(10.20 hodin)
(pokračuje Beneš)
Já jenom upozorňuji, že ona zvýšená vazba příjmů z pohledu vlády je necelé jedno procento, čili ona motivace, o které tady byla svedena velká bitva v Poslanecké sněmovně a která byla předmětem složitých jednání a nakonec nalezení pro mne nepřijatelného, pro jiné ještě přijatelného kompromisu ve výši 30 % daně z příjmů fyzických osob z podnikání, se nyní přesouvá na 1,5 %. Ale pozor, když si přečtete mechanismus výpočtu, tak zjistíte, že toto 1,5 % se bude rozdělovat tak, že obce se na tom budou podílet nikoli podle toho, kolik na území jejich obce se odvede daní, ale kolik na území dané obce působí zaměstnanců. Čili opět jakýsi "nahlavový" podle mého názoru nonsens. Rozumím tomu, že někomu to možná bude stačit. Já jenom říkám, že podle mého názoru je to naprosto nedostatečné naplnění usnesení Poslanecké sněmovny volající po zvýšení vazby příjmů obcí a ekonomické aktivity.
(Reakce na dění v sále:) Děkuji panu Paynovi a místopředsedovi Rychetskému, že vyslyšeli moji prosbu o ztišení.
Dovolte, abych nyní přistoupil k tomu, jak se vláda vyrovnává s řešením financování krajů. Myslím, že vláda se nijak netají tím, že to je na příští rok. Bude dobré, abychom si všichni uvědomili, že proces převodu kompetencí, převodu majetků na kraje nebyl zdaleka dokončen ani v těch elementárních činnostech, o kterých bylo rozhodnuto v předloňském roce, a že tento proces bude trvat poměrně dlouho. Doufám, že všichni sledujete ve svých volebních krajích, jak je tento proces komplikovaný, jak je kostrbatý, jak je nepřipravený z hlediska centrálních orgánů.
Dovolte, abych zareagoval i na to, jaký je onen pardubický návrh, protože jakkoli Poslanecká sněmovna rozhodla o přesunutí, tak jak zpravodaj, tak poslanec Šustr i pan poslanec Recman o něm hovořili, a já bych se chtěl zmínit o jedné nešťastnosti tohoto návrhu. Ta nešťastnost spočívá v tom, že se vůbec tento návrh nezabýval funkcemi, že se vůbec nezabýval kompetencemi, že se vůbec nezabýval službami, které stát prostřednictvím těchto samosprávných institucí bude vykonávat. Řekl si pouze: Vy nahoře máte dvě třetiny, my dole máme jednu třetinu, a protože obce mají 20,59 %, tak kraje budou mít 12,74 %. Já tento přístup považuji za nešťastný a myslím si, že je dobře, že debata není spojená, protože bychom se dostali nikoli do debaty o mantinelech, ale o těch funkcích.
Ministerstvo financí na rozdíl od krajů učilo to, co učinit mohlo - podle mého názoru co učinit mělo v roce 1999. Obrátilo se na jednotlivé resorty a řeklo jim: Tyto funkce jsou převáděny na kraje, vážené resorty, kolik peněz na tyto funkce do krajů posíláte dnes? A dostali bychom se k nějakým číslům. Já se v tuto chvílí Ministerstva financí zastávám, ale vlády se zastávat nemohu. Protože jestliže ministerstvo školství vypíše tender na nákup internetizace ve výši 7 miliard Kč, tak okamžitě těchto 7 miliard je v oné republikové působnosti, nikoli v té krajské, byť ona vlastní funkce bude na té úrovni krajské. Proto si myslím, že nalezení těch správných čísel vyžaduje minimálně tříletou řadu. Doufám, že vláda toto bude činit a že to učiní do onoho září, resp. do října - do září, kdy to budeme projednávat velmi detailně ve výborech, a do října, kdy to budeme projednávat ve druhém a třetím čtení na půdě Poslanecké sněmovny, aspoň tak doufám.
