(14.40 hodin)
(pokračuje Lachnit)
Osobně jsem přesvědčen, že nový zákon přispěje ke zkvalitnění zadávání veřejných zakázek v naší republice, a tudíž samozřejmě i k úsporám a transparenci v používání veřejných prostředků. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Lachnitovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaroslav Plachý.
Poslanec Jaroslav Plachý: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, vládní návrh zákona o zadávání veřejných zakázek a o výkonu dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, tisk 821, byl vládou dlouze slibován a Poslaneckou sněmovnou dlouze očekáván. Bohužel, do parlamentu dorazil v podobě, která je pro sféru veřejné správy, a to především samosprávy, těžce akceptovatelná. Zástupci měst a obcí zákonu vytýkají především jeho netransparentnost, složitost rozhodovacích procedur a velmi problematické oddělení rozhodovacích pravomocí zákonem svěřených tzv. hodnotící komisi od politické odpovědnosti, která samozřejmě zůstává na volených orgánech, tj. radě, resp. zastupitelstvu. Ostatní zákonem dotčené zájmové skupiny zákon víceméně podporují. Upozorňují pouze na nedořešenou možnost zneužívání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže neúspěšnými uchazeči a navrhují řešit tuto situaci např. formou kauce, která by bránila podání spekulativních námitek na úřad.
Protože zákon je jedním ze zákonů tvořících soutěžní právo, které je nezbytné harmonizovat s legislativou EU, a také vzhledem k tomu, že průchodnost zákona v prvním čtení byla z výše uvedených důvodů vážně ohrožena, po dohodě s navrhovatelem byl zákon dvakrát přeřazen na příští schůzi sněmovny. V takto vytvořeném časovém prostoru byl zákon projednán v podvýboru pro podporu podnikání a legislativní činnosti a ve spolupráci navrhovatele se skupinou iniciativních poslanců byly zahájeny práce na upraveném znění zákona, respektujícím především požadavky komunální sféry. Bohužel, práce na tomto jakémsi komplexním pozměňovacím návrhu nebyly k dnešnímu dni zcela ukončeny. Pan ministr nicméně nesouhlasil s dalším přeřazením zákona na červnovou schůzi, a tak sněmovně nezbývá než uvěřit či neuvěřit navrhovateli, zda bude souhlasit s úpravami zákona ve smyslu rozpravy, která, jak předpokládám, bude následovat.
Vážené dámy a pánové, asi nemá smysl utápět se v obecné rozpravě v rámci prvního čtení, v desítkách detailů, o kterých bychom mohli dlouze diskutovat. Lze pouze konstatovat, že na kvalitě zákona se mimo jiné podepsala i problematická dělba prací mezi Ministerstvo pro místní rozvoj a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Ministerstvo pro místní rozvoj zpracovalo věcnou část, zatímco úřad část procesní. Přitom garantem celé oblasti soutěžního práva je zcela logicky Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který je mimochodem orgánem dohledu. Z toho také zřejmě vyplynula poněkud problematická dělba kompetencí mezi Ministerstvo pro místní rozvoj a Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Je prostě diskutabilní, zda přinejmenším část početných kompetencí Ministerstva pro místní rozvoj by neměla být svěřena stejně tak jako zpracování zákona raději Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže než ministerstvu. Rovněž tak je diskutabilní, zda některé kompetence nejsou nadbytečné. Dámy a pánové, obávám se, že schválením zákona v předložené podobě vytvoříme jakési detašované pracoviště Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže se sídlem na Ministerstvu pro místní rozvoj a že se žádné zadávání veřejné zakázky bez ministerstva už nikdy neobejde.
Zákon obsahuje podobných diskutabilních aspektů více. Zástupci Ministerstva pro místní rozvoj nicméně prokázali dobrou vůli diskutovat o problematických místech zákona a snahu hledat konsensuální řešení. Proto jako zpravodaj, i když jsem si vědom nedostatků zákona, nenavrhuji zamítnutí zákona ani jeho vrácení navrhovateli k dopracování. Další osud zákona svěřuji plně do rukou sněmovny a nechávám na její vůli, zda propustí zákon prvním čtením.
