(17.00 hodin)
Poslankyně Eva Dundáčková: Díky tomu, pane předsedající, i mně jsou ty publikace důvěrně známé, ano, já to nepopírám, nicméně se domnívám, že bychom se měli přenést někam dál. Jsem hluboce přesvědčena, že pan kolega Payne nenapadal docenta Knappa, vůbec ne! On přece používal jeho práce k odůvodnění svých myšlenek a nezpochybňoval je, on je pouze využíval ke své argumentaci. Myslím si, že to je naprosto v pořádku, a vůbec mě - narozdíl od některých jiných kolegů - nepřekvapuje, že tato socialistická vláda samozřejmě předkládá socialistické návrhy a my jako opoziční poslanci se tomu bráníme. Vždyť je to naprosto normální, proto tady přece jsme. Proto pokračujme v projednávání a netrapme se tím, co napsal dnes již nebožtík dr. Knapp. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Já bych vás přesto, paní kolegyně, opravil. Já jsem ještě nezažil v této sněmovně, a jsem tady od roku 1992, že by tu byla nějaká socialistická vláda. Když tak je tady vláda sociální demokracie, ne socialistická vláda. Socialismus a sociální je i podle mých znalostí velký rozdíl. (Ohlas v sále.) Pan poslanec Křeček.
Poslanec Stanislav Křeček: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych jako člověk, který jako jediný v této sněmovně získal právnický titul ve svobodné společnosti po roce 1990 (veselost, potlesk), vám řekl, že to, co říkal pan kolega Payne, je z právního hlediska naprostý nesmysl. (Smích, potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Ještě jednou pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Já se velice omlouvám, ale pokud nějací kolegové tvrdí, že je to nesmysl, tak je vyzývám, ať to tedy dokáží. Dokažte to!
Místopředseda PSP František Brožík: Teď má přednost pan místopředseda vlády Pavel Rychetský, poté se fakticky hlásí pan poslanec Koudelka.
Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vystupuji skutečně naposled, vážený pane předsedající, ale chcete-li důkaz, prosím, byl jsem na chodbě a slyšel jsem, jak z tohoto místa pan poslanec hřímal a pronesl větu: Právnická osoba nesmí mít zřizovatele. Tato věta je absurdní blbost. (Smích, potlesk.) Protože každá právnická osoba musí mít zakladatele. V tomto zákoně, který se projednává, právnické osoby nemají zřizovatele, ale zakladatele. Každá právnická osoba musí mít buďto zakladatele, nebo zřizovatele. Bez tohoto institutu nemůže existovat.
Místopředseda PSP František Brožík: Přednostně pan poslanec Payne.
Poslanec Jiří Payne: Pan ministr tvrdí, že v předloženém zákoně nemáme pojem zřizovatel, ale zakladatel. Cituji z § 19 poslední věta tohoto odstavce: Zřizovatelem školské právnické osoby může být - atd. Pan ministr nemluví pravdu. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Pan kolega Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Já si dovolím připojit se také s technickou poznámkou na kolegu Křečka - není jediný, který získal doktorát po roce 1990. I já. Nicméně jsem si zkontroloval, že i kolega Payne získal vysokoškolský doktorát. Takže buď ho získal po roce 1990, nebo ho také získal na socialistické škole, pokud nestudoval ještě před obdobím protektorátu. To bych ovšem konstatoval, že vypadá na svůj věk velice dobře. Děkuji. (Smích, potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Opět faktická poznámka pana kolegy Payna.
Poslanec Jiří Payne: Dovolím si připomenout, že já jsem získal doktorát v roce 1992. (Poznámky ze sálu: Ó, ó, ó, vida.)
Místopředseda PSP František Brožík: Pan poslanec Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dovoluji si upozornit, že projednáváme školský zákon, nikoli římské právo a jiné věci, a prosím, abyste diskutující vedl k odpovědnosti.
Místopředseda PSP František Brožík: Vážení diskutující, vedu vás k odpovědnosti. Jestliže se to nebude týkat tématu školského zákona, odejmu vám slovo, pane Koudelko.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Snad to stačím říci, než mi ho odejmete. V roce 1992 platil vysokoškolský zákon, který neumožňoval přidělit titul RNDr. od roku 1990. Pane kolego Payne, neříkáte pravdu.
