(10.00 hodin)
(pokračuje Fajmon)
Rovněž bych chtěl také, pane předsedo, vaším prostřednictvím vzkázat panu poslanci Jičínskému, že souhlasím s jeho názorem, že je naším společným úkolem, abychom občanům České republiky vysvětlovali přínosy členství České republiky v EU, ale také bych chtěl říci, že tento úkol je diferencovaný a že každá z našich politických stran zastoupených v parlamentu se tohoto již dnes nějakých způsobem zhostila, a výsledky průzkumů veřejného mínění jednoznačně ukazují, kteří voliči a kterých stran jsou nakloněni vstupu do EU a kteří nakloněni nejsou. Takže bych chtěl vyzvat kolegy z levicových stran, aby ve svém úsilí o vysvětlení přidali a aby dosáhli v blízké době alespoň podpory, která je u voličů pravicových stran.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Fajmonovi. Hlásí se znovu pan poslanec Zahradil.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Chtěl bych předmět našeho jednání vrátit od poněkud obecnější debaty o evropské integraci, která je zajisté velmi potřebná, ale asi na ni bude čas a prostor někdy jindy, chtěl bych tedy vrátit tuto debatu k jádru mé interpelace na pana ministra Kavana.
Beru na vědomí ujištění pana ministra Kavana, že Evropská komise hodlá respektovat výsledek svobodných voleb v České republice v roce 2002, vládu vzešlou z těchto voleb atd. atd., ale přesto se raději o tomto faktu přesvědčím na vlastní uši z úst představitelů Evropské komise na základě dotazů, které jim položím ať už prostřednictvím kolegů v Evropském parlamentu, nebo sám osobně při zasedání zmíněného výboru přidružení. Protože jakkoliv věřím panu ministru Kavanovi, že si přeje, aby tak Evropská komise činila, obávám se, že není v pozici, kdy by mohl něco takového stoprocentně zaručit. A proto budu raději, když mi to potvrdí členové Evropské komise sami osobně.
Bohužel nemohu souhlasit s výrokem pana ministra Kavana, že tady nedochází k ovlivňování nebo k pokusům o ovlivňování, byť nepřímým pokusům o ovlivňování, české vnitropolitické debaty o evropské integraci ze strany představitelů Evropské komise. Jestliže pan komisař Verheugen na veřejném zasedání jednoho z parlamentních výborů Evropského parlamentu naznačí, že považuje jednoho ze čtyř nevyšších ústavních činitelů České republiky za nebezpečného populistu, obávám se, že to je nutno považovat za nepřípustné ovlivňování. A jestliže pan komisař Verheugen naznačí v soukromém rozhovoru, že v případě, že se někteří politici nebo některý konkrétní politik stane předsedou vlády ČR, bude ztížen vstup České republiky do EU, pak to už není nic jiného než velmi hrubé vměšování do vnitropolitického vývoje v České republice.
Stejně tak když předseda Evropské komise Romano Prodi během své návštěvy Prahy naznačí, že by Evropská komise uvítala, kdyby debata o evropských integračních procesech nebyla součástí předvolební kampaně v roce 2002, tak je to prostě pokus o usměrnění této debaty, a já to nemohu chápat nějak jinak.
Stejně tak když ředitel Generálního direktorátu pro rozšíření pan Landaburu naznačí, že je znepokojen některými výroky nebo některými články českých politických představitelů na adresy evropských integračních procesů, tak to prostě je určitý způsob ovlivňování nebo vměšování se do české vnitropolitické debaty, protože úředník Evropské komise, kterým pan Landaburu je, a ničím jiným není, prostě nemá právo se vyjadřovat tímto způsobem k debatě, kterou tady vedou čeští ústavní činitelé mající za sebou mandát voličů.
