(11.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
Související skutečnosti.
Událostmi ve FN Ostrava, a to jak na chirurgické klinice, tak v RTC, se před touto vyšetřovací komisí, i když v podstatně menším rozsahu, zabývaly resortní komise, konkrétně jedna ústřední znalecká komise Ministerstva zdravotnictví ČR chirurgickou kauzou a druhá případem potenciálního dárce orgánů z roku 1992 a poradní komise prezidenta České lékařské komory, která posuzovala proces stanovení smrti u 27 zemřelých dárců orgánů z roku 1991 a jednoho potenciálního dárce orgánů z roku 1992 - stejného jako ÚZK MZ ČR. Některé konkrétní případy, ve kterých byl zjištěn postup non lege artis, byly na základě trestního oznámení bývalého ředitele FN Ostrava MUDr. Luxe prošetřovány i ostravskými policejními orgány. Vyšetřovací komise proto považovala za svoji povinnost v zájmu maximální objektivity a úplnosti vlastního šetření seznámit se i se zjištěními právě zmíněných odborných subjektů a případně je využít. Protože v průběhu šetření vyšetřovací komise zadokumentovala poznatky a připomínky, které závěry uvedených subjektů v případech některých pacientů zpochybňovaly, rozhodla podrobně prošetřit ty z nich, které souvisejí s činností RTC FN Ostrava, přičemž dospěla k následujícím prokázaným zjištěním.
Jako první, již v prosinci 1998, byla na základě stížnosti 15 lékařů zřízena desetičlenná ÚZK MZ ČR k posouzení způsobu léčby 12 pacientů, hospitalizovaných na chirurgické klinice FN Ostrava, jejím tehdejším přednostou prof. MUDr. Antonem Pelikánem. Posouzení způsobu léčby vycházelo pouze z kopií zdravotní dokumentace 12 pacientů, kterou pro členy ÚZK MZ ČR zajistil administrativní aparát. Členové ÚZK MZ ČR na základě zmíněných, ne vždy úplných kopií vypracovali k jednotlivým pacientům odborné posouzení. Na jediném společném celodenním zasedání dne 16. 12. 1998 pak ÚZK MZ ČR v kompletním složení přijala závěry, aniž měla dostatek podkladů. Přitom nic nebránilo tomu, aby si další potřebné podklady, stejně jako to udělala vyšetřovací komise, opatřila sama. K mylnému závěru ÚZK MZ ČR došlo prokazatelně v případě pacienta Ch., kdy za příčinu jeho úmrtí bylo označeno vykrvácení z prasklého aneurysmatu na pahýlu slezinné tepny, ačkoli skutečnou příčinou vykrvácení byly uvolněné ligatury na pahýlu slezinné tepny, které tam byly naloženy při chirurgickém odstranění sleziny provedeném den předtím. Tato chybná diagnóza spolu se znaleckým posudkem ústavu, ve kterém je uvedeno, že pacient vykrvácel ze zbytku slezinné tepny, ale bez jakékoli zmínky o uvolněným ligaturách, a opomenutím výslechu minimálně patologa vedla vyšetřovatele k předčasnému, ne-li mylnému závěru, že jednání ošetřujících lékařů nebylo v příčinné souvislosti s úmrtím pacienta.
Poradní komise prezidenta České lékařské komory, mající 11 členů, byla vytvořena prezidentem ČLK na základě podnětu tehdejšího ředitele FN Ostrava MUDr. Jaroslava Luxe a dalších lékařů téže nemocnice, ze kterého vyplývalo, že v činnosti RTC FN Ostrva není vše v pořádku. Poradní komise pak na svých dvou zasedáních v červnu 1998 posoudila proces stanovení smrti mozku jednoho pacienta, potenciálního dárce orgánů z roku 1992, a 27 zemřelých dárců orgánů z roku 1998. Přitom vycházela rovněž z předložené zdravotní dokumentace potenciálního dárce, resp. jednotlivých zemřelých dárců orgánů, převážně z kopií. Kromě toho na věci zainteresovaným lékařům poskytla možnost, aby se k věci vyjádřili, čehož někteří využili, jiní nikoli.
