(21.30 hodin)
(pokračuje David)
Jak může komise uvádět jako rozhodující argument chybění listin v anonymně zaslané dokumentací, kterou měl v držení někdo, kdo svými tvrzeními celou aféru zřejmě rozhýbal? Krom toho údajně někteří členové komise tvrdili, že dokumentace se objevila v krabicích v hale u vchodu do sněmovny. Aspoň údajně toto tvrdili. Mne by zajímalo zjistit, jak to bylo ve skutečnosti.
Prý byla v regionálním transplantačním centru transplantována játra. To bylo v té závěrečné zprávě. V kanceláři se játra netransplantují.
V kapitole "Zdroje a podklady pro zjištění vyšetřovací komise" se spílá dr. Vítkovi na jedenácti řádcích. K tomu Česká transplantační společnost se vyjádřila v tom smyslu, že se ohrazuje proti tomuto tvrzení, stejně jako proti užití odcizené dokumentace poskytnuté anonymem, který mohl mít zájem na její účelové úpravě jako zdroje informací.
V kapitole "Současná právní úprava" je jakýsi obecný komentář a volné úvahy zřejmě právních laiků, která je zcela nevěcná. Celý oddíl je napsán tak, že by mohl být klidně vynechán.
V kapitole "Historie regionálního transplantačního centra" v první větě je nepravdivé tvrzení, že vedením regionálního transplantačního centra byl pověřen dr. Michalský. Ten byl totiž pověřen vedením programu, nikoliv centra a měl garantovat - cituji - "odbornou úroveň chirurgické části". Tento program se týkal pouze transplantace ledvin a to je také jediný dokument k regionálnímu transplantačnímu centru z 1. dubna 1992, který zřejmě existuje.
Transplantační centrum nemohlo být 22. 10. osamostatněno, protože nikdy nebylo součástí chirurgické kliniky. Dále jsou uvedena z hlediska vyslovení podezření zcela irelevantní skutečnosti, které mají zřejmě cosi naznačovat.
Kapitola 3.2.2 Výklad vzniku ostravské transplantační kauzy je zcela poplatný výkladu, který podal dr. Lux: "Otevřeně projevená neochota mladých lékařů v anesteziologickém a resuscitačním oddělení sloužit transplantační příslužby, protože nejsou dodržovány etické zásady a platné právní předpisy." Zajímavá formulace. Musí být uvedeno, jaké právní předpisy, jaké etické zásady. Především je nutné uvést, že vyšetření k průkazu smrti se prováděla na anesteziologicko-resuscitačním oddělení nebo klinice, a nikoliv v regionálním transplantačním centru, jak uvádí zpráva.
Pokud jde o stále se opakující argument o nedodržení intervalu 30 minut, pak je nutno se držet přesné formulace ve směrnici. Tam je v závorce uvedeno: "Toto vyšetření se provádí dvakrát v intervalu 30 minut." Konec závorky. Není tedy formulováno jako podruhé po uplynutí právě 30 minut nebo podruhé po uplynutí nejméně 30 minut. Dvakrát v intervalu 30 minut nelze interpretovat jinak než nejdéle za 30 minut, tedy za dobu kratší. Co znamená v intervalu, ví každý absolvent střední školy a je to elementární matematická terminologie. Chce-li někdo argumentovat, že ministr Prokopec toto podepsal, měl na mysli nejméně 30 minut, pak lze jistě diskutovat nikoli o duchu ústavy či duchu zákona nebo alespoň o duchu vyhlášky, ale o duchu směrnice. O výklad ducha směrnice se opírá argumentace doktora Janečka, ale před žádným soudem by to neobstálo. Ten by se opíral o znění právního předpisu, který je obecně platný. V této souvislosti je třeba poznamenat, že jde o právní normu z doby, kdy se vládlo vydáváním směrnic. Ale dnes nelze směrnicí obecně žádnou povinnost uložit. Směrnice je platná jen pro podřízené ministra, určitě neplatí pro soukromá zdravotnická zařízení, např. pro ostravskou Nemocnici Blahoslavené Marie Antoníny. Ironií je, že problematickou starou směrnici jsem mohl jako ministr kdykoliv změnit bez jakéhokoliv připomínkového řízení.
Druhý nástřik nemá smysl. Není známo, že by výsledek druhého nástřiku - aspoň jsem neslyšel o takovém případu - že by byl jiný než u nástřiku prvního. Nikde na světě se taková procedura neprovádí.
