(12.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
Další výpočty - a myslím, že byly spolehlivé - prokázaly, že by míra nezaměstnanosti se skokem zvýšila o desítky tisíc. Horní vrchol této vlny by byl přibližně 200 000 lidí, kteří by ztratili svou životní základnu.
Dalším důsledkem, a o tom se již hovořilo, by byla ztráta a zánik přibližně 3,5 milionu jednotlivých účtů. Myslím, že důsledky by byly zřejmé.
Čili tato situace byla katastrofální, nastupovala neobyčejně rychle a vláda jednala velmi koncentrovaně a podle mého názoru nakonec i úspěšně. I když jsem ochoten, a myslím si, že při každém takovémto strategickém rozhodnutí tu ochotu a pokoru člověk mít musí, uznat, že v dílčích detailech se věci daly udělat jinak. U některých věcí však nemůžeme ověřit zda se daly udělat lépe, protože zkouška tohoto typu již nikdy nemůže být učiněna.
Co je v této debatě velmi zajímavé - že ona se snaží vytvořit dojem, alespoň některý z řečníků se snaží ten dojem vytvořit, že v okamžiku nucené správy by už žádné další náklady nenabíhaly. Není to pravda. Každý den této situace měl své náklady. To nebyla situace s nulovými ztrátami. Případ Agrobanky je podle mého názoru dostatečný a zřetelný. Tam banka daleko menšího rozsahu den za dnem produkovala ztrátu, která nakonec v této situaci dosáhla desítek miliard. Čili rychlost zde měla svou kladnou cenu. To musím zdůraznit.
Dovolte mi, abych se vrátil k té dílčí věci. Toto byla situace, která byla vyvolána mnoha různými okolnostmi, mimo jiné velmi chybným pojetím privatizace na úvěr. To je podle mého názoru zřejmé. A protože vláda nebyla akcionářem této banky, nemohla použít prostředky, které použila při sanaci v jiných případech.
Jsem velmi rád, že současný bankovní sektor vypadá jinak a podstatně lépe než bankovní sektor v okamžiku, kdy konzervativní vlády ztratily voličskou podporu.
Dámy a pánové, toto není obchodní případ, toto je případ, ve kterém se hrozící dramatickou krizi, která by zasáhla miliony našich občanů, podařilo zvládnout, podařilo se ji převést do ekonomické a politické sféry, kde se dá vést racionální debata a kde se tento problém dá rozumným způsobem zvládnout. Prostě krize se stala běžnou agendou. To je mimořádný výkon. Myslím si, že někteří z řečníků si to uvědomují. Ti, kteří se snaží argumentovat jiným směrem, a protože jejich úrovně znám, argumentují tak jenom jako v součásti přípravy do příštího volebního střetnutí.
Dámy a pánové, ti, kteří se věci účastnili, kteří se účastnili práce komise, museli odvést velké množství práce. Ano, shromáždili velké množství dokumentů, vyslechli velké množství informací. Myslím, že zpráva této komise je relativně dobrým pramenem.
Přesto jsem přesvědčen, že jednotlivé závěry nejsou procesně ani věcně odůvodněné tak, aby je bylo možné bez modifikací nebo vůbec přijmout. (Potlesk sociálně demokratických poslanců)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Hovořit bude pan poslanec Vladimír Mlynář, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Vladimír Mlynář: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, mám tři poznámky k projednávanému bodu.
V prvním navážu na slova pana místopředsedy Špidly. I já mám ze zprávy, z jejího ducha a z vystoupení pana poslance Tlustého trochu pocit, že závěry zprávy jsou takříkajíc akademické a pomíjejí to, co zde zdůraznil pan guvernér Tůma, totiž že šlo o krizovou situaci. Zdá se mi, že vytýkat vládě její postup, je skutečně trošku licoměrné za situace, kdy prodávala hořící dům a neměla hasiče, kteří by ho uhasili. Zdá se mi, že vytýkat jí, že za této situace dala hasičům, kteří tento dům koupili, záruku na to, že jim uhradí veškerou vodu, kterou na toto hašení odeberou, je skutečně trošku licoměrné. Takový přístup není ani dobrý ani špatný, ale zkrátka - podle mého soudu - jediný možný. Z tohoto pohledu se mi zdá, že rozhodnutí vlády nebylo ani dobré, ani špatné, ale skutečně jediné možné.
Druhá poznámka se týká závěru zprávy, a to bodu čtyři, což je jediný bod, který mohu verifikovat ze své osobní zkušenosti, protože jsem byl členem vlády Josefa Tošovského.
V závěru zprávy v bodě čtyři se píše za prvé, že vláda Josefa Tošovského schválila předmětné usnesení 162 mírnou většinou hlasů. Musím říci, že tato informace není úplně přesná, protože proti prodeji IPB společnosti Nomura hlasovali čtyři členové vlády: tři ministři za KDU-ČSL, a to pan ministr Výborný, pan ministr Svoboda a místopředseda vlády Josef Lux, čtvrtým člověkem jsem byl já. To rozhodně není většina.
Dosvědčuji, že vláda Josefa Tošovského diskutovala o variantě, která je zmíněna na straně 13 zprávy, totiž zda by mohl být nalezen jiný alternativní postup, než je prodej IPB. Ve zprávě se píše, že optikou tehdejší politické a ekonomické situace to však bylo řešení problematické. Musím konstatovat, že to bylo řešení tehdy nemožné z jednoho prostého důvodu, protože jsme byli informováni předsedou FNM, že Fond nemá dostatek finančních prostředků, aby se mohl navýšení základního jmění vůbec zúčastnit.
Pan předseda vlády uvedl, že je pro to, aby se zveřejnily smlouvy, které uzavřela vláda s ČSOB. Chtěl bych ho prostřednictvím pana předsedajícího požádat, zda by zvážil ještě jednu možnost, a to zveřejnit zvukový záznam z jednání Tošovského vlády, která jednala o prodeji IPB se společností Nomura. Toto jednání vlády bylo sice uzavřené, ale existuje magnetofonový záznam. Myslím, že argumentace bude zejména pro historiky docela zajímavou věcí.
Třetí poznámka se týká zprávy jako takové, která je předmětem našeho bodu. Měl bych na členy její komise, resp. na jejího předsedu čtyři otázky a prosím, aby mi byly zodpovězeny v závěrečném slově.
Otázka číslo 1. I po pečlivém prostudování zprávy jsem nepochopil, v čem spočívá neopodstatněná výhoda pro ČSOB, protože ve zprávě není nic o tom, že by jiní zájemci o koupi IPB nechtěli garance Konsolidační banky. Jinými slovy, když se ve zprávě mluví o jakémsi pařížském spiknutí, znamená to snad, že neexistovaly tzv. násilné scénáře převzetí IPB od jiných investorů? Znamená to, že jiní investoři chtěli převzít IPB tak, tak jak stála a běžela, bez záruk státu? Byli tito ostatní investoři, o kterých je ve zprávě jen náznakem řeč, připraveni a ochotni převzít manažerskou strukturu IPB, anebo ji chtěli celou převést do Konsolidační banky?
Otázka druhá. Proč se komise ve svých závěrech opírá - jestli jsem studoval správně - o právní názor jediného právníka. Nechci pana profesora Balaše zpochybňovat, ale je to zvláštní. Chtěl bych se dotázat konkrétně na to, zda komise ověřovala informace, které se objevily v tisku, že pan dr. Balaš je v jistém konfliktu zájmů, neboť zastupuje v soukromoprávním vztahu společnost Domeana, která je jak známo jednou z dceřiných společností IPB.
***