(15.20 hodin)
(pokračuje Exner)
Pokud jde o předložený návrh změny ústavy, jde o skutečně závažné změny. Uvědomte si, že to, co v současné době dvojím jednáním připravujeme, odsouhlasujeme jako mezinárodní smlouvy, do budoucna bude rozhodovat jen náš zástupce v mezinárodní organizaci, v lepším případě vláda, a podle návrhu Parlament to má dostat pouze k vyjádření. Myslím si, že jde o tak zásadní změnu, která se týká i přenosu části ústavních pravomocí ústavních orgánů - a zde tedy především Parlamentu České republiky - že by taková změna ústavy neměla být přijímána bez rozsáhlé diskuse. Škoda, že nemáme zákon o referendu, protože změna ústavy je určitě věc, která by si zasloužila, aby se lidé v referendu k takové věci mohli vyjádřit.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Dále bude hovořit pan poslanec Fajmon.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, chtěl bych se předkladatele tohoto návrhu zeptat na jednu věc, která se týká konkrétně tohoto textu, konkrétně posledního ustanovení - účinnosti tohoto návrhu. Návrh zní tak, že účinnost tohoto návrhu by se měla vztahovat k 1. červnu 2002, a v důvodové zprávě je jako důvod tohoto data uvedeno pro naléhavost a potřebu dalších souvisejících legislativních úprav.
Chtěl bych položit otázku předkladateli, jaké jsou další související případné nutné úpravy a zda je možné uvažovat o případném jiném stanovení účinnosti tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Věřím, že navrhovatel pan místopředseda Rychetský si zaznamenal váš dotaz. Táži se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím.
V obecné rozpravě zazněl návrh na zamítnutí této předlohy, přesto před hlasováním samozřejmě se o slovo přihlásil navrhovatel pan místopředseda vlády Pavel Rychetský. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, přiznávám se, že jsem v průběhu obecné rozpravy váhal, zda mám vůbec vystoupit a snažit se nějakým způsobem reagovat na vystoupení poslanců Matulky, Filipa a Exnera, ale protože vystoupit musím, protože mi byl položen dotaz, na který považuji za svou povinnost odpovědět, nepovažoval bych za možné nereagovat na slova, která zde zazněla. Ale budu stručný, protože si myslím, že vůbec nevyžadují rozsáhlejší odpověď.
Vystoupení pana poslance Matulky bylo klasickou ukázkou diskuse v kruhu okolo jedné jediné teze vyslovené v několika různých variantách. Teze zněla, že touto novelou ústavy se předem zříkáme rozsáhlých pravomocí a suverenity, že rozsah a způsob tohoto kroku je nedůstojný, doplněno slovy pana poslance Filipa jde buďto o anšlus, nebo o nerovnoprávný vztah. Nevím, zda měl na mysli, že máme před sebou anšlus. Pan poslanec Exner to jenom zpřesnil.
Především bych chtěl říci, že když si přečteme předložený návrh, a to dokonce i bez usnesení ústavně právního výboru, o kterém jsem explicitně řekl, že si jej beze zbytku osvojuji, takže mělo smysl vést kolem tohoto usnesení diskusi, přesto musím poukázat na jednu skutečnost. Pokud se týče rozsahu přenosu pravomocí, nedozvíme se z textu nic. Text je jasný a říká, že Česká republika může mezinárodní smlouvou některé působnosti svých státních orgánů přenést na mezinárodní organizaci nebo instituci. Neříká, v jakém rozsahu, neříká, v jaké působnosti. Nevím, co je na tom nedůstojné.
Pokud se týče způsobu, předložený návrh říká, že tak Česká republika učiní buďto třípětinovým souhlasem poslanců a senátorů, nebo - pokud tak ústavní zákon stanoví - v referendu, tj. ve všelidovém hlasování všech občanů. Ani na tom nevidím naprosto nic nedůstojného. Proto nepovažuji vůbec za korektní vystoupení zmíněných poslanců.
Nyní jen stručně. Pan profesor Jičínský - jsem velmi rád, že podpořil usnesení ústavně právního výboru, ale vyslovil tezi, že bylo možno zachovat dvojí režim mezinárodních smluv, tj. lidskoprávních a ostatních. Nepopírám, že to bylo možno, ale jsem přesvědčen, že by to nebylo dobré a že z tohoto hlediska ústavně právní výbor jednal správně.
Na druhé straně souhlasím zcela s jeho tezí, že asi je lepší preferovat stanovisko ústavně právního výboru před stanoviskem výboru pro evropskou integraci a nechat v textu možnost, aby zákon o styku obou komor zřídil společný orgán obou komor, který by část kompetencí obou komor mohl vykonávat ve vztahu k vládě v době po vstupu do Evropské unie. Předložený text ústavy totiž ukládá - bude-li přijat ve znění obou výborů - že vláda musí předem a neprodleně informovat o všech krocích Evropské unie, ze kterých by pro Českou republiku nebo její subjekty mohly vzniknout nějaké závazky. I když to je ještě možná daleko, nepochybné je, že takových kroků bude tak velké množství - vy sami jste již poznali, jaké množství směrnic, nařízení, informací, sdělení, ale i norem primárního práva, tj. nařízení, direktiv a základních smluv, se přijímá. Čili je skutečně dobré vytvořit ústavní prostor pro to, aby stanovisko Parlamentu nebylo ke každé jednotlivé technické normě předmětem jednání pléna obou komor, aby se dal ústavní základ pro to, aby tyto komory delegovaly třeba v případech směrnic, které se pak stejně implementují do zákonů, tuto svoji kompetenci na takový společný orgán.
Pokud se týče otázky pana poslance Fajmona - účinnost 1. 6. 2002 - chtěl bych říci, že jsme měli dvě varianty. Jednou by byla účinnost dnem vyhlášení. Uznávám, že tento navrhovaný text ústavy nevyžaduje žádnou legisvakanci. Druhou možností je dát tam pevný termín, který bude ve skutečnosti svým způsobem termínem limitujícím.
Návrh ústavy předpokládá, že do Evropské unie, resp. do mezinárodní instituce podle článku 10A, bude - pokud tak ústavní zákon stanoví - možno vstoupit jenom na základě referenda. Je tedy třeba tomuto zákonodárnému sboru vytvořit prostor pro to, aby ústavní zákon o takovém referendu, až bude přijata ústava, přijal, aby přijal prováděcí zákon, aby byl prostor pro vyhlášení a vykonání referenda.
Vím, že možná se zdá někomu komické, že stále ještě považujeme za datum pro vstup rok 2003, když jsme nyní všichni slyšeli závěry summitu z Göteborgu a Nice, kde se hovoří o roce 2004.
***