(11.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Odpovědnost nesou vláda České republiky a bankovní rada České národní banky z let 1992 - 1996.
3. Stát vykonával svá vlastnická práva pasivně a neúčinně. Jeho působení v této oblasti bylo působením hlavního akcionáře, který mlčí. Strategický rozvoj bank nebyl paradoxně ovlivňován především jejich vlastníkem, ale téměř výlučně jejich managementem. Zástupci státu v orgánech bank neměli při svém rozhodování oporu v žádné státní doktríně. Byli nuceni spoléhat se na vlastní úsudek, ze kterého navíc nebyla vyžadována žádná odpovědnost.
Odpovědnost nesou členové bankovní trojky, resp. čtyřky za dané období a zástupci státu v dozorčí radě banky.
4. Změnou privatizačních podmínek 4. března 1998 vláda ČR
a) rozhodla o prodeji státního podílu nikoli strategickému investorovi, ale společnosti s nulovým ručením, ve které se riziko spekulativního chování limitně blížilo jistotě;
b) smluvními podmínkami umožnila vytvořit prostředí, kde zájmy investora se logicky nekryly s ekonomickými zájmy České republiky;
c) upustila od ověření auditu zadaného bankou vlastním auditorem, a zejména upustila od podmínky vyjednávání o odkupu podceněných aktiv. Tím upustila od možnosti dosáhnout výhodnějších a vyváženějších smluvních podmínek pro Českou republiku.
Hlavní odpovědnost nesou ministr financí Ivan Pilip a předseda vlády Josef Tošovský. Dále pak členové vlády, kteří umožnili usnesení 162/1998 mírnou většinou schválit.
5. Výkon bankovního dohledu zejména v období po prodeji státního podílu hodnotí komise jako málo důsledný a účinný. Soustřeďoval se mnohem více na vlastní alibi než na možná aktivní řešení, která mu umožňuje zákon 21/1991 Sb.
Za zvlášť závažná pochybení pokládá komise následující skutečnosti:
a) Udělení souhlasu společnosti Saluka Investment k nabytí akcií IPB 30. 9. 1998. Česká národní banka tímto souhlasem umožnila, aby se dominantním vlastníkem stala společnost bez jakýchkoliv záruk.
b) Komise disponuje dokumentací, která nasvědčuje, že navýšení základního jmění formou podřízeného dluhu proběhlo v roce 1998 tak, že banka poskytla investorům úvěry za účelem nákupu podřízených dluhopisů. Pokud další šetření toto důvodné podezření potvrdí, jedná se o selhání výkonu bankovního dohledu.
c) Nedůsledná a alibistická reakce na zjištěnou skutečnost, že odprodej pochybných úvěrů v roce 1999 byl realizován skupinou závislou na IPB. Přitom odprodej třetí straně nezávisle na IPB byl podmínkou auditora pro udělení výroku "bez výhrad" za rok 1998. Odpovědnost nesou vrchní ředitelé sekce bankovního dohledu a členové bankovní rady Ota Kaftan a Pavel Racocha a guvernér ČNB Josef Tošovský.
6. Účast státu při řešení krize v červnu 2000 byla nezbytná. Žádná varianta řešení nebyla myslitelná bez aktivní role státu a zapojení veřejných výdajů. Nečinnost vlády by měla za důsledek ekonomickou katastrofu.
7. Scénář násilného převzetí IPB formou nucené správy a následného prodeje ČSOB byl jako jedna z rovnocenných variant dlouhodobě připravován v ČSOB a prezentován Československou obchodní bankou ministru financí a guvernérovi České národní banky na jednání v Paříži 30. května 2000. Materiál předkládaný vládě ČR 15. 6. 2000, konstrukce transakčních dokumentů i schvalovací dokumentace Úřadu pro hospodářskou soutěž Brno nese shodné věcné i formální znaky s tímto dokumentem.
Státní instituce ve dnech 16. až 19. června 2000 postupovaly shodně podle scénáře ČSOB. Rozhodujícími osobami tohoto procesu jsou ministr financí Pavel Mertlík a guvernér ČNB Josef Tošovský.
8. Stanovením úkolu nucenému správci co nejrychleji prodat podnik Československé obchodní bance překročila bankovní rada ČNB své zákonné pravomoci. Odpovědnost nesou členové bankovní rady.
9. Způsob výběru investora ve dnech 16. až 19. června 2000 byl bezprecedentní a netransparentní. Odpovědnost nese nucený správce Petr Staněk a členové bankovní rady ČNB.
10. Nucený správce prakticky banku nespravoval. Zhostil se pouze úkolu banku převzít a prodat, aniž mohl tušit, co vlastně prodává. Odpovědnost nese nucený správce Petr Staněk a členové bankovní rady ČNB.
11. Transakční dokumenty podepsané 19. června 2000 jsou jednostranně výhodné pro ČSOB na úkor státního rozpočtu. Na základě šetření a znaleckého posudku komise konstatuje, že transakční dokumenty nejsou zcela v souladu s platnými právními předpisy a že se jedná o ujednání, která jsou v příkrém rozporu s dobrými mravy. Ve svém důsledku získává ČSOB na úkor státního rozpočtu neoprávněnou výhodu ve výši mnoha desítek miliard korun.
Odpovědnost nese ministr financí Pavel Mertlík.
IV. Návrh usnesení
Na základě závěrů, ke kterým dospěla, navrhuje komise Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky přijmout následující usnesení:
Poslanecká sněmovna
I. bere na vědomí Zprávu vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB;
II. doporučuje
1. vládě ČR
a) usilovat o novaci transakčních dokumentů s ČSOB tak, aby byly uvedeny v soulad s právními předpisy a aby bylo dosaženo větší vyváženosti ve prospěch ČR. V případě nedohody zvážit napadení příslušných smluv u nezávislého soudu pro příkrý rozpor s dobrými mravy;
b) ve spolupráci s ČNB navrhnout novelizaci zákona o bankách, který by precizoval ustanovení týkající se nucené správy, zejména pak postavení a funkce nuceného správce;
c) zveřejnit smlouvy podepsané s ČSOB 19. června 2000;
d) v návaznosti na bod II.2 návrhu usnesení posoudit, do jaké míry byly porušeny závazky plynoucí z kupní smlouvy mezi FNM a Nomurou Europe se všemi právními důsledky z toho plynoucími.
2. České národní bance doporučuje došetřit ve spolupráci s ČSOB, zda nákup podřízených dluhopisů v roce 1998 byl realizován z úvěrových prostředků poskytnutých Investiční a Poštovní bankou. Navrhnout systémová opatření, jak porušení závazných norem účinně předcházet.
***