(10.20 hodin)
(pokračuje Langer)
Na jižní Moravě v roce 1999 to bylo v průměru 20 až 27 hodin denně, tedy soudní znalci pracující v resortu vnitra na jižní Moravě pracovali v průměru o tři hodiny déle, než má den hodin, protože pokud se nepletu, den má hodin 24. V jiných zprávách počet hodin, na kterých pracovali soudní znalci, dosáhl v průměru 20 hodin denně. Pro vaši informaci sděluji, že odměny pro jednotlivce, kteří takto pracovali pro policii, dosahovaly někdy až výše 1,3 mil. korun ročně. Myslím, že to jsou částky a okolnosti, u kterých se kromě nedostatečné kontroly dá velmi vážně spekulovat o tom, zda takto vyplácené odměny jsou skutečně jen projevem nedokonalé kontroly, nedokonalého řízení, nebo možná i motivy jsou jiné, a teď nechci spekulovat o korupci.
V každém případě nechci zatěžovat dlouhým výčtem všeho, co obsahuje výsledek šetření Nejvyššího kontrolního úřadu. Znovu sděluji, že ministr vnitra nebyl ve své funkci za období, kterému se věnoval Nejvyšší kontrolní úřad, nicméně myslím, že je povinností každého ministra vnitra, jestliže čelí takovému vážnému konstatování, aby Poslanecké sněmovně sdělil konkrétně, jaká opatření hodlá učinit nebo učinil, aby k těmto vážným pochybnostem nedocházelo, a kdo, za co a jakým způsobem byl za své pochybení potrestán.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. O slovo se hlásí ministr vnitra Stanislav Gross.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, asi bych začal konstatováním, že všechno je trochu jinak, a pokusím se to doložit vcelku jasnými fakty.
Nejprve k otázkám, které byly v původní interpelaci, a k oblastem. Pan místopředseda Langer zde zkonstatoval, že tento ministr vnitra nenese přímou zodpovědnost za věci, které se odehrály, ale zároveň řekl, že odpovědnost nese jeho předchůdce pan ministr Grulich. To je první teze, se kterou nelze souhlasit a která pravdivá není. Má první záležitost - přestože hospodaření bylo zkoumáno Nejvyšším kontrolním úřadem za období let 1998 až 2000 - věci, které byly kritizovány ve zprávě NKÚ, jsou výsledky plnění smluv, které byly uzavírány o mnoho dříve.
Začnu automobily. Prodej skoro 1400 vozů skutečně tak, jak v interpelaci popisuji, proběhl v roce 1999, ale faktem je, že byl výsledkem smlouvy, která byla uzavřena 20. října 1994. A 20. října 1994, pokud vím, nebyl ministrem vnitra Václav Grulich, ale byl to ministr Občanské demokratické strany, dnes Unie svobody, pan Jan Ruml. V té době figuroval na tomto ministerstvu jiný významný politik, dnes další stínový ministr vnitra pan Jaroslav Kopřiva. Smlouva byla uzavřena vcelku jednoduše tak - ale tuto věc bych pro objektivitu na ně jako zodpovědnost příliš neházel, protože ta věc byla založena trochu jinak. Byla založena tím, že pokud vím, Škoda Auto Mladá Boleslav měla učinit velký obchodní případ, který se měl směřovat někam na jihovýchod Evropy až Asie - asi dobře tušíte, kterou zemi mám na mysli - a tento obchodní případ nevyšel. Vyrobené automobily nemohly být provozovány v západní Evropě vzhledem k neplnění limitu emisí a nemohly být provozovány ani na území České republiky. I Ministerstvo financí, tehdy vedené ne sociálním demokratem, ale jiným ministrem, přišlo s myšlenkou - a tehdy pro policii musím říci ta myšlenka byla vytržením trnu z paty, protože policie měla zastaralý vozový park - že dostane účelovou dotaci na odkup těchto necelých 1400 automobilů, které nesplňovaly české emisní limity. Zároveň s tím Ministerstvo dopravy udělilo výjimku, aby tyto vozy mohly být provozovány policií. Problém byl založen smlouvou z 20. října 1994, kdy zároveň byly stanoveny dvě podmínky, že buď po pěti letech provozu, nebo po ujetí 170 000 km budou tyto vozy zpětně odprodány Škoda Auto Mladá Boleslav za cenu, která bude stanovena soudním znalcem. Soudní znalci - tuším, že to byli soudní znalci z Kladna, Českých Budějovic, Ústí nad Labem - se shodli na ceně, která byla stanovena jako odprodejní cena Ministerstvem vnitra. Tyto podmínky byly sjednány kontraktem z roku 1994. Těžko tedy šlo s tímto něco dělat, ale znovu říkám, že bych tady nechtěl lacině kritizovat tehdejší vedení Ministerstva vnitra za to, že k tomu v roce 1994 přistoupilo, protože tehdejší vozový park policie byl opravdu zastaralý a těch 1400 favoritů nebo formanů tehdy policii hodně pomohlo. Ale vytvořilo to problém, který přišel o pět let později, když muselo dojít k plnění této smlouvy.
