Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

Přítomno: 157 poslanců

Předseda PSP Václav Klaus: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji třetí jednací den 37. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás srdečně vítám. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami. O vydání náhradní karty zatím nikdo nepožádal.

O omluvu své neúčasti na dnešním jednání z důvodu zahraniční cesty požádali poslanci Payne, Turek, Zvěřina, Bartoš, Jirousová, Matějů, Ouzký, Sehnalová, Skopal, Svoboda, Štěpová.

Z vlády se na část odpoledne omlouvá Miloš Zeman, předseda vlády, ze zdravotních důvodů pan ministr Březina, vzhledem k jednání Senátu ministr Fencl, vzhledem k zahraničnímu přijetí dopoledne ministr Grégr, po interpelacích ministr Kavan, v zahraničí pak jsou ministři Fišer, Rusnok a Eduard Zeman.

Dnes budeme projednávat nejdříve pevně zařazené body, to znamená bod 98, odpovědi na písemné interpelace, potom následuje bod 100, zpráva vyšetřovací komise, a dokončíme přerušený bod 51.

Nejdříve tedy máme

Na pořad jednání schůze je předloženo pět odpovědí na vznesené interpelace, s nimiž poslanci nejsou spokojeni, a proto požádali o zařazení na pořad schůze. První je ministr zahraničí Jan Kavan, který odpověděl na interpelaci poslance Jana Zahradila ve věci přípravy bilaterální smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 943.

Opravdu - mohu poprosit kolegy ze sociální demokracie o klid? Jestli mě budete odvolávat z řízení schůze, já budu přerušovat schůzi též podle jednacího řádu.

Sděluji také, že pan ministr Zeman není na zahraniční cestě, nýbrž je zde, a vítáme ho tedy mezi námi.

Skončil jsem tedy tím, že interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 943. Pan poslanec není spokojen a já se ptám, chce-li vystoupit. - Ano, prosím.

Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedo. Přestože jsem vyslovil nespokojenost s odpovědí pana ministra na tuto interpelaci, moje vystoupení rozhodně nebude nijak dramatické. Je to především proto, že v mezidobí mezi tím, co jsem vyslovil svou nespokojenost, a mezi dneškem se situace poněkud změnila, ona bilaterální jednání byla v tomto mezidobí dovedena do konce, a dokonce jsem tento týden obdržel i závěrečný návrh textu smlouvy, o který jsem pana ministra žádal ve své interpelaci. Tento základní požadavek tedy byl takto naplněn.

Musím nicméně přece jen učinit několik poznámek, které se týkají především způsobu projednávání toho textu.

Hlavním garantem dojednávání oné smlouvy za českou stranu byl náměstek pana ministra pan Palouš, a musím říci - a teď spíše jako člen oné vládní komise pro řešení vztahu státu a církví - že nemohu být úplně spokojen se způsobem, jakým pan náměstek Palouš informoval, nebo spíše neinformoval tuto komisi a jiné příslušné orgány o probíhajících jednáních.

Všichni si asi uvědomujeme, že tento dokument, tato bilaterální smlouva má velmi delikátní povahu, má delikátní povahu především proto, že souvisí také s některými vnitrostátními zákonnými úpravami, jež se týkají právě projednávaného zákona o náboženské svobodě, také se tento dokument samozřejmě týká toho, co budeme projednávat někdy v blíže neurčené budoucnosti, tj. způsobu financování církví, takže z toho důvodu by bylo bývalo záhodno, aby pan náměstek Palouš přece jen více sdílel s poslanci některé informace a aby se s nimi více podělil o způsob a průběh celého tohoto vyjednávání.

Musím s lítostí, pane předsedo, vaším prostřednictvím pana ministra upozornit, že je docela možné, že pokud by ta smlouva se nacházela při oficiálním projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny v tom stavu, v jakém se nachází nyní, tedy v tom stavu, v jakém jsem ji obdržel tento týden v úterý, mohla by narazit na určité potíže při projednávání, protože přece jen jsou tam některá ustanovení - není jich mnoho, ale jsou - která jsou problematická. Mám pocit, že tady pan náměstek Palouš ne tak zcela uhlídal své vlastní vyjednávací pozice, a obávám se, že šel dokonce za rámec vnitrostátní zákonné úpravy.

***