(15.50 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Beneš. Jinou písemnou přihlášku nemám.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, když dovolíte, trochu zdržím tuto Poslaneckou sněmovnu a využiji projednávanou materii k jednomu připomenutí. Je to připomenutí projednávání veřejného slyšení, které proběhlo ve Vídni. Myslím, že je také dobré, abychom se na tuto věc podívali i z tohoto pohledu. Na samém začátku říkám, že nejsem nijak podjatý, že nejsem nijak v konfliktu zájmů, pokud konfliktem zájmů nerozumíme vzdělání v dané oblasti, protože pak samozřejmě bych v konfliktu zájmů byl.
Chtěl bych upozornit na to, co si možná všichni neuvědomujeme a co se v plné nahotě ukázalo právě při onom projednávání, že zatímco Česká republika má v současné době Státní úřad pro jadernou bezpečnost, který je - troufám si říci - nikým nezpochybňovaným nezávislým orgánem státní správy v této oblasti, tak partnerství na rakouské straně je obtížné najít. Jestli si uvědomíte, tak ministr životního prostředí je také současně ministrem zemědělství, takže kompetenční spory, které jsme tady řešili v souvislosti s jinými zákony, v Rakousku prostě neexistují, neboť je to v kompetenci jedné instituce, nicméně onen nezávislý orgán, státní úřad pro jadernou bezpečnost, chcete-li Rakouskou národní atomovou komisi, Rakousko nemá, neboť poté co se rozhodlo opustit jadernou energetiku, rozpustilo tuto organizaci, a mimo jiné při včerejším veřejném slyšení to zástupcem pana komisaře Verheugena bylo připomenuto a myslím si, že je velmi důležité, abychom si toto uvědomili a nepodlehli dojmu, že odborníkem je každý, kdo se k věci nějakým způsobem umí vyjádřit.
Nyní, jestli dovolíte, se soustředím na tu materii a bohužel spíše zopakuji to, co už říkal jak pan zpravodaj Vojíř, tak paní poslankyně Fischerová, ve třech bodech.
Prvním bodem je asi to, že bychom rádi přijali harmonizační novelu, ale harmonizační novelu takovou, která by nemohla sloužit blokaci a která půjde pouze do limitů požadovaných Evropskou unií, a mám pocit, že i vyjádření zástupců Evropské komise v souvislosti s oním projednáváním a veřejným slyšením Jaderné elektrárny Temelín na základě dohody v Melku tak zcela jednoznačně říkají, že nic dalšího ani vymýšlet nemusíme a nepotřebujeme.
Za druhé - oblast zdravotnická byla diskutována poměrně hodně. Oblast zdravotnická má dvě části. Jedna část je ona finanční, o které hovořila paní poslankyně Fischerová, a druhá je část administrativní. Já bych byl rád, kdyby se nám podařilo onen administrativní proces v průběhu druhého čtení trochu zjednodušit. Upozorňuji, že se to týká každého zubaře, který musí - promiňte mi to slovo - vypláznout nikoliv zanedbatelnou částku v rámci certifikace svého oprávnění použít standardní rentgenové zařízení.
A konečně za třetí bych chtěl upozornit na ony monitorovací sítě, které v podstatě ze zákona na území naší republiky fungují. Fungují pod Ministerstvem zdravotnictví, pod Ministerstvem vnitra, pod Ministerstvem obrany a pod provozovateli. Já bych jen chtěl upozornit - znaje sumu peněz, kterou tyto monitorovací sítě stojí - že některá duplicita je více než přepychem, a kdyby se nám podařilo tuto duplicitu odstranit, podařilo by se nám ušetřit nikoliv nevýznamné finanční prostředky, protože se jedná o permanentní finanční prostředky. To není jednorázová akce, to je akce, která se musí stále znovu a znovu opakovat.
Jinak bych chtěl upozornit, že jakkoliv se jedná o technickou normu, dotýká se skoro každého z nás, protože jste jistě zaregistrovali, že s rozšířením působnosti tohoto zákona do oblasti stavebního řádu je vlastně dnes vyžadován výsledek radonového průzkumu takřka na každou lokalitu, neboť ve chvíli, kdy se možnost objeví, úředník s patřičným živnostníkem najdou cestu, jak ono vyjádření vyžadovat a samozřejmě také zaplatit.