Regionální transplantační centrum nemá žádného vedoucího lékaře, jak je uvedeno ve zprávě. Výklad události je zcela jednoznačně poplatný výkladu dr. Luxe, který si účelově dodatečně zkonstruoval. Odtud tedy předběžné stanovisko předsedy Chirurgické společnosti, že tato zpráva je nevyvážená. To, že je nevyvážená, je vidět i z formulace, že nemocnice nařídila prověrku regionálního transplantačního centra, i z dalšího textu, který se stále opakuje ve stejné formulaci.
Velmi pochybný je odkaz na případ z roku 1992 a jeho údajné hodnocení ústřední znaleckou komisí. Není divu, že žádná formulace z něho není citována. Hodnocení tohoto případu se opírá o spekulace, protože snímek není k dispozici. Kdyby nešlo o spinální reflex, ale o dýchání, tak dýchání mohlo být zachováno i v případě, že byla splněna diagnostická kritéria. Teoreticky je to možné. Diagnostika smrti je záležitostí lékařů anesteziologicko-resuscitačního oddělení, nikoliv regionálního transplantačního centra nebo chirurgie, a není součástí transplantační medicíny, jak se tvrdí ve zprávě. Lékaři provádějící transplantace odebírají orgány mrtvým, ale nestanovují diagnózu smrti.
Chybění chorobopisů nebo jejich částí ze sbírky ukradených dokumentů je nesmyslný argument. Parlamentní komise se opírá o chybění dokumentace, kterou anonymní zloděj nedodal, tak nevím, jak se vyrovnat s touto skutečností.
Chtěl bych tady říci, že by bylo dobré vědět, že konziliární lékař není nadřízen ošetřujícímu lékaři a jeho doporučení je pouze doporučení. Jinak tomu být nemůže, nebylo by jasné, kdo je odpovědný za léčbu pacienta. Stejně je tomu se zjištěním, že v 68 případech podepsal list o prohlídce mrtvého jiný lékař než ošetřující. Ten, kdo toto napsal, zřejmě neví, že v nemocnici se umírá bez ohledu na pracovní dobu, a jestliže není přítomen ošetřující lékař, musí tyto listy vypisovat službu konající lékař, který mimo směnu ošetřujícího lékaře jej zastupuje.
Z chybění dokumentace nelze vyvozovat, že ke komisionálnímu stanovení (smrti?) mozku nedošlo, a to ani v případě, že by nešlo převážně o kradenou dokumentaci nebo ze značné části, nebo o dokumentaci v uvozovkách zajištěnou právě těmi lékaři, kteří byli motivováni, aby se našlo co nejvíce nedostatků.
Bylo by dobré se zeptat, jestli byl zjištěn alespoň jeden případ, kdy byly orgány odebrány někomu, kdo nebyl mrtvý. Ví se alespoň o jednom poškození zdraví. Takzvaný případ z roku 1992 už jsem tady komentoval. To je případ označený jako A. Případ B neznám a z té zprávy vlastně nelze posoudit, jak případ vypadal, takže se k němu nelze vyjádřit, což pokládám za nedostatek. V případě C kladu otázku, zda došlo k porušení zákona nebo poškození zdraví v tomto případě. V případě D pokládám vyslovená podezření za relevantní(?), protože to, že byla vyslovena podezření, není důkazem ničeho. Otázka je, zda byl porušen zákon, zda bylo poškozeno zdraví. Případ E je jistě názor proti názoru v té rozhádané nemocnici, kdo měl pravdu, protože tam se to opírá pouze o výpovědi svědků. Nic se tím nedokazuje. Případ F je sporný, protože nemocný zřejmě v okamžiku smrti netrpěl zánětlivým onemocněním. Pacienti v zahraničí, kterým byly poskytnuty orgány, žijí.
Kapitola "Evidence zemřelých dárců". Ta se jedině týká regionálního transplantačního centra, které mělo být předmětem vyšetřování. Chtěl bych ověřit zprávu, v této souvislosti bych se na to rád zeptal, zda také dokumentace regionálního transplantačního centra, tedy toho skutečného, nebo její část byla odcizena.
Rád bych věděl, co je to kontraindikovaná ledvina.
U tolik v médiích citovaných 24 orgánů nejde o zmizení orgánů, jak je zcela účelově prezentováno, ale o zmizení dokumentace.
***