(14.30 hodin)
(pokračuje Klaus)
Tam se uvádí ten materiál, že byl přijat a schválen.
Mimochodem půvabné je, že sociální politika a trhy práce se diskutují v jedné kapitole, což je klasická ukázka, kam tyto věci vládnoucí strana řadí.
V sociální oblasti se zpráva rozplývá nad poklesem nezaměstnanosti z 9,5 na 8,4 %. Myslím, že zpráva zamlčuje, že v době jejího nástupu, v okamžiku nejhlubší recese naší ekonomiky, byla nezaměstnanost pouhých 5,6 %, čili že i přes následné oživení ekonomiky došlo k výraznému růstu nezaměstnanosti. Takže debatovat o poklesu nezaměstnanosti je opravdu úsměvné. Kdybych vzal jen dva roky vlády sociální demokracie a nebudu počítat ten půlrok v 98. roce, tak průměrná míra nezaměstnanosti byla 9,1 %, zatímco v období 1993 až 1997 byla průměrná míra nezaměstnanosti 3,7 %, to je třetinová. Takže alespoň o poklesu nezaměstnanosti, poklesu tohoto velmi složitého a komplikovaného jevu bych se příliš nechválil, to na místě není v žádném případě.
V těžké rozpočtové situaci vláda dále zvyšuje sociální transfery - jestli tady komentuje za mnou pan ministr průmyslu a obchodu, že došlo k restrukturalizaci, tak bych se ptal, kdy docházelo k větším pohybům, vstupu a výstupu z pracovního procesu, kdy docházelo k většímu vytváření nových pracovních míst, a došli bychom též k úplně jinému závěru než jenom ukazateli míry nezaměstnanosti.
Za existence této vlády počet zaměstnaných poklesl a to myslím, že je významná zpráva. V těžké rozpočtové situaci vláda dále zvyšuje sociální transfery, a to výrazně nad míru inflace, a všechno to je taženo velmi často velmi nezodpovědným zvyšováním životního minima, které s sebou nebo za sebou táhne ostatní sociální dávky.
Důchodová reforma evidentně prioritou této vlády není, tu zajímá pouze krátkodobá stabilizace stavu několika administrativními opatření a na rozpracování skutečné reformy důchodového systému, která je podmínkou dlouhodobého ozdravení veřejných financí, vláda evidentně zcela rezignovala. A za seriózní návrh určitě nelze považovat nástin možných variant řešení ani útěk ke zřízení veřejnoprávní Sociální pojišťovny, protože přejmenování úřadu není reformou.
Myslím, že bychom mohli pokračovat ve výčtu konkrétních neúspěchů této vlády. Patří sem neúspěch projektu školské reformy, odmítnutý jak na politické scéně, tak ve veřejnosti. Rezignace na jakékoliv významnější kroky v oblasti zdravotnictví, kde se nic neděje, pouze se problémy hrnou před sebou. Televizní krize. Neschopnost připravit průchodnou mediální legislativu atd. Za naprosto nepochopitelnou - pokračuji - považuji partii např. o Armádě České republiky, jejíž dlouhodobé problémy jsou tématem veřejné diskuse už delší dobu. Dobře víme, že z armády s kritikou poměrů odcházejí i lidé na nejvyšších velitelských postech, a změna na postu ministra obrany tyto problémy pouze zvýraznila a potvrdila. Marně však budeme ve zprávě hledat alespoň pokus o pojmenování těchto problémů například v této oblasti.
Já už to dále zdržovat a rozvíjet nebudu. Myslím, že pro sněmovnu je podrobnější projednávání tohoto víceméně propagandistického textu, výčtu různých předpisů či čísel, která se zrovna hodí, ztrátou času. Neříká nám to bohužel nic o skutečné situaci naší země. Neříká nám to nic o skutečných výsledcích vlády a neříká nám to bohužel nic ani o minulosti, ani o přítomnosti, ale hlavně nic o budoucnosti.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji předsedovi Poslanecké sněmovny. Nyní uděluji slovo místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému. Prosím, aby vláda akceptovala fakt, že ministerský předseda hovořil prakticky hodinu, a že tudíž by se měli ostatní členové vlády přizpůsobit - nikoliv v té délce vystoupení, ale v opačném slova smyslu v délce vystoupení ministerského předsedy.
Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážená vládo, vážené paní a páni poslanci. Kromě tohoto dlouhého úvodu bude moje vystoupení krátké.
Já bych chtěl reagovat na oba předřečníky. S potěšením konstatuji, že pan poslanec Kühnl hodnotí legislativní úsilí vlády, a mně je jasné, že tím pádem i samozřejmě parlamentu, velmi pozitivně. Ale pokud konstatuje, že pozitivní hodnocení se především vztahuje ke kvantitě předložených návrhů a vyslovuje pochybnost o jejich kvalitě, tak bych chtěl říci, že sám sebe usvědčil z velmi bizarního pohledu na věc, neboť jako příklad nekvalitních zákonů, které jako neústavní musely být zčásti zrušeny, uvedl ty zákony - zákon o bankách a o volbách - které právě na půdě Poslanecké sněmovny, nikoliv činností vlády, prodělaly takové změny, že přesně tyto změny byly předmětem řízení před Ústavním soudem.
Podle mého soudu je v jakékoliv parlamentní demokracii obtížné vést diskusi o kvalitě legislativních návrhů, protože všichni víme, že pohled vlády a pohled člena zákonodárného sboru se diametrálně liší a bude lišit. Všichni známe známou poučku nebo průpovídku ze země, která se považuje za kolébku parlamentarismu, která říká, že velbloud, to je kůň, který prošel britským parlamentem.
Podle mého soudu ta diskuse by byla také planá proto, že přece nemá smysl, abychom si navzájem něco předstírali ve smyslu toho, že vláda může nějakým způsobem legislativně technickou úroveň a kvalitu zákonodárných norem výrazně ovlivňovat. Na ministerstvech sedí stále stejní úředníci v odborech vládní legislativy, kteří tam byli za vlád Václava Klause, za vlády Josefa Tošovského i za naší vlády. A zaplať pánbůh za to, že tam sedí, že ještě neutekli. Všichni víme, že jsou vyučeni v profesi, která ve všech ostatních oblastech přináší nesrovnatelně větší materiální i existenční zabezpečení i společenskou prestiž dnes dokonce než výkon práce státního úředníka.
Přesto si troufám tvrdit, že přes ten ohromný kvantitativní nárůst jenom za to období posledního roku, o kterém hovoří tato zpráva o činnosti, předložila vláda 135 návrhů zákonů a přijala celkem 267 právních norem, to znamená včetně nařízení vlády, a to je číslo, se kterým se nedá srovnat žádné období v naší historii, přesto si troufám říci, že kvalita legislativních návrhů se zlepšila. Nikoliv proto, že by úředníci v odborech vládní legislativy a v odborech legislativy na jednotlivých ministerstvech se proměnili, ale proto, že se změnil základní styl a metoda práce.
***