(16.20 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Rovněž říká, že pokud nemocnice konstatuje nedostatky v dokumentaci a postupech lékařů, pouze se usvědčuje z nedostatečné průběžné kontroly jak věcně, tak i eticky v tak závažných činnostech, jakými jsou odběry orgánů. V ostravské kauze - říká Jiří Schlanger - prý nedojdeme blízkého řešení zřejmě ani od soudu, ani od zřizovatele. Strany znesvářené v ostravské kauze jsou zřejmě rozkladem řízení, naprostou ztrátou morálky a profesní etiky buď odsouzeny k vzájemné likvidaci, nebo přivedeny do situace, kdy budeme muset možná zvolat: Hanba vítězi a čest poraženým!" Tolik citovaný článek.
A současný výsledek pana exředitele Luxe viditelně těší, jak jsme mohli zhlédnout v nedávném televizním dokumentu v pořadu Fakta 2. července letošního roku.
14. Zcela vytržen z kontextu se pak jeví ve zprávě uvedený závěr, který za viníka, a dokonce za iniciátora honby za ambicemi označuje vedoucího lékaře regionálního transplantačního centra a faktickou koordinátorku tohoto centra v Ostravě.
Závěrem. Za prvé, ze zprávy komise plně stojím jedině za citací odstavce: "Absence či neúplnost zdravotní dokumentace nelze považovat za pouhé formální pochybení, protože při současném rozvoji medicíny nelze bez řádné, úplné a přehledné zdravotní dokumentace plnohodnotně léčit, způsob léčby kontrolovat a odpovědně se vyjadřovat, zda pacient byl či nebyl poškozen." Jak se tento odstavec však slučuje s anonymní zásilkou, se kterou pracovala parlamentní komise?
Za druhé považuji podané trestní oznámení na lékaře pečující o dva nemocné v podstatě v potransplantačním programu za pochybné. Chybí mi naopak podání trestního oznámení na neznámého pachatele.
Konečně za třetí: vzhledem k výše uvedeným okolnostem a faktům považuji konání parlamentní komise za neprofesionální, neodborné a zavádějící. A z těchto důvodů nemohu závěrečnou zprávu podpořit. Totéž doporučuji všem těm, kteří mají jistě podobné pocity a s mým názorem souhlasí. To dají pak najevo při hlasování o navrhovaném usnesení.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Emmerové. Jako druhá je přihlášena poslankyně Jirousová. Předesílám - jako třetí poslanec Maštálka.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, sama jsem byla členem vyšetřovací komise činnosti transplantačního centra ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Přiznávám se, že mediální honba za senzacemi mi byla krajně nepříjemná a neslouží jistě ku prospěchu věci.
Ke zprávě komise jsme s kolegyní Rujbrovou měly určité výhrady právě z obavy špatné interpretace zprávy. Pokud ve dvou případech došlo k podání trestního oznámení, je nutné toto rychle objasnit a vyřešit. Kdyby totiž postoj tehdejšího ředitele Fakultní nemocnice Ostrava byl postojem správným, postojem vedoucího pracovníka, nemusela by vyšetřovací komise být ani ustanovena a problém mohl být vyřešen bez zbytečné paniky a průtahů.
Domnívám se, že nedostatky - takzvaná pochybení - jsou způsobeny nepořádkem v dokumentaci. Nechci být pochopena jako nějaký zaslepený obhájce lékařů, protože tady se mi jedná o záchranu lidského života. Pro mne jako lékaře je prioritní dát šanci zachránit lidský život. Musím zde dát přednost před sice odůvodnitelným postojem některých pozůstalých pacientů s prokázanou mozkovou smrtí, kteří v krizové situaci - myslím tím pozůstalé - nejsou schopni seriózně diskutovat.
Hlavní význam vyšetřovací komise vidím v tom, že zpráva může sloužit jako podklad pro tvorbu transplantačního zákona, tedy právní normy, která tuto problematiku jasně vyřeší, a bude možné rozvíjet úspěšně náš český transplantační program. Bude tak chráněn jak pacient, tak i lékař.
O odběru tkání a orgánů se hovořilo i na půdě Poslanecké sněmovny Rady Evropy. Ze zprávy vyplývaly problémy, které vidí většina evropských zemí. Vyplývalo to i z doporučení členským zemím Rady Evropy. Sama jsem v Poslanecké sněmovně Rady Evropy vystoupila s vlastním názorem na problematiku souhlasu dárců, resp. jeho blízkých k odběru orgánů, pokud jde pochopitelně o mrtvého dárce, tedy s prokázanou mozkovou smrtí. Jsem přesvědčena, že správné je vést tzv. negativní registr, to znamená seznam občanů, kteří nesouhlasí z různých důvodů s eventuálním posmrtným odběrem tkání nebo orgánů. Ostatní pacienty neboli občany pak je možno považovat za ty, kteří s eventuálním odběrem souhlasí. V případě, že by tomu bylo opačně, mám obavy, že by tento registr, tzv. pozitivní registr, mohl být zneužit. Při požadavku souhlasu příbuzných by mohlo docházet ke zbytečnému prodlení a zbytečným ztrátám na životech.
Od transplantačního zákona očekávám, že vyřeší nakládání s orgány případný souhlas dárce, resp. co lze považovat za souhlas, kdy je možno transplantaci provést při prokázané mozkové smrti, a vedení registrů - mám na mysli negativní registry - a samozřejmě i ochrana dat, ochrana údajů.
Co se týče určování mozkové smrti, přimlouvala bych se za určitou možnost pružně reagovat na vývoj vědy. Známá směrnice 1 z roku 1984 požaduje angiografické vyšetření, ale v současné době již víme, že mozkovou smrt lze prokázat i kontrastním vyšetřením tomogramem.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni za vystoupení. Pan poslanec Maštálka, připraví se pan poslanec David.
Poslanec Jiří Maštálka: Děkuji, pane předsedo. Kolegyně a kolegové, omlouvám se, že budu možná poněkud podrobněji mluvit k této zprávě, kterou považuji za velice závažnou. Na úvod chci říci, že nejsem - přestože jsem lékař - pracovníkem žádného z transplantologických center, a že tedy nemám konflikt zájmů.
Zpráva o zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro vyšetření činnosti regionálního transplantačního centra Fakultní nemocnice v Ostravě je datována 26. červnem 2001 a je označena jako druhá verze. Má číslo jednací VKPS-2/1999, tedy stejné jednací číslo jako průběžná zpráva této komise z 29. listopadu. Obsahuje 15 stran textu a jednu tabulku. Je členěna do šesti kapitol, přičemž formálně sděluji, že dvě kapitoly jsou označeny jako kapitola číslo 5. Zpráva až do upozornění nebyla podepsána. Tolik po formální stránce.
První kapitola - úvod. Popisuje vznik vyšetřovací komise, která byla zřízena na základě usnesení Poslanecké sněmovny 1. červnem 1999 a k předložení zjištění byla stanovena lhůta 31. prosinec 1999. Přestože kolega Janeček ve svém vystoupení 1. 6. 1999 apeloval na Poslaneckou sněmovnu, že "parlament nemůže čekat dalšího půl roku nebo rok, zda někdo bude povolán k odpovědnost, jsem přesvědčen, že v takovém okamžiku parlament musí konat", byl předseda komise kolega Janeček zvolen usnesením 8. 12. 1999, tj. po více než pěti měsících od zřízení samotné komise.
***