(10.30 hodin)
(pokračuje Talmanová)
Dnes máme ovšem k dispozici pouze původní tisk a kvalifikovaně můžeme tedy diskutovat dle mého názoru pouze k němu.
Návrh, který máme k dispozici jako tisk 792, byl na minulé schůzi mimo jiné uveden slovy - cituji: "Je zde cíl vytvořit nikoliv uniformní, nikoliv centralizovanou, ale jednotnou státní správu, která bude sledovat dlouhodobý výkon a dlouhodobé zlepšení kvalifikace." Toto tvrzení spolu s naplněním článku 79 naší ústavy a s požadavkem Evropské unie na kandidátské země upravit výkon státní správy může vzbudit na první pohled představu, že předložený návrh je opravdu něco užitečného. Že je to pozitivní krok ke schopnosti implementovat kvalitně komunitární právo, že to je zavedení funkčního systému státní služby, krok k její profesionalizaci apod. Zdání potřebnosti a užitečnosti přijetí takto navrženého služebního zákona ovšem vyprchá po jeho přečtení.
Evropská unie nám naštěstí žádný konkrétní model státní služby nepředepisuje. Bezpochyby má dost práce se svými bruselskými a štrasburskými úředníky. Ani naše ústava není v tomto požadavku podrobná. A tak ve chvíli, kdy se většina evropských států snaží svoji veřejnou službu modernizovat a zeštíhlovat, snižovat náklady, Česká republika nastupuje s rigidním uzavřeným systémem státní služby nepropustným pro okolní svět, se souborem drahých a zastaralých výhod za vytrvalost.
Předkladatel nevnímá potřebu snižování veřejných výdajů a s miliardovými náklady vytváří nový styl řízení státní správy. Lpění na čistě kariérním systému uzavírá státní správu odborníkům z privátní sféry, namísto ocenění skutečné kvality práce a služebního postupu pouze podle schopností se vrací k odměňování věrnosti sociálními výhodami hrazenými státem, tedy ke staré známé definitivě. Přitom opravdu dost evropských států, a to i těch nesdružených v Evropské unii, např. Švýcarsko, upouští pomalu od kariérního systému státní správy nebo ho omezuje na úzký okruh státních úředníků.
My dle předloženého návrhu vytváříme velmi mocnou strukturu personálního řízení státní správy, kdy tzv. odpolitizování je provedeno zřízením generálního štábu a profesionální armády personálních ředitelů. Ministři budou dále ze své ústavní role zcela zodpovědni za své ministerstvo, které jim budou fakticky řídit personální ředitelé, bez jejichž svolení - a teď mi odpusťte trochu nadsázky - ministři nevymění ani sekretářku. To asi není odpolitizování státní správy. Ve chvíli, kdy je nezbytné státní správu restrukturalizovat a získat pro ni opravdu schopné, příslušně vzdělané a pružně myslící odborníky a ty odpovídajícím způsobem ocenit, není možné státní službu uzavřít a zakonzervovat, a to ani s tříletým přechodným obdobím. V době, kdy je více než nutné snížit veřejné výdaje, nemůžeme za experiment jménem státní služba utratit desítky miliard. To by bylo opravdu nezodpovědné.
Navrhuji tedy předložený zákon o státní službě v podobě, v jaké nám byl předložen jako sněmovní tisk 792, zamítnout.
Jestliže tento návrh neprojde a jestliže u předkladatele opravdu od 1. března došlo k posunu názorů na vytvoření systému fungující státní služby, nepovažuji toto za šťastné řešit nějakým pozměňovacím návrhem ve druhém čtení a navrhuji vrátit předlohu předkladateli k dopracování.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se paní poslankyně Miroslava Němcová.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, pan místopředseda vlády Špidla ve svém úvodním slově zmínil, že tyto tři body programu se začaly projednávat 1. března. Myslím si, že tato informace je velmi důležitá vzhledem k tomu, co říkal pak. Pan místopředseda Špidla zde hovořil, že jak u sněmovního tisku 792, tak u sněmovního tisku 793, tak u sněmovního tisku 794 je připraven na základě politické diskuse, která proběhla, která vedla k paragrafovanému znění, které lze ve druhém čtení předložit, předložit návrh, který opustí definitivu, který jinak vymezí práci generálního ředitele, který zachová lustrační zákon, který bude garantovat otevřenost. Jen se musím přiznat, že před sebou mám tyto tři tisky, nic jiného tato Poslanecká sněmovna nedostala. A proto bych byl velmi rád, abychom nediskutovali to, co neexistuje.
