(15.50 hodin)
(pokračuje Bureš)
Dosavadní věcný přístup této sněmovny - a byl jsem rád, že jsem za to mohl dvakrát poděkovat - mě naplňuje přesvědčením, že k tomuto kolapsu nedojde.
Také mohu s paní poslankyní Dundáčkovou souhlasit, že míra roztříštěnosti předpisů soukromého práva není tím, na co by mohla být tato republika pyšná, ale právě proto nejsem nečinný, a to nikoliv v té míře, že by se nějaké projekty rodily do šuplíku úředníků Ministerstva spravedlnosti, ale v té podobě, že vláda schválila jak věcný záměr kodifikace občanského práva, který sleduje právě ty záměry, na kterých se s paní poslankyní Dundáčkovou shoduji, ale schválila rovněž i věcný záměr kodifikace trestního zákona. A je jenom věcí běhu času a toho, že příprava textu paragrafovaného znění vyžaduje nesmírné množství práce, že bohužel nestihnu předložit odpovídající texty zákona, jakkoliv bych byl tomu rád, této sněmovně.
Nemohu už ale vůbec souhlasit s tím, že z působení Ministerstva spravedlnosti nevzešlo nic, co by zlepšilo na začátku funkčního období této vlády skutečně nezáviděníhodné postavení věřitelů v poměrech k těm dlužníkům, kteří se nechovají řádně. Chci doložit, že s výjimkou kodifikace úpadkového práva, do jejíž přípravy je paní poslankyně Dundáčková velmi zasvěcena, a za to jí také patří moje jisté ocenění, tvrdím, že standard pro odpovídající prostředí věřitelské tu je. Vláda předložila této sněmovně - a obě komory Parlamentu schválily - rozsáhlou novelu občanského soudního řádu, kterou jsem nepřipravil jako agent ministr ve vládě, ale jako předseda komise, a přesvědčil jsem tuto vládu, že je dobré, aby se kodifikace procesního práva civilního vydala tímto směrem.
Ve spojení s institutem soukromých exekutorů a ve spojení se změnami, které se odehrály v oblasti novelizace obchodního zákoníku, jsem přesvědčen, že tato republika nabízí z hlediska zákonného prostředí slušný standard. Co chybí, a to uznávám, je kodifikace úpadkového práva, ale udělám vše pro to, aby do konce tohoto roku Poslanecká sněmovna obdržela paragrafové znění zcela nové úpravy úpadkového práva.
Téma přeplněnost věznic, které bylo také otevřeno, je tématem, ke kterému nelze přisoudit minusové znaménko z hlediska působení resortu Ministerstva spravedlnosti. Jenom ve srovnání s obdobím loňského roku, s obdobím, které uplynulo řekněme od 1. května - to je moje uzavřená statistika roku 2001 - se přeplněnost českých věznic snížila téměř o 12 %. A i když ta otázka otevřena nebyla, jsem rád, že mohu tuto sněmovnu ujistit, že se zlepšuje i stav zaměstnanosti vězňů v českých věznicích. Ale vše souvisí, a to je evidentní, s filozofií trestní politiky. Ta je jednoznačně vyjádřena nejenom v materiálu, který jsem předložil výboru této sněmovny, ale je především vyjádřena ve schválené koncepci novelizace trestního procesu a byť miniaturní, a přesto výrazné novely trestního zákona, která jde jasně cestou přednosti výkonu trestu obecně prospěšných prací tam, kde to povaha trestu umožňuje, a která jde cestou takové filozofie trestního procesu, která má zachytit vše, co v přípravném řízení zachytit lze, především cestou ochrany práv poškozeného.
Co to může znamenat jiného než úsilí o revizi toho současného stavu, který je stále ještě, byť je to jev regionální, poznamenán přeplněností věznic? Já také s velkou radostí této sněmovně oznamuji, že v jihomoravském regionu tři vazební věznice jsou nenaplněny. To nemůže ukazovat na nic jiného než na to, že změna filozofie trestní politiky se projevuje i v praxi.
Téma obchodní zákoník, protože nechci mluvit příliš dlouze, které zmínila paní poslankyně Dundáčková, je tématem vážným. Bohužel - z mého pohledu bohužel - ta výsledná podoba přijatého textu, a proto nyní ve dne i v noci po budovách sněmovny běhají různé představy o technických novelách obchodního zákoníku, a ta výsledná podoba je dána příliš chaotickým průběhem prací v tom finále, kdy nebylo mnoho času na to, promyslet zásahy do podoby vládního návrhu zákona. A ani já nejsem beze zbytku spokojen s tím, v jakém stavu se nyní obchodní zákoník nalézá, a proto velmi vážně uvažuji o tom, podpořit tyto návrhy, směřující dílem nejenom k technické novele obchodního zákoníku, ale na druhé straně je jednoznačné, že za situace, kdy Ministerstvo spravedlnosti akceleruje práce na občanském zákoníku jako na základním kodexu soukromého práva, který by měl měřeno dnešní podobou obchodníku zákoníku zahrnout celé obchodní závazkové právo, tak není pro mne obchodní zákoník na prvním místě zájmu z toho pohledu, aby se z něj stal do budoucna nosný kodex, nemá-li nadále plnohodnotně konkurovat jako druhý pilíř občanskému zákoníku v rovině soukromého práva.
Pak jistě tato sněmovna pochopí, alespoň doufám, že jsem schopen ji o tom přesvědčit, že je třeba legislativní pozornost věnovat jiným tématům, a ta jsou zcela zásadní. Jsou to dvě již zmíněná témata: reforma správního soudnictví a reforma úpadkového práva.
Končím tím, co ve vystoupení paní poslankyně Dundáčkové bylo řečeno na začátku. Za jaký kotrmelec může být považována reakce vlády, kterou jsem přesvědčil - alespoň doufám - o tom, že reforma soudnictví je majetkem celé společnosti? A že nemůže být předkládána v podobách, které budou v této sněmovně prohlasovány o jeden nebo dva hlasy.
Jak jinak jsem se mohl jako ministr spravedlnosti chovat v situaci, kdy tato sněmovna k první předložené koncepci reformy soudnictví vyslovila jednoznačné stanovisko k některým stěžejním otázkám, typicky konstituování nejvyšší rady soudnictví, než tak, že předložím vládě takovou koncepci, která i nadále - a představy jsou možné různé - se bude přidržovat toho základního cíle, tj. uskutečnit reformu soudnictví s cílem vybudovat soudnictví funkční? Ne cíle postavit si nějaký abstraktní obraz toho či onoho zahraničního modelu a říci tento implantujeme k nám, ale nabídnout takovou reformu, která - usilujeme-li o reformu, tak asi vycházíme z toho, že tu je něco, co je třeba reformovat - bude skutečnou reakcí na neduhy stávajícího systému.
Jsem přesvědčen, že jsem vládě žádný kotrmelec nenabídl, že jsem zůstal v mezích programového prohlášení vlády a že jsem učinil vše nezbytné pro to, aby bylo dosaženo cíle, který jsem si vytkl a se kterým hodlám pracovat až do konce svého období, tj. předkládat takové zákony, které budou skutečně odpovídat všeobecným společenským představám o cíli reformy justice. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Burešovi. Slovo má pan ministr Zeman. Připraví se pan poslanec Nečas.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně. Chtěl bych reagovat na dvě vystoupení dvou rozdílných poslanců. Začal bych tím upřímnějším a možná i naivnějším vystoupením pana kolegy Brouska. Panu kolegu Brouskovi věřím, že myslí svá slova velmi upřímně, leč obávám se, že v některých případech nedohlédá, o čem mluví.
***