Vyšetřovací komise však se zjištěními poradní komise prezidenta ČLK, která jednoznačně vycházejí z neúplných podkladů, nemůže zásadně souhlasit. K porušení směrnice č. 1/84 nedošlo pouze v 5 případech, ale v 18. Patnáctkrát nebyl dodržen předepsaný interval mezi oběma nástřiky při angiografickém vyšetření smrti mozku. Lékař uvedený a podepsaný na listu o prohlídce mrtvého jako lékař ošetřující se ve 3 případech zúčastnil následné transplantace orgánu, který byl odebrán zemřelému dárci, jehož smrt mozku jako člen komise stanovoval a podepisoval. Kromě toho bylo zjištěno, že list o prohlídce mrtvého v 9 případech podepsal v postavení ošetřujícího lékaře lékař, který jím podle denního záznamu - dekursu - ve skutečnosti nebyl. O tom, že ve 23 případech se čas úmrtí uvedený na listu o prohlídce mrtvého neshoduje s časem nástřiku mozkové angiografie, a to v rozmezí od -0:17 do 18:30 hodin, není v hodnocení poradní komise prezidenta ČLK ani zmínka. Nedostatky, které poradní komise prezidenta ČLK pokládá za formální, nikoho nepoškozující, vyšetřovací komise považuje za závažné porušení platného právního předpisu. To vše spolu s neúplnou a nepřesně vedenou dokumentací neumožňuje vyšetřovací komisi přijmout závěr, že nikdo nebyl poškozen.
Dalším subjektem posuzujícím činnost RTC FN Ostrava byla 21členná ÚZK MZ ČR. Ačkoli obdržela z FN Ostrava 8 CD nosičů s naskenovanou zdravotní dokumentací zemřelých dárců orgánů z období let 1995-1998, posoudila v období července až října 1999 pouze jediný případ, a to případ potenciálního dárce orgánů A. z roku 1992. V tomto případě konstatovala, stejně jako poradní komise prezidenta ČLK a nyní vyšetřovací komise, nesprávný postup při stanovení smrti mozku ve smyslu směrnice č. 1/84, který se projevil v tom, že k odběru orgánů byl indikován živý pacient. Posouzení zdravotní dokumentace ostatních zemřelých dárců orgánů se MZ ČR ani Ústřední znalecká komise nezabývaly, ačkoli věc byla předmětem širokého zájmu a publicity a zdravotní dokumentaci mělo Ministerstvo zdravotnictví k dispozici.
Vyšetřovací komise konstatuje, že činnost RTC FN Ostrava, vykazující zmíněné hrubé nedostatky a pochybení, nebyla způsobena neznalostí směrnice č 1/84 ani nejasností a tím nejednoznačností jejích jednotlivých ustanovení. Motivace vyniknout a prosadit sebe i FN Ostrava v transplantační medicíně nejen v České republice vedla především vedoucího lékaře RTC FN Ostrava a faktickou koordinátorku k nerespektování etických aspektů a nedodržování platné právní úpravy, zejména v procesu odběru orgánů. To se projevilo z jejich strany v podcenění až opomíjení předepsaného postupu při stanovení smrti mozku a jeho řádné dokumentace. Stejně tak absence kontroly ze strany vedení nemocnice po dobu více než šesti let, stejně jako ze strany Ministerstva zdravotnictví ČR, přispěla k tomu, že nerespektování směrnice spolu s nedůsledným a povrchním vedením zdravotní dokumentace se stalo standardem téměř na všech klinikách podílejících se na transplantačním programu. Několikaměsíční nečinnost Ministerstva zdravotnictví pokračovala dokonce v době již plně medializované "ostravské transplantační kauzy". Obdobnou roli sehrálo oddělení koordinace orgánových transplantací TC IKEM Praha, které ačkoli mělo signály o zmíněných nedostatcích, nepodniklo v rámci svých možností žádná opatření, jež by přispěla k nápravě navyklých praktik.
Absenci či neúplnost zdravotní dokumentace nelze považovat za pouhé formální pochybení, protože při současném rozvoji medicíny nelze bez řádné, úplné a přehledné zdravotní dokumentace plnohodnotně léčit, způsob léčby kontrolovat a odpovědně se vyjadřovat k tomu, zda pacient byl, či nebyl poškozen.
Je nesporné, že transplantační medicína má velkou budoucnost. Proto, aby se předešlo podobným případům a praktikám, ke kterým docházelo v RTC FN Ostrava, které bezesporu poškodily pověst nejen celé nemocnice, ale i pověst české transplantační medicíny doma i v zahraničí, je nutné v brzké době přijmou transplantační zákon, ve kterém je zapotřebí bezpodmínečně zohlednit zkušenosti získané při prošetřování ostravské transplantační kauzy. Proto v průběhu svého šetření vyšetřovací komise spolupracovala na přípravě návrhu transplantačního zákona s Ministerstvem zdravotnictví, přičemž využila poznatky a zkušenosti získané šetřením.
Protože k jedné z podstatných složek jakéhokoli dobře fungujícího systému patří kontrola, je nezbytné stanovit kontrolní mechanismy a vymezit s tím související povinnosti a práva jak kontrolovaných, tak kontrolních subjektů, včetně příslušných sankcí.
***