Dámy a pánové, děkuji za vaši pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Plachému a otevírám obecnou rozpravu, do které mám následující písemné přihlášky: pan poslanec Karel Vymětal, pan poslanec Václav Brousek a pan poslanec Tom Zajíček. Udílím tedy slovo poslanci Karlu Vymětalovi, připraví se poslanec Václav Brousek.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, při studiu předloženého vládního návrhu zákona jsem si představil starostu obce Křivonosy nad Moravou, kterak chce zadat veřejnou zakázku a v průběhu čtení zákona sahá mimoděk po své legálně držené pistoli. Čte a čte a nerozumí a nerozumí. Až na konci se dozví, že nemůže provádět zadavatelskou činnost, pokud nemá mezi svými pracovníky na úřadu člověka odborně způsobilého, který úspěšně složil zkoušku před zkušební komisí Ministerstva pro místní rozvoj a získal tak osvědčení. Oddechne si, že tomu rozumět nemusí, ale při hledání řešení opět už zase sahá po pistoli. Buď si takového člověka připraví, aby mohl osvědčení na ministerstvu získat, nebo takového sežene a vezme do pracovního poměru, nebo se obrátí na osobu, která má oprávnění v oboru obstarávání zadavatelské činnosti podle živnostenského zákona a pověří ji. A může se svobodně a demokraticky rozhodnout.
Já jsem ale skálopevně přesvědčen, pane ministře, že zákony mají být napsány tak, aby jim ti, kterých se týkají, mají se podle nich chovat a mají je dodržovat, aby jim zcela prostě a lidsky rozuměli. Bohužel, v tomto zákoně tomu tak není. Už v úvodním paragrafu, který vymezuje obsah použitých pojmů, je český zmatek nad zmatek. Dočteme se, že zadávací řízení je závazný postup, že jednacím řízením je zadávací řízení a že zájemcem o veřejnou zakázku může být i osoba, která byla vyzvána k účasti v jednacím řízení bez zveřejnění, tedy vlastně v závazném postupu bez zveřejnění, když jsem se vrátil na začátek. To je čeština, viďte. Účastníky zadávacího řízení jsou zadavatel, uchazeči a zájemci. Zadavatelé jsou veřejní a obyčejní. Uchazeči a zájemci jsou úplně jiné osoby, a tak aby se v tom čert vyznal.
Dámy a pánové, celkem čtrnáctkrát je v návrhu zákona uvedena nějaká mez vztahující se k veřejné zakázce a povinnosti z toho vyplývající. Je zcela kuriózní, že tyto meze jsou uváděny ve čtyřech různých veličinách. Jednou jsou uváděny v měnové jednotce Zvláštní práva čerpání, podruhé v euru, potřetí v korunách a počtvrté v procentu z celkové ceny. Takový starosta obce aby se z toho zbláznil, než se vlastně dozví a podaří se mu zjistit, co se na tu jeho zakázku vztahuje a co má dělat, aby neporušil zákon.
Rozumím tomu tak, že předkladatel se snažil striktně držet dokumentu EU v přesném překladu, ale jaksi pozapomněl, že zákony není možné psát tak, aby k jejich porozumění bylo nutné si najmout odbornou firmu. Možná že takové zvyklosti mají úředníci v aparátu EU, ale my to tak dělat přece nemusíme. Anebo prohlašme přímo, že platí ten a ten zákon podle směrnic EU, a nepřepisujme to jako náš český zákon a nechtějme po českém parlamentu, aby takový jazykový a nesrozumitelný paskvil schvaloval.
Návrh zákona, i když má v § 2 uvedeny základní pojmy, uvnitř zákona se objevují další nové pojmy, aniž by byly na začátku uvedeny.
***