(15.40 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Tyto oblasti jsou zhruba následující. Jedná se o to, že se domnívám, že bychom měli realizovat opravdu pouze nezbytně nutné a již zavedené a zobecněné principy, které platí v EU. To na straně jedné. Na straně druhé si uvědomuji, že je poměrně složitý - a bylo zde zmíněno, že existuje - určitý tlak věcný i finanční na obměnu zařízení v oblasti zdravotnických zařízení, a zdá se mi, že bychom měli hledat určitý režim nebo metodiku, jak toho docílit určitým jednodušším způsobem, přitom ale zachovat principy, které platí a které nebudou pod hodnotami a rámcem EU.
Třetí oblast je oblast výkonu některých prací a služeb, které by měly být realizovány takříkajíc pod autorizací bez ohledu na to, zda se jedná o státní organizaci, či soukromoprávní organizaci. Pokud ta organizace splní parametry zákona, bude jí Státním úřadem pro jadernou bezpečnost vydána takováto autorizace k některé činnosti, a já se domnívám, že na to nemá mít vliv to, jestli je majetková struktura veřejnoprávní - abych použil tento širší pojem -, nebo soukromoprávní.
A čtvrtá oblast je oblast, která může být určitým způsobem také kritická, a to je oblast, kterou bych pracovně nazval posuzování vlivu staveb na životní prostředí, staveb, které podléhají atomovému zákonu. Myslím si, že musíme být v této věci obezřetní, a to v tom smyslu, že nikdo se nepře o to, aby taková stavba, bude-li nová a bude-li zahajována, byla posouzena na vliv životního prostředí, nicméně periodické, opakované kontroly by spíše už měly být pak už jen čistě technického rázu, a nikoli takového širokého rázu, který u nás je někdy praktikován, a dochází potom k tomu, že - a promiňte ten možná trochu tvrdý výraz - někteří ekoteroristé v podstatě pak využijí toho, že mohou zablokovat některé činnosti bez ohledu na to, zdali jsou, nebo nejsou bezpečné, protože si to pouze přejí a mají jinou ideu, jak k některým věcem přistupovat, a náš právní řád pak nezná obranu, jak z této věci vybřednout, a dostáváme se do potíží, které potom mají velký dopad na hospodářství ČR.
To je tedy zhruba pár tezí a myšlenek k této předloze zákona.
Jinak potvrzuji, že by tento zákon měl - a já to doporučuji - projít do druhého čtení a být podroben tomu, o čem jsem se tu zmínil. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které jsou písemně přihlášeni paní poslankyně Eva Fischerová a pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane místopředsedo, vážený pane vicepremiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Dovolím si poněkud užší pohled z pohledu své profese, z pohledu zdravotníka.
Hlavním důvodem předloženého vládního návrhu novely atomového zákona je v důvodové zprávě uvedená potřeba reagovat na nový vývoj v této oblasti, a to především z hlediska požadavků radiační ochrany. Novela se stala také příležitostí k přehodnocení formulace § 7 projednávaného zákona, který způsobil v minulých letech tolik diskusí ohledně potřeb obnovy diagnostických a terapeutických přístrojů ve zdravotnictví, které využívají zdrojů ionizujícího záření.
Výsledky proběhlé debaty prokázaly, že formulace platného znění § 7 ve vztahu k typovému označení nebyla jednoznačně oprávněným důvodem k nákladné obměně zdravotnické přístrojové techniky. Předkladatel se přesto pokusil v § 7 upřesněním reagovat na tento proběhlý problém novou formulací odstavce 1 § 7, doplněnou ještě odkazem na zákon 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích. Odst. 1 § 7 nově uvádí, že - cituji - "k lékařskému ozáření mohou být používány pouze zdroje ionizujícího záření, které vyhovují požadavkům na zdravotnické prostředky podle zvláštních právních předpisů" - konec citátu.
Paragraf 7 je součástí hlavy druhé zákona, která vymezuje obecné podmínky pro vykonávání činností souvisejících s využíváním jaderné energie. Podle mého názoru nejde z hlediska obecných podmínek jen o vztah k zákonu č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích, ale také k některým dalším ustanovením či podmínkám, které vymezuje samotný atomový zákon a jeho prováděcí předpis.
Tuto určitou neúplnost však v žádném případě nelze považovat za zásadní nedostatek a domnívám se, že o ní lze diskutovat v rámci druhého čtení, kdy také může být zvážena případná úprava či rozšíření odkazů. Nebylo by jistě dobré, aby nejasná nebo neúplná formulace opět vedla k atomové horečce rozsáhlé plošné obměny zdrojů ionizujícího záření ve zdravotnictví. Jednou věcí je skutečná potřeba obměny a druhou věcí je evidentně zájem výrobců a distributorů této techniky na její obměně, a tím také na zvýšení jejich vlastního obratu. Celá akce, která vznikla v posledních dvou až třech letech, byla bohužel v samotných počátcích poznamenána také tímto druhým zájmem a vedla k nepřiměřeně vysokému požadavku na veřejné finanční zdroje, ať už jde o státní rozpočet, nebo prostředky zdravotnických zařízení, tedy o prostředky opět veřejné.
V důvodové zprávě předloženého návrhu je na straně 26 v tomto směru také určitá zmínka o potřebě obměny zdrojů ionizujícího záření ve zdravotnictví. Jsou zde uvedeny dvě částky, a to 670 mil. korun a 125 mil. korun ve vztahu k roku 2001, a to jako částky uplatněné při sestavování návrhu státního rozpočtu na rok 2001. Tyto částky však neodpovídají uváděné skutečnosti, což tu pružně uvedl pan předkladatel na pravou míru.
Proces obměny uvedené přístrojové techniky ve zdravotnictví závisí na stavu této techniky samotné, a nikoli na jednotlivých ustanoveních atomového zákona, a proto nelze proces obměny spojovat výhradně s atomovým zákonem. Atomový zákon a jeho prováděcí předpisy jsou pouze nástrojem, který vymezuje pravidla o tom, jak je zapotřebí postupovat při měření provozních parametrů zdrojů ionizujícího záření v oblasti zdravotnictví.
Na případu atomového zákona se tak ukázalo, že probíhající změny v právním rámci mohou být zbytečně širokým a ne zcela přesně definovaným prostorem, který pak není vůbec jednoduché udržet v únosných ekonomických mezích. A právě proto z pohledu zdravotnického pracovníka vítám předloženou novelu, protože zpřesňuje výklad otázky typového schválení zdrojů ionizujícího záření a potřebu jejich výměny posouvá více k objektivnímu stavu přístroje, tedy k významu a dopadu zkoušek dlouhodobé stability.
Děkuji vám za pozornost.
***