Současně bych si dovolil říci, jak podle mého názoru by ono financování krajů mělo být zajišťováno. Mělo by to být na jakési kombinaci tří principů. Příjmy na funkce, které mají být na území republiky zajištěny stejně, tedy příjmy jakousi formou normativů. Jako příklady uvedu normativ na žáka střední školy, normativ na údržbu silnic druhé a třetí třídy, kde zřejmě by to nebylo podle počtu obyvatel, ale podle kilometrů těch silnic, zřejmě normativ na dopravní obslužnost, který by měl být definován podle kilometrů čtverečních rozlohy a samozřejmě také podle hustoty obyvatel. To je jedna část, kde by měla být služba zajišťována na celém území státu stejně.
Říkám na rovinu, že mám jeden problém s tím, jak - teď nechci říkat donutit - motivovat kraje k tomu, aby hledaly optimální řešení, aby prováděly optimalizaci, aby i na těchto normativech, ušetří-li něco, si mohly získat nějaký finanční prostředek, o kterém si budou moci rozhodnout. Protože nebudou-li motivovány, tak budou kraje pouze natahovat ruku, i když si nemyslím, že by to tak úplně probíhalo, ale mohlo by to k tomu vést.
Za druhé. Jsou to příjmy na funkce, které kraj zajišťuje a jejichž rozmístění je na jejich prioritách. Například investiční peníze na školství, na silnice, ty opět mohou být konstruovány podle počtu obyvatel, kilometrů či kilometrů čtverečních. Přičemž tyto příjmy musí být využity pro danou oblast. Já jsem spíše zastáncem ještě větší volnosti, nicméně si myslím, že to, že to je do dané oblasti, je dostatečná záruka využití.
A konečně je to onen podíl na výtěžnosti některých daní. Zde samozřejmě je plná libovůle na využití zastupitelstva.
Návrh Ministerstva financí "sklubuje" tyto tři metodiky a dává je do jedné. Pokud jste si ten návrh prostudovali, tak jste nepochybně zjistili, že se vlastně sečetlo, kolik do toho území jde, a řeklo se, z kterých daní, a spočetlo se, kolik daní který kraj musí ze zákona dostat - procento. Myslím si, že to není úplně šťastný návrh. Onen Kočárníkův mechanismus, který byl zaveden od roku 1993, z hlediska financování obcí byl v tomto případě výrazně lepší.
Co návrh neřeší a co se vládě nechce, je to, co s dotacemi, co s penězi, které různé resorty rozmísťují do krajů. Pan ministr pro místní rozvoj se strašně rozhněval, když hejtman Středočeského kraje uvedl, že Ministerstvo pro místní rozvoj ztrácí svoji funkci. Já jsem o tom, upřímně řečeno, jako stínový ministr přesvědčen již dávno. Řada programů, které resorty rozmísťují do území, může být rozmístěna krajům k dispozici. Doufám, že při projednávání státního rozpočtu na příští rok v sobě najdeme dostatek odvahy za prvé k seřezání rozpočtů centrálních orgánů, jejichž kompetence byly převedeny na kraje, za druhé k převedení některých finančních prostředků přímo na krajské samosprávy.
Vážené dámy, vážení pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Milan Urban. Připraví se pan poslanec Radko Martínek.
Poslanec Milan Urban: Vážený pane předsedající, členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, pro rozdělení daňových příjmů mezi stát, krajské samosprávy a samosprávy místní musí podle mého názoru platit některé jasné zásady.
Jedna zásada je zásada zodpovědnosti. Zodpovědnosti v tom, že v žádném kroku, ve kterém budeme tyto finanční prostředky rozdělovat, nemůže dojít k nerovnováze veřejných financí. Myslím, že je to zodpovědnost i této sněmovny při projednávání tohoto zákona.
Další zásadou je zásada spravedlnosti. Veřejnou službu v této republice vykonává stát, vykonává ji krajská samospráva a vykonávají ji samosprávy obecní. Každý určitým podílem, který je dán zákony této republiky. Myslím, že je nezbytné si uvědomit, že tak jak je rozdělená tato veřejná služba z hlediska kompetencí a majetků, musí být rozděleny i příslušné finanční prostředky, chcete-li i vlastní daňové příjmy.
***