(10.40 hodin)
(pokračuje Beneš)
Jasné ale není, kdo to vše zaplatí, resp. jasné je, protože nikdo jiný takový neexistuje, kdo by chtěl přispět. Je to tedy daňový poplatník. Daňového poplatníka dle materiálu tyto nadstandardy vyjdou až na 10 miliard korun. Slabou náplastí je, že z těchto 10 miliard se tři zase vrátí do státního rozpočtu. Autoři ovšem skromně nezapočítávají náklady na zvýšené důchody.
O kvalitě dobrých úředníků nechci populisticky pochybovat proto, že znám nejen kvalitní, ale bohužel znám i jiné. Mnohokrát jsem byl svědkem, kterak méně schopný bere více jenom proto, že má více odslouženo, kterak hodnotící šlápne na hodnoceného jenom proto, aby nebyl předstižen. V zákoně o státní službě se nemůžeme vracet k hrazení celého pojistného, k definování 30 dnů dovolené pro státní zaměstnance, nemůžeme se vracet ani do Rakousko-Uherska, ani do socialismu. Zákon musí umožnit schopným uplatnit se ve státní správě, musí ocenit kvalifikované a současně úředníky vystavit konkurenci - konkurenci na trhu práce. Jinak dojde k zabetonování a nikdo nebude chtít dělat v soukromé sféře a tak státní správu živit. Copak by v normálním zaměstnání mohl mít automaticky delší dovolenou, jistotu postupu až do penze a vyšší důchod?
Ano, Evropská unie na základě našeho návrhu na nás požaduje zákon o státní službě. Já osobně jsem přesvědčen, že zákoník práce, který jsme schválili, více než tyto požadavky splňuje, neboť ochrana je velmi vysoká. Současně také OECD žádá členské země, aby zahájily regulatorní reformu. K tomuto se přidal i evropský komisař zodpovědný za danou problematiku.
Vážené dámy, vážení pánové. Nevracejme se do historie, ať už nedávné, nebo dávné, a mysleme více na budoucnost. Vážené dámy, vážení pánové, doufám, že při přemýšlení o budoucnosti podpoříte můj návrh na zamítnutí. Děkuji. (Potlesk části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude paní poslankyně Miroslava Němcová, připraví se pan kolega Jaroslav Štrait.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, vážené paní poslankyně a páni poslanci. Máme před sebou zákon, o jehož historii a o jehož spletitostech a pravděpodobně do značné míry nepřijatelnosti hovoří to, jak dlouho vláda otálela a hledala cestičky k projití tohoto zákona Poslaneckou sněmovnou. Podle mého přesvědčení si byla stoprocentně vědoma, že ten původní návrh tak, jak nám ho předložila, přijatelný sněmovnou není, a to z několika důvodů. Byly zde zmíněny mými předřečníky a nemá tedy smysl, abych se k nim vracela.
Proto vláda po dlouhé měsíce hledala, kde může v tomto zákoně ubrat, aby si příliš nezadala s původními představami a původním textem, a může pro tuto redukovanou předlohu získat v Poslanecké sněmovně spojence. Já vám chci na tom textu, který jsme dostali a o němž o jediném můžeme hovořit, dokázat, že je to text naprosto nepřijatelný. Jenom se vrátím malinko do historie. Úprava státní služby v České republice pochází již z roku 1914, tehdy ještě z císařství, posléze zákonné úpravy prošly několika novelami a dostali jsme se až do 50. let, o nichž bezezbytku platí to, co je uvedeno v předkladatelské zprávě, tj. dostali jsme se do systému, který vycházel z uplatňování zásad tzv. demokratického centralismu a převzal principy ze Sovětského svazu. To byl systém, který nepodporoval odbornost ani profesionalitu ve státní správě.
Zabývám se dále tím, co vláda uvádí v důvodové zprávě. Musím se ptát, co má znamenat odstavec tento: Dosavadní systém odměňování založený zákonem o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech nevyhovuje požadavkům odměňování ve státní službě přesto, že odpovídá svými principy demokratické společnosti i platovým systémům používaným v jiných evropských státech.
Přeberte si, kdo jak umíte. Já se domnívám, že jestliže něco odpovídá svými principy a je používáno i v ostatních evropských vyspělých státech, nerozumím tomu, proč u nás nevyhovuje. Možná mi to vláda ještě vysvětlí.
Chtěla bych se zabývat také tím - jedním bodem tohoto návrhu je, že se státním zaměstnancem ve státní službě nebude moci být ukončen služební poměr z důvodů organizačních a úsporných opatření, jejichž důsledkem je snížení počtu státních zaměstnanců. Čili bude-li vláda potřebovat z nejrůznějších možných důvodů snížit počet státních zaměstnanců, pokud bude mít zaměstnanec stálý poměr, nebude moci s ním tento poměr rozvázat.
Je třeba se také zmínit o tom, které všechny nároky se vztahují k - jak vláda říká - přiměřenému zabezpečení státních zaměstnanců. O dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku v souvislosti s případem zařazení mimo službu, s prodloužením dovolené, s nárokem na poskytnutí volna k osobním účelům, s nárokem státního zaměstnance na poskytnutí služebního volna k individuálním studijním účelům, s nárokem státního zaměstnance na vyplacení odchodného, a to ve výši pětinásobku - bylo zde zmíněno již - s nárokem státního zaměstnance na plat při dočasné neschopnosti k výkonu státní služby po dobu 30 dnů, s nárokem státního zaměstnance na příspěvek za výsluhu, s nárokem státního zaměstnance na úhradu celého pojištění, na všeobecné zdravotní pojištění za státního zaměstnance.
Pozoruhodné je také ohrazování se nebo vztahování se k Evropské unii. V důvodové zprávě se dočteme, že ve státech sdružených v EU není právní úprava státní služby žádným předpisem jednotně reglementována. Je ponechána národním legislativám. V tu chvíli se tudíž musím ptát a budí to ve mně opravdu obavu, proč vznikl návrh tak nekonečně špatný, jestliže nám ho nikdo nediktuje. Poslaneckou sněmovnou prochází řada špatných návrhů s odůvodněním, že přesně tak a ne jinak od nás požaduje toto znění Evropská unie. V tomto případě, jak se dočítáme, tomu tak není, a já tudíž nerozumím tomu, proč takovýhle návrh nám vůbec byl předložen.
O státním rozpočtu zde mluvili také moji předřečníci. Deset miliard - a to ještě s otazníkem, zda budou stačit - je obrovskou cenou za to, co se nám nabízí. Dovolte mi jenom pro dokreslení toho, o čem mluvím, vybrat několik perliček. Když se podíváme na stranu 31 předloženého návrhu zákona, v § 73 odst. 3, který má řešit kárná provinění a kárná opatření, se dočteme např. větu - prosím, poslouchejte se mnou, třeba jí budete rozumět lépe než já. Věta zní: "Závažným kárným proviněním je porušení služební kázně, které není jen méně závažné." Ještě jednou: "Závažným kárným proviněním je porušení služební kázně, které není jen méně závažné." Možná vám to někomu připomíná Hlavu 22.
Když se podíváme na stranu 87 a další, které charakterizují platové třídy státních zaměstnanců ve služebních úřadech - to už je opravdu čtení, které nevím, zda mělo být pro nás trošku občerstvením či komickou vložkou poté, co jsme museli přečíst 100 stran předchozích, ale je to opravdu čtení neuvěřitelné.
***