Mimochodem, pokud jde o pana Landaburu, rád bych připomněl, že asi před měsícem se tento úředník dopustil velmi výrazné kritiky svého vlastního zaměstnavatele, tj. šéfa velké Evropské komise Romana Prodiho, kterému na internetových stránkách think tanku Naše Evropa vyčetl nedostatečný tah na branku a nedostatečné prohlubování evropských integračních procesů, za což byl nazván v týdeníku European Voice typickým představitelem staré gardy evropských úředníků, kteří místo toho, aby plnili neutrálně svá politická zadání, se snaží ovlivňovat politickým způsobem proces politické integrace. To jen mimochodem, abychom věděli, kdo je ředitelem Generálního direktoriátu pro rozšiřování EU.
Souhlasím s panem ministrem Kavanem, že je nutné, aby Česká republika participovala na evropské diskusi a aby v roce 2004 měla budoucí česká vláda jasné stanovisko o tom, jakou Evropskou unii v budoucnosti chce prosazovat. Zjednodušeně řečeno, když se vrátím k onomu symbolickému rozdělení použitému zde panem poslancem Ransdorfem, jestli si Česká republika přeje více mezivládních prvků, nebo více federalistických prvků uvnitř Evropské unie - ale tomu musí asi předcházet vnitropolitická diskuse na domácí české scéně.A tato diskuse se nemůže odehrávat na bázi toho, že ministr zahraničí nebo předseda vlády České republiky přijedou do Bruselu a prezentují tam stanoviska své menšinové vlády jako stanoviska České republiky. Právě proto, že se jedná o vládu menšinovou, tak je tato vláda povinna si zajistit široký politický konsensus pro prosazování a publikování a zveřejňování svých představ o EU. Není prostě možné, aby pan předseda vlády Zeman v Bruselu - jako se to stalo včera - řekl, že je stoupencem federální Evropské unie nebo federálního modelu EU, a vydával to za oficiální stanovisko České republiky, protože to prostě oficiální stanovisko České republiky není. To je tak maximálně stanovisko menšinové vlády sociální demokracie a to je nutné v každém případě zdůraznit.
Myslím si, že celý problém Evropské diskuse, a nejenom tady, ale i venku, spočívá v tom, že je tady určitá skupina politiků jak na úrovni EU, tak na úrovni České republiky, kteří se bohužel domnívají, že mají jakousi zvláštní licenci na evropské integrační procesy, na to, aby je mohli posuzovat, a na to, aby mohli rozhodovat, co je evropské a co je tzv. antievropské. Myslím, že to je základní omyl, protože celá EU, celý evropský integrační proces se může vytvářet pouze na základě svobodné a otevřené diskuse mezi jak nynějšími členskými státy, tak nynějšími kandidátskými zeměmi, které v budoucnosti budou členskými státy, protože vyloučit kandidátské země z této diskuse, kdy bylo zajisté velmi nemoudré a krátkozraké. A proto také není akceptovatelné, aby z úst některých evropských úředníků zaznívalo hodnocení, zaznívala kritéria o tom, že toto je ještě evropské, toto je antievropské a toto je nepřijatelné. Domnívám se, že evropští politici musí akceptovat jakýkoliv názor jako názor svobodně vyjádřený, jakožto název relevantně vyjádřený a jakožto názor, který musí být brán v potaz v celoevropské diskusi a nemůže být z této diskuse vyloučen.
Pan ministr Kavan mi položil nepřímou otázku, zda se setkávám s tímto typem dotazů, tedy s typem dotazů na jednotlivá stanoviska českých politických stran, při svém působení například v Evropském parlamentu nebo jinde. Ano, samozřejmě se s těmito otázkami setkávám a vždy velice rád vysvětluji, že zatímco se české politické strany shodují v jednom základním cíli, a to je směřování české republiky do EU, zcela přirozeně se liší v tom, jak si představují budoucí uspořádání Evropské unie, a je to naprosto legitimní postoj. Ne všechny politické síly i uvnitř EU samotné jsou stoupenci federalistického modelu, naopak mám v Evropském parlamentu celou řadu kolegů, celou řadu poslanců, kteří si s velkým zájmem vyslechnou názory moje, názory Václava Klause, názory ODS, a nevidí na nich vůbec nic antievropského, nevidí na nich vůbec nic, co by zpochybňovalo memorandum, které bylo přeloženo k přihlášce České republiky za člena Evropské unie, jak tady naznačil pan ministr Kavan.
***