(11.40 hodin)
(pokračuje Gongol)
Nad takovýmito zamítavými argumenty uplatňovanými pro zamítnutí zákona o přiznání majetku se musím jen nevěřícně usmívat. To se mi zdá daleko příhodnější argument, který také slyším - že pokud to má přispět ke zlepšení výběru daní a omezení daňových úniků, tak sebelépe koncipovaný zákon stejně nepomůže, neboť v této republice nebude stejně dodržován. Vláda totiž nebude schopna zajistit jeho kontrolu. Tento argument je bohužel velmi blízko pravdě, ale není to argument proti konkrétnímu zákonu, ale spíše o tom, abychom se jako zákonodárci zamysleli nad stavem vymáhatelnosti práva, který je podle mého názoru hlavní příčinou krize společnosti. Signál o krizi společnosti totiž došel i na Hrad, ale národ stále čeká na zpětný signál. Asi došlo na tomto zpětném vedení k určitému zkratu.
Snad nejpikantnější na celém stavu je ta skutečnost, že zákon o přiznání majetku již v této zemi byl schválen za pravicové vlády a pravicového parlamentu v roce 1992 s účinností od roku 1995. Koneckonců bylo to zde již zmíněno. Ještě před nabytím účinnosti však byl tento zákon zrušen a není asi tajemstvím proč. Postihlo by to totiž ty, kteří získali v privatizaci všeho druhu obrovské majetky za pomoci půjček, které nikdy nesplatili, z privatizovaných podniků, které vytunelovali - či správně řečeno rozkradli - nebo využili zákonů, které si připravili a které jim např. umožnily okrást stát na daních o miliardy korun, např. v obchodech s tzv. topnými oleji apod. Koneckonců by měli problémy ti, kteří rozdávali nikoli nezištně různé úvěry z banky, kteří přivedli tyto banky na mizinu a za všimné, které dostali za tyto služby, si pořídili obrovské majetky.
Je sice pravda, že tito bosové vlastní viditelně pouze vilu do dvaceti milionů korun, a to včetně vysokého oplocení a osobní ochranky, ale nejlépe v zahraničí vlastní tučná konta. Když někdo chce, tak si poradí i s takovými kabrňáky. To by mohl potvrdit jeden mocný pán, takto vlastník jednoho významného sdělovacího prostředku, na jehož majetek - takto bohatého, či chudého - si posvítili jeho američtí bývalí přátelé. To jen my si zatím nechceme na nikoho posvítit. Zhasnuto bylo v této zemi již dlouho, takže vše bylo v podstatě takříkajíc rozkradeno, snad zbývá ještě na rozkradení energetika. Je to možná symbolické, ale právě energetika je zdrojem světla.
Ještě poznámku k předchozímu řečníkovi, panu poslanci Tlustému. My totiž nechceme stimulovat občany k tomu, aby nic nedělali. My je chceme stimulovat k tomu, aby ten, kdo majetek bude mít, jej poctivě přiznal, a pokud by jej získal nepoctivě, aby byl odhalen. Náš klub proto tento zákon doporučuje do druhého čtení. Vyjadřuje předpoklad, že přijetím tohoto zákona se vytvoří prostředky a podmínky pro uplatnění dalšího zákona o dani z majetku. Pokud chcete, máte možnost si ověřit, že takovýto zákon v Evropě není ojedinělý. Doporučuji vám prostudovat si např. daňové zákony ve Španělsku, Švýcarsku, Francii, Finsku a dalších zemích.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. S poznámkou se hlásí pan poslanec Tlustý jako předseda klubu.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, za prvé mi dovolte uvést, že navrhuji zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona. Já jsem sice uvedl obsáhlou důvodovou zprávu, ale formálně jsem tento návrh nepodal, takže to tímto napravuji.
Za druhé mi dovolte, abych zcela nevyslyšel vaši výzvu, pane předsedo. Omlouvám se, ale na tak nehorázné technické připomínky, jaké zde zazněly, podle mého názoru je nezbytné reagovat, protože mlčení by znamenalo souhlas a já zásadně nesouhlasím. S čím nesouhlasím? Nemá-li někdo věcné argumenty k tomu, co je zde uváděno, uchyluje se k velmi podlému a jednoduchému manévru: obviní z čehokoli autora těchto neoddiskutovatelných faktů. To se tady stalo. Považuji to za podlé a ubohé a konstatuji, že jsem to zaregistroval. Nic víc.
Za druhé - ano, byl jsem členem Komunistické strany Československa. A vy mě v jistém smyslu vyzýváte ke studu. Ano, já jako Vlastimil Tlustý se mohu stydět za to, že jsem podlehl pravidlům hry, která jste vy a vaši kolegové prosazovali před rokem 1989 a která máte tu drzost dokonce prosazovat dál. Pravidla byla následující: Chtěl-li někdo obhájit vědeckou odbornou práci - tzv. titul kandidáta věd - byl projednáván stranickými orgány a bylo k němu vznášeno usnesení, zda je, či není hoden. Ano, já, abych mohl obhájit vědeckou práci, která s politikou a komunismem už vůbec ne jakkoli souvisela, jsem se dopustil tohoto - souhlasím - nepříliš hrdinského činu. Za to mohu být vyzýván ke studu.
Připadá mi nehorázné, že jsem ke studu vyzýván těmi, kteří tato nehorázná pravidla ve společnosti aplikovali, a dokonce zůstávají příznivci téhož politického směru i poté, co se ukázalo, že komunismus byl v této zemi vůči občanům stejně nemilosrdný a stejně nepřijatelný jako předchozí nacismus. Považuji za nemožné, aby mě moralizovali takovíto lidé. Moralizovat mě mohou ti, kteří měli odvahu se těmto nehorázným podmínkám tehdy postavit.
To je moje zásadní vyjádření k této neustále opakované otázce. Já bych byl rád, kdyby se v Poslanecké sněmovně diskutovalo věcně a korektně. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Teď tady mám několik přihlášek a několik supertechnických.
Poslanec Miroslav Máče: Já bych si dovolil panu poslanci Tlustému vaším prostřednictvím říci, že i já jsem obhajoval vědeckou práci v roce 1985. Odmítl jsem vstoupit do strany, a přesto jsem tu hodnost dostal, protože asi ta moje vědecká práce za něco stála. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, já tomu rozumím tak, že na vás se pan poslanec Tlustý neobracel, protože vy jste ho nepoučoval o morálce. To je zásadní rozdíl. Slovo má pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedo, dovolím si upozornit, že jste opět, potřetí porušil § 58 odstavec 5 jednacího řádu. Jestli nechcete řídit sněmovnu a chcete vystupovat v diskusi, nechte se nahradit, nebo navrhnu vaše odvolání z řízení schůze. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Pane předsedo, mnohokrát jsem prohlásil, že budu rozhodovat podle své úvahy, jestli řeknu nějaké slovo, nebo neřeknu. Nejsem robot, který uděluje slova. To jsem řekl tisíckrát, trvám na tom a dokonce budu trvat. Prosím, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedo, děkuji vám za ukázku toho, jak si předseda Poslanecké sněmovny váží zákonů České republiky. Jestli si jich nevážíte, nevykonávejte funkci předsedy Poslanecké sněmovny. Navrhuji procedurálně, aby Poslanecká sněmovna hlasovala o vašem zbavení řízení této schůze. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Já vás odhlašuji a prosím, abyste se přihlásili svými kartami a abyste hlasovali, kdo si přeje vystřídání jména při řízení této schůze.
***