Poslední věc. Byl bych rád, abychom našli takovou podobu - mluvil o tom také pan zpravodaj - která nebude znamenat, že při opětovném uvedení jaderného reaktoru do kritického stavu při výměně paliva, to znamená každý rok, nebudeme muset absolvovat EJU (EIA?), abychom byli velmi opatrní.
Současně mi dovolte, abych vyjádřil naději, že tuto technickou normu dotáhneme do zdárného konce, čili nenavrhuji žádné zamítnutí ani vrácení, nic takového, ale říkám, že máme na programu této sněmovny také zákon o integrované prevenci IPPC a je třeba si uvědomit, že tyto věci spolu souvisejí. Jakkoli dnes ještě spolu nesouvisejí, tak do budoucna spolu budou souviset, a já mám pocit, že projednávání IPPC - až si všichni uvědomíme, o co přesně jde, o jak velký rozsah se jedná - nebude tak úplně jednoduché a jednoznačné, jak se snaží tvářit všichni ti, kteří přijetí zákona o IPPC podporují. Já k nim také patřím, jen upozorňuji, že je to velmi komplikované a velmi složité.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dále hlásí o slovo? Pan poslanec Fischer.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych i já vyslovil svou podporu navržené novele atomového zákona. Dotýká se problematiky, která i dříve byla v Československu, potom v České republice, řešena na vysoké úrovni a v mezinárodní spolupráci zejména v rámci Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Posledním krokem v tomto směru byl zákon č. 18/97 Sb., na který navázala řada vyhlášek státního úřadu jaderné bezpečnosti o požadavcích na zajištění radiační ochrany.
Atomový zákon se především zabývá a řeší velmi citlivé otázky bezpečnosti využívání jaderné energie a ionizujícího záření. Bez dosažení akceptovatelné úrovně jaderné bezpečnosti a radiační ochrany nesmí být žádné jaderné zařízení nebo zdroj ionizujícího záření provozován. Přitom cílem jaderné legislativy je mimo jiné definovat úroveň bezpečnosti akceptovatelnou pro všechny, to je pro personál jaderných zařízení, veřejnost a životní prostředí. Teprve při splnění jadernou legislativou definovaných přísných bezpečnostních kritérií je provoz jaderných zařízení a zdrojů ionizujícího záření povolen.
Zde bych chtěl ještě připomenout to, co říkali už moji předřečníci. Nepřímo naznačovali, že proces novelizace atomového zákona byl v předchozích etapách vděčným tématem pro odpůrce a kritiky využívání jaderné energie a ionizujícího záření. Tato tendence bude zřejmě pokračovat i při dalším projednávání tohoto zákona.
Základním cílem protijaderně orientovaných skupin zůstává zastavení nebo alespoň výrazné omezení mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření, přičemž hlavním problémem v uvozovkách je pro ně především výroba elektrické energie v jaderných elektrárnách a činnosti s tím spojené. Přitom většinou sledují úplně jiné cíle, o kterých se nezmiňují. O dosažení tohoto svého cíle usilují mnoha způsoby od přímých protestů přes negativní medializaci spouštění Jaderné elektrárny Temelín až po angažovanost při přípravě novelizace jaderné legislativy. Stupňováním požadavků národní jaderné legislativy nad všeobecně uznávané mezinárodní standardy by mohlo být další využívání jaderné energie a ionizujícího záření více nebo méně komplikováno a při aplikaci některých specifických požadavků odpůrců dokonce úplně znemožněno.
Přitom veřejnost si není vědoma toho, že radiace nás obklopuje trvale a všude a že přírodní radioaktivní záření ozařuje třeba i nás tady v tomto sále. Přitom údaje o zastoupení jednotlivých složek ozáření lidí se týkají průměrných občanů, a ne profesionálních pracovníků se zářením, kteří jsou pod zvláštní kontrolou a ochranou. Téměř 42 % záření, které dostáváme víceméně trvale, pochází od radonu a jeho produktů. O tom se už zmínil i pan kolega Beneš. Proto se tolik pozornosti věnuje stavbám, kde materiál nebo podloží by mohly uvolňovat radon.
***