Další věc - pronájmy nemovitostí. Tady už se bývalého nebo předminulého vedení resortu vnitra zastávat nebudu, protože zase bylo kontrolováno období 1998 až- 2000, ale samozřejmě bylo kontrolováno, jak se v tomto období hospodaří se státním majetkem. Byly kritizovány hlavně tři smlouvy. Smlouva o pronájmu domu v Praze 1, u Obecního domu. Musím zkonstatovat, že smlouva, která byla kritizována, je uzavřena 26. 6. 1992 a v roce 1992, pokud vím, nebyl ministrem vnitra pan Václav Grulich. Druhá smlouva, která byla hlavně kritizována, se týkala rekreačního zařízení v areálu zotavovny Žalý a tato smlouva byla uzavřena 24. 5. 1993. V roce 1993, pokud vím, nebyl pan Václav Grulich ministrem vnitra. Třetí smlouva byla na rekreační zařízení Lužnice a byla uzavřena dne 30. 4. 1993. I zde platí, že v roce 1993 těžko může Václav Grulich odpovídat za tyto smlouvy, které byly uzavírány.
Takže to, že některé nemovitosti nebyly v minulosti a kde smluvní vztahy neskončily, protože většinou byly uzavírány na deset let, na dobu určitou, tak je logické, že byly-li uzavírány v roce 1991, 1992, 1993 na deset let, tak právě nyní se dostáváme do období, kdy tyto smlouvy končí. A tady se poprvé dostávám k otázce, co se děje dále. Mohu konstatovat, že se tyto smlouvy již neobnovují až na výjimky, kde jsou sjednávány mnohem výhodnější ekonomické podmínky. Takže tyto smlouvy se již neobnovují a dochází ke změně vztahů při využívání těchto nemovitostí.
Další věc, která byla kritizována na první pohled značně oprávněně, se týká znalců. Nejdříve odpovím na to vcelku zřetelné nelogické konstatování, že někteří znalci pracovali 18 až 24 hodin, že někteří znalci pracovali 20 až dokonce 27 hodin denně. To je zcela proti vší logice, ale problém je v tom, že ne vždy v souladu s logikou je také výsledek práce Poslanecké sněmovny. Protože Poslanecká sněmovna schválila zákon o znalcích, který konstatuje, že hodina se proplácí za práci znalce, i pokud je započata jen jedna minuta práce z té další hodiny. Takže pokud znalec pracuje hodinu a jednu minutu, jsou mu propláceny dvě hodiny v souladu se zákonem, který je schválen tímto parlamentem. Tudíž pokud soudní znalec pracuje denně 12 hodin a 12 minut, samozřejmě rozloženo minuta ke každé hodině práce, tak v souladu se zákonem mu není propláceno 12 hodin a 12 minut, ale 24 hodin. Vím samozřejmě, že je to konstrukce, která je opravdu konstrukcí. Nicméně pokud jsme takový zákon schválili, nemůžeme se divit tomu, že občas může docházet k takovým problémům. Ale pravda je, že jsem i já přesvědčen, že v některých případech soudní znalci zneužívají a - ponechám to slůvko - zneužívají těchto ustanovení zákona. Opatření, které jsem učinil - a to je další odpověď na to, co řekl pan místopředseda Langer - bylo to, že pan ministr spravedlnosti dostal seznam alespoň těch soudních znalců, u kterých mimo vši pochybnosti je evidentní, že využívali, resp. zneužívali těchto zákonných ustanovení.
***