil, dovolte mi, abych vám sdělil, že před půlrokem zamítla tato Poslanecká sněmovna návrh zákona o finanční policii, který byl obsažen v celním zákoně pod pojmem finanční stráž. Nejsem tak zlomyslný, abych si vytáhl výpis hlasování a zjistil, jak pan poslanec Svoboda hlasoval, nicméně - protože předpokládám, že u něj probíhá jistý vývoj názorů - bych mu chtěl sdělit, že do 30. srpna nový ministr financí předkládá paragrafované znění zákona o finanční prokuratuře, který v září vláda projedná a v říjnu předloží Poslanecké sněmovně. Já jsem na základě tohoto výkřiku hluboce přesvědčen o tom, že pan poslanec Svoboda bude pro tyto návrhy, když se jich tak dožaduje, hlasovat, a těší mě to. (Potlesk.)
Mimochodem, rád bych dodal, že vláda samozřejmě nezůstala pasivní vůči tomu, že jí některé legislativní návrhy neprocházejí, a využila svých exekutivních pravomocí, takže vyhláškou ministra spravedlnosti ze srpna minulého roku s účinností od 1. října minulého roku byla zřízena specializovaná státní zastupitelství pro boj s velkou ekonomickou kriminalitou, a to v Praze, v Brně, v Olomouci a v Ostravě. V rámci resortu Ministerstva vnitra bylo zřízeno tzv. "malé FBI", a tak bych mohl pokračovat dále.
Vláda se tedy snaží dostát svému programovému prohlášení i tam, kde to výkon její exekutivní funkce umožňuje.
Chtěl bych konstatovat k panu předsedovi Grebeníčkovi, že ve svém vystoupení, pokud jsem mu správně rozuměl, upozornil zejména na to, že je zde poměrně značný nepoměr mezi trojnásobným růstem produktivity práce ve srovnání s výrazně nižším nárůstem reálných mezd. Ano, v těch prvních dvou letech bylo naším hlavním úkolem vyvést zemi z ekonomické krize, do které jsme ji prokazatelně sami neuvrhli, ale uznávám, že nyní v situaci, kdy - mám-li použít metaforu s padajícím letadlem - už nehrozí nebezpečí, že se nám ulomí křídla, je možné tento poměr zmírnit, a také se skutečně zmírňuje v prvním čtvrtletí tohoto roku zhruba z poměru 3 : 1 na 2 : 1. Již jsem citoval, že reálné mzdy v minulém roce - zdůrazňuji reálné mzdy, tedy očištěné od vlivu inflace - vzrostly o 2,6 %, zatímco v prvním čtvrtletí tohoto roku o 5 %, a to nejen v podnikatelské, ale i v nepodnikatelské sféře. Ano, dnes už si to můžeme dovolit, samozřejmě ne tím, že budeme snižovat tempo růstu produktivity práce.
Pokud jde o závěrečné poznámky - protože si myslím, že jsem vyčerpal všechny hlavní oponenty - nemám právo vměšovat se do vnitřních záležitostí ODS, ale souhlasím s panem poslancem Vojířem, který zde ve svém vystoupení zdůraznil význam politické stability. Já sám jsem také ve svém úvodním slově význam tohoto faktoru i s odkazem na hodnotící zprávu Evropské komise uvedl. Myslím, že není nic špatného na tom, když ta politická strana, která k této politické stabilitě objektivně přispěla, se zcela oprávněně přihlásí o svůj díl zásluh.
Nyní jsem povinen ještě odpovědět panu poslanci Zahradilovi. Ve svém slově položil nejdříve otázku, proč vláda píše takové zprávy a proč to vlastně chce. Je mi líto, ale musím konstatovat, že pan poslanec Zahradil prokázal elementární bazickou neznalost parlamentních procedur, protože vláda pouze vyhovuje usnesení Poslanecké sněmovny z roku 1996, které bylo recipováno usnesením této Poslanecké sněmovny a kde Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby jí každý rok tuto hodnotící zprávu předkládala, takže jsme-li kritizováni za to, že ji předkládáme, kritizuje tím vlastně Poslaneckou sněmovnu samotnou.
Pan poslanec Zahradil uvedl některé zjevné nepravdy, např. že Maďarsko neinformovalo ostatní partnerské země Visegrádu o svém úmyslu uzavřít kapitolu o volném pohybu pracovních sil. Uvedl jsem na tiskové konferenci - a bylo to publikováno - s premiérem Orbánem, že tato informace z maďarské strany vůči všem premiérům zazněla.
Stejně tak, a na to už odpověděl pan poslanec Jičínský, pane kolego Zahradile, prostřednictvím paní předsedající vám odpovídám na otázku, jaké problémy v minulosti s Německem byly. Proboha, vy si opravdu nepamatujete, že několik sekund poté, co byla uzavřena Česko-německá deklarace, tehdy německý kancléř Kohl prohlásil, že majetkové problémy zůstávají otevřené? Vy si opravdu nepamatujete, že ve společném prohlášení německého a českého premiéra z března 1999 se jasně říká, že majetkové otázky jsou uzavřeny a že německá vláda nebude přihlížet ve své zahraniční politice k požadavkům tzv. vyhnaneckých spolků? Vy to opravdu nepokládáte za změnu? Pokud ne, doporučuji vám, abyste místo stínového ministra zahraničí se zabýval nějakým jiným resortem, protože toto je elementární neznalost. (Potlesk.)
Pokud tvrdíte, že Visegrád je zbytečný - a to jste explicitně uvedl, je to vaše svaté právo - seznámím vás s belgickým premiérem, mimochodem je to nikoliv sociální demokrat, ale křesťanský sociál či liberál, který za prvé vysoce ocenil význam Visegrádu a za druhé navrhl pravidelnou spolupráci mezi Visegrádem a Beneluxem. První schůzka se má na úrovni premiérů uskutečnit v říjnu tohoto roku v Bruselu. Já samozřejmě chápu, že belgický premiér se možná vyzná méně v zahraniční politice než vy, a proto bych mu tuto konzultaci upřímně doporučoval, abyste ho poučil. (Potlesk.)
Stejně tak, když jste se zde vyjadřoval ke kubánské rezoluci, kterou jste s hlubokou znalostí věci odsoudil, rád bych vám připomněl, že krátce před hlasováním v komisi pro lidská práva vystoupil představitel Evropské unie a jménem celé Evropské unie, nikoliv jedné členské země, označil právě pasáž kritizující americkou blokádu Kuby za podmínku, která byla nutná, aby země Evropské unie pro tuto rezoluci hlasovaly. Velmi vám doporučuji, abyste si to přečetl, ale opět jsem ochoten uznat, že vaše znalosti kubánské rezoluce mohou být daleko hlubší než znalosti Evropské unie.
A konečně vaše poslední poznámka, pane poslanče Zahradile. Podivil jste se nad tím, že v této zprávě věnujeme všeho všudy tři řádky naší úspěšné expozici na světové výstavě v Hannoveru.
***