Vážené dámy, vážení pánové, my jsme také vedli jednání. Ta jednání byla neúspěšná prostě proto, že pohled na svět je trochu jiný. Byl bych hrozně rád, aby ti, kteří podpoří tento návrh, tak aby věděli, co podporovali, aby nepodporovali pouze sliby, aby nepodporovali to, co podle mého názoru není černé na bílém. Protože bylo-li by černé na bílém, nepochybuji, že by to mohli dostat i ti, kteří neslíbili, že pustí zákon do druhého čtení.
Proto nyní dovolte, abych hovořil o vládním návrhu zákona o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech. Tento návrh se pokouší vyřešit kritiku pravidelných zpráv Evropské komise zaměřenou na kvalitu státní správy. Upřímně řečeno i my často kritizujeme kvalitu státní správy, ať už z hlediska kvality lidí, jejich znalostí, ochoty, neochotnosti, profesionality, nebo někteří dokonce i z titulu chybějícího zákona o státní službě. Ale dámy a pánové, nalijme si čistého vína. Byli jsme to my, kteří dali příslib Evropské unii o zařazení zákona o státní službě mezi priority vlády. Byla to vláda Tošovského, která tak učinila, aniž by se s tím vypořádala. A říkám na rovinu, že vládě sociální demokracie dala poměrně slušně horký brambor.
Je ale otázkou, zda jít cestou, kterou nám sociálně demokratická vláda nastiňuje ve svém vládním návrhu. Je třeba si položit otázku, zda tím opravdu vyřešíme odvěký problém úřadu a jeho úředníků, kteří z hlediska teorie veřejné volby tak nemohou část rozdílu příjmů a výdajů úřadu použít pro svoji osobní potřebu, kteří drtivou část příjmů dostávají jinak než prodejem svého zboží, kteří nemohou výstup z úřadu nějakým jasným způsobem změřit. Je otázkou, zda vládou nastíněná cesta opravdu povede ke zvýšení efektivity práce úřadu, k cílené profesionalizaci státní správy a jejích jednotlivých účastníků.
Základní otázka zní: Opravdu má celou státní správu řídit jediný služební úřad? Jediný služební úřad, který jakoby zajistí nezávislost na politicích a rozhodování o lidech převede na personalisty? Na personalisty, kteří se stanou nejmocnějšími z mocných, možná nezávisle? Úřad pro úředníky bude zajišťovat zdravotní péči, bude vytvářet podmínky pro uspokojování kulturních, rekreačních a tělovýchovných potřeb a zájmů. Nepřipomíná vám to něco? Tento tón socialismu zavane, obzvláště když si uvědomíme, že v čele tohoto úřadu by asi dnes stál pan Šlouf.
Tón socialismu je vzápětí vystřídán duchem Rakousko-Uherska, když se dozvíme, jakých služebních označení může státní zaměstnance dosáhnout. Od referenta přes vyššího a vrchního referenta, radu, vrchního radu až po vyššího a konečně vrchního ministerského radu. Co víc si může úředník přát než jasné pojmenování funkce a hřejivou radost z povýšení? Ach, jak budou krásné vizitky v tomto státě!
K nadějím, a doufám, že k očekávaným nadějím, patří i garantovaná délka dovolené šest týdnů, zvýšení tarifů - což samozřejmě znamená snížení výkonnostního, aby si uvědomili ti, co se těší. Bezplatná jmenovka, odchodné při řádném odchodu do důchodu ve výši - a nyní se držte - pěti platů. Navýšení důchodu o 7 až 30 % při pěti či dvaceti letech ve státní službě. Dokonce je z přílohy jasná i podoba služebního průkazu.
***