(10.10 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Takže bych byl rád, kdybychom si tyto věci skutečně vyjasnili, kdyby tady nedocházelo ke vzájemné ostrakizaci, kdyby tady nedocházelo ke vzájemnému hodnocení nebo vytváření jakýchsi kritérií, kdo je tím správným Evropanem, a kdo je naopak Evropanem špatným nebo Antievropanem, protože Evropané jsme tady prostě všichni. My se z Evropy nikam neodstěhujeme a Česká republika, české země, vždycky součástí Evropy byly a vždycky budou součástí Evropy. Je také nutno si uvědomit, že Evropa je poněkud starší a širší termín, starší a širší pojem než Evropská unie, protože EU je pouze instrumentem k dosažení určitého stupně mírové koexistence evropských národů a rozhodně to není žádný cíl sám o sobě. Když si toto budeme schopni říci otevřené mezi sebou bez zbytečného hysterizování a ostrakizování, tak myslím, že se i určitým způsobem vyčistí atmosféra na domácí politické scéně.
Nicméně abych se vrátil k oné interpelaci, a tím skončím. Nejsem bohužel spokojen s odpovědí pana ministra Kavana na mé tři otázky, jak už jsem tady předeslal, a proto jsem nucen navrhnout Parlamentu, resp. Poslanecké sněmovně, nesouhlasné stanovisko s odpovědí pana ministra zahraničních věcí na moji písemnou interpelaci. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Dále se hlásí pan poslanec Šulák.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedo parlamentu, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, je známo, že pan předseda parlamentu i pan premiér jsou politici takového formátu, že na veřejnosti říkají to, co jiní politici běžně na veřejnosti neříkají. Já se nedivím také tomu, že komisař Verheugen po řadě kritických výroků pana předsedy parlamentu mohl v soukromém rozhovoru s premiérem se vyjádřit tak, jak se vyjádřil, a tak, jak to bylo premiérem prezentováno.
Jistě lze mít různý názor na to, zda bylo správné toto vyjádření na veřejnosti prezentovat, nebo nikoliv. Nicméně všichni víme, že se blíží volby, v tomto státě se bude rozhodovat, zda budeme pokračovat v budování tržně sociálního státu, anebo zda budeme pokračovat v budování státu liberálního. Lze pochopit, že vrcholoví politici obou soupeřících stran se vyjadřují tak, jak se vyjadřují. Ty formy působení na voliče nejsou výsadou politiků sociální demokracie. V tomto smyslu bych celé věci nepřikládal takový význam, jak to zaznívalo z tohoto místa. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Šulákovi. Nemám zde žádnou přihlášku. Hodlá se ještě někdo přidat k rozpravě na toto téma? Ne-li, dám hlasovat o návrhu pana poslance Zahradila, aby sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra zahraničí Kavana.
Mám pocit, že se tady proměnilo osazenstvo. Odhlásím vás a prosím, abyste se přihlásili svými kartami.
Paní poslankyně Rujbrová mi oznámila, že má náhradní kartu č. 8.
Dám tedy hlasovat, kdo je pro, aby sněmovna vyslovila nesouhlas s odpovědí ministra zahraničí.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 76 z přítomných 122 poslanců, 48 hlasovalo pro, 53 hlasovalo proti. Návrh nebyl přijat.
Tím jsme projednali dvě interpelace formulované na ministra zahraničí. Nyní máme na pořadu dvě interpelace na ministra vnitra.
Ministr vnitra Stanislav Gross odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci vyšetřování neoprávněného vývozu kulturních památek do zahraničí. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 957. Táži se pana poslance Štraita, zda chce ústně vyjádřit své stanovisko.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, pane ministře vnitra, před dvěma lety mi pan ministr Dostál sdělil, že váš úřad vyšetřování vyšetřuje od roku 1994 neoprávněný vývoz mobiliáře zámku Choltice u Přelouče do Itálie. Doba se mi zdála neuvěřitelně dlouhá, a tak jsem o způsobu vyšetřování vleklého případu, resp. o jeho vyšetření, požádal vás. Napsal jste mi, že celá věc je u konce, úřednice Národní galerie, která podvodné vývozní povolení dala, byla stíhána podle § 158 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákona a odsouzena k trestu pokuty 5000 Kč. K tomu jen dodávám, že to je trest srovnatelný např. s přestupkem, že by neměla na dálnici známku na předním skle. Ponechávám zatím stranou, že oba rozsudky, ať ten původní o vydání konfiskovaného mobiliáře z roku 1992 fiktivnímu dědici, a potrestání pracovnice, to je rozsudek z roku 2000, učinil stejný Obvodní soud v Praze 1. Je tam podivuhodná shoda, mnohamilionový inventář za 5000 Kč, prostě to jde.
Dnes mi jde však o něco jiného. Podvodný dokument dala neoprávněná pracovnice Národní galerie na 31 položek, speciálně obrazů. Vyvezeno bylo však do Itálie 65 položek. Mohu tady citovat: skříň vpředu s dvěma sloupky, truhla vyřezávaná, komoda, konsola, křeslo, stolek šicí se smaltovanou kresbou atd. atd. Měřeno objemem, asi by stěhovací auto nestačilo. Škoda že ten, kdo vám, pane ministře, připravoval podklady, nebyl přesnější a důkladnější. Nechci se vůbec domýšlet, že neoprávněný restituent převedl podloudně přes hranice další památky a celníci přivřeli oči. Už vůbec se nechci domýšlet, že někdo za tuto službu dostal úplatek.
Lituji, ale vaše odpověď, pane ministře, je velmi povrchní a ušitá horkou jehlou. Podobné postupy státních orgánů posilují sebevědomí potomků těch, na které se vztahují poválečné zákony o konfiskaci majetku. Úsilí restituentů, potomků Leopolda Thuna Hohensteina, který měl velmi pestrou nacistickou minulost, stejně jako žena Irena, kterou dekoroval vyznamenáním sám Hitler - a to je zcela neobvyklé v protektorátu - je na Pardubicku velmi živé. Mohou to potvrdit i další kolegové, kteří jsou zde ve sněmovně přítomni a účastnili se tiskové konference v Cholticích. Postup soudů včetně posledního nálezu Ústavního soudu ve věci Desfours Walderode a podobné věci, o kterých jsem hovořil teď, oslabují víru občanů v český právní řád. Občané Choltic dělají to, co mohou: píší petice sem do parlamentu, obracejí se na soudy, pořádají tiskovky s poslanci celého politického spektra, ale nic se neděje.
Státní orgány postupují liknavě, nekompetentně jako v tomto případě. Když pochybí vážně úředník státní instituce, což je v uvedeném případě úřednice Národní galerie, dostane pokutu jako za dopravní přestupek. Jak říkali naši dědicové - s jídlem roste chuť.
***