Místopředseda PSP František Brožík: Opět neříká pravdu. (Smích.) Takže nyní žádám paní poslankyni Svobodovou, která je řádně písemně přihlášena do rozpravy.
Poslankyně Alena Svobodová: Vážené kolegyně a kolegové, já se omlouvám, že nemám právnické vzdělání, nicméně mám vzdělání pedagogické, které jsem získala v minulém režimu.
Chci mluvit nyní ke školskému zákonu z hlediska potřeb našich škol, našich žáků a studentů v současném období.
Chtěla bych hned v úvodu říci, že naše školství potřebuje nový zákon o vzdělávání, protože to - jak už tady mnohokrát zaznělo - vyžaduje praxe. Vyžaduje to i stávající legislativa, která neodpovídá nárokům, které klademe na vzdělávací systém, neumožňuje realizovat potřebné změny v obsahu, organizaci, kontrole i financování školství apod. Je nutný i v souvislosti s probíhající reformou veřejné správy.
Zákon samozřejmě přináší řadu pozitivních kroků. Obsahuje i řadu sporných paragrafů. Dovolte, abych se vyjádřila k některým otázkám.
Zákon je postaven nikoli na institucionálním základě, ale na vymezení oborů vzdělání odlišovaných mimo jiné např. délkou, průběhem nebo obsahem vzdělání. Zákon vyjmenovává druhy škol, jednotlivé typy škol mají být uvedeny v jedné z několika desítek vyhlášek, na které zákon odkazuje. V zákoně např. není uvedeno střední odborné učiliště, i když je z řady důvodů specifickou formou středního odborného vzdělávání. (Vzhledem k hluku v sále činí poslankyně přestávku ve svém vystoupení.)
Místopředseda PSP František Brožík: Paní kolegyně, promiňte. Pane poslanče Payne, pane místopředsedo Rychetský, oba dva rušíte předkladatelku paní kolegyni Svobodovou.
Poslankyně Alena Svobodová: Děkuji. Podobně zákon neuvádí zvláštní školy, či pod jiným názvem - třeba speciální. Nelze se divit, že vznikly obavy a jsou vedeny i diskuse, zda právě tyto typy škol nebudou nakonec zrušeny, a to vzhledem k útlumu učňovského školství nebo k diskusím o maximální integraci postižených dětí do běžných základních škol.
S obory vzdělání souvisí pozitivní změna, tak jak já to chápu, to je nová koncepce přípravy učebních dokumentů. V souladu se státním programem vzdělávání jako obecným rámcem pro vzdělávání v České republice vydá ministerstvo školství rámcové vzdělávací programy pro každý obor vzdělání. Vzhledem k tomu, že z rámcových programů budou vycházet školní vzdělávací programy, podle nichž má probíhat výuka v každé konkrétní škole, domnívám se, že by tyto rámcové vzdělávací programy měly být natolik podrobné, aby nedošlo k výrazným odlišnostem mezi jednotlivými školními programy, a tím i k problémům při přechodu žáků či studentů do jiných škol.
Vedle stanovení cílů a obsahu vzdělávání, nároku při udělování certifikátů a podmínek organizace příslušného oboru vzdělávání by rozhodně nemělo v rámcovém vzdělávacím programu chybět také pedagogické zabezpečení, aby byl např. jasný požadavek na kvalifikaci. Mám tady na mysli např. současné diskuse o vzdělání učitelek mateřských škol nebo mistrů odborné přípravy.
Rámcové programy by podle mého názoru měly být časově sladěny se školským zákonem. Nejsem si však jista, zda jsou již připraveny a kdy vlastně budou vydány.
Jedním z parametrů vzdělávacího programu musí být stanovení způsobu jeho ukončení. Na středních školách vládní návrh zákona počítá se státní maturitou. Toto zde bylo v některých příspěvcích kritizováno. Domnívám se, že navrhovaná společná část maturitní zkoušky stanovená státem bude naopak velmi důležitým srovnávacím prvkem naší vzdělávací soustavy, a tím i nástrojem ke zvýšení úrovně maturit. Všichni maturanti by měli zvládnout určitý základní vzdělanostní standard a státní maturita by měla být prostředkem k ověření znalostí vyžadovaných od všech absolventů středních škol. Jak víme, stejně dnes řada studentů za nemalé peníze podstupuje různé srovnávací zkoušky, aby se vůbec dozvěděli o tom, jak na tom jsou se svými znalostmi.
***