(12.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
To je urážka těch, kteří se aktivně podílejí na činnosti církví nejen v oblasti náboženské a duchové, ale i v oblasti sociální a dalších oblastech. Myšlenka, že jakákoli forma dohody státu a církví o možnosti té či oné formy finanční podpory přece není a nikdy nebude financování žádného kléru. Je navíc paradox to, co říká pan kolega Ransdorf, a to z toho důvodu, že kdyby to takto bylo, tak "klérus" je to nejlevnější, co v církvi je - pokud mluvím za katolickou církev - protože uživit biskupy, tuto otázku by církev zvládla velmi snadno. To platí ve všech církvích, co není otázka uspokojování těchto potřeb.
Jde mi o to, že vždy jde o pomoc a spolupráci, která se týká celých církví a samozřejmě společnosti. A vezměme také to, že nejen na církve se přispívá z veřejných prostředků, ale přispívá se i na jiné aktivity. Myslím si, že prospěšnost působení církví je naprosto neoddiskutovatelná. To je jedno téma, o kterém asi povedeme debatu a polemiku. Zásadně se ale ohrazuji proti tomu, že jakákoliv debata na toto téma je debata živení kléru nebo jakýchkoli jiných představitelů církví.
Druhá věc, která mě zarazila, je to, co říká paní kolegyně Němcová. Možná že jsem nerozuměl dostatečně dobře, potom se dopředu omlouvám, ale podle mého názoru není správná teze, že existuje hradba mezi politikou a církvemi, že církev patří do oblasti soukromého života. Samozřejmě jsem také zastáncem toho, že církve se nemají vázat na žádný politický systém, že církve nemají právo podporovat žádnou politickou stranu. S tím naprosto souhlasím, ale nechtěl bych, aby existovala atmosféra, že se nemohou církve vyjadřovat k obecným politickým problémům, protože církve jsou společenství lidí a mají právo komentovat to, co se děje ve společnosti. I otázky, které vnímáme jako politické. Myslím si, že jako demokraté jsme schopni pevně rozlišit mezi angažovaným vstupem církví do politického života, že by chtěly být jakousi politickou silou, a právem církví vyjadřovat se k některým problémům, které jsou ve společnosti, stejně tak jako se vyjadřujeme k tomu, co se děje v církvích. Myslím si, že tento dialog zde má být. Byl bych nerad, abychom zde budovali hradbu tohoto typu.
Pokud jsem špatně porozuměl poznámce paní kolegyně Němcové, tak se samozřejmě omlouvám, ale nechtěl bych, abychom pokračovali stále v myšlence, že církve jsou spolky. Církve spolky nejsou, podle mne hrají významnější roli ve společnosti a myslím si, že i blahodárnou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Dříve než udělím slovo panu kolegu Ransdorfovi a paní kolegyni Němcové, avizuji, že jako předsedající budu velmi pečlivě sledovat obsah vystoupení všech řečníků, kteří hodlají vystoupit, a budu velmi pečlivě sledovat, zda se jejich vystoupení týká předmětu projednávané věci.
Nejprve faktická poznámka paní poslankyně Němcové.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za udělení slova. Vážený pane místopředsedo, chtěla bych ještě zopakovat a pokusím se, aby to bylo přesné zopakování toho, co jsem řekla, pro ujištění mého názoru, zejména pro pana kolegu Svobodu. Možná že s ním bude i nadále polemizovat, ale já trvám na tezi, že stát nesmí zasahovat do života církví a církve nesmí zasahovat do politiky státu. Myslím, že to je zřetelná teze, která nikomu neubírá na tom, aby se projevoval občansky. Přece každý občan - věřící i nevěřící - jde k volbám, rozhoduje se podle toho, jak se politické subjekty chovají, pro subjekt, který nejlépe hájí jeho zájmy. Toto právo mu nikdo v ničem neupírá. Myslím si, že to není stavění jedněch proti druhým, myslím, že to je pouze přijetí toho, že spolu žijeme v jedné společnosti. Já akceptuji, že jsme jednou společností, a odmítám, abychom se dělili na dvě skupiny, které spolu…
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně.
Poslankyně Miroslava Němcová: Já jsem nedomluvila. Chtěla jsem dát prostor pánům, aby si zde mohli říci to, co potřebují, a aby mě nerušili. Děkuji.
Chtěla jsem jen říci, že nechci, aby se vytvářely tyto dvě skupiny. Znovu opakuji - podílet se na politice státu může každý občan prostřednictvím práv, která jsou mu dána, a nemusí to činit institucionálně prostřednictvím církve a neměl by to tak činit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím, abychom skutečně velmi pečlivě respektovali jednací řád. Udělil jsem slovo k faktické poznámce. Bylo to na samé hraně časového limitu.
Prosím, pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Ti, kteří chtějí slyšet, ať slyší. Myslím si, že každý soudní člověk, jestliže se zabývá tím, jakou roli hrála římskokatolická církev v 19. a 20. století, pochopí, že je obrovský rozdíl mezi prostými věřícími a prostými faráři a špičkami kléru. Jestliže špičky kléru podporovaly až do konce rakousko-uherský režim, a kdyby bylo na vůli těchto špiček, československý stát by nikdy nevznikl, naopak naše národní hnutí má velkou složku právě v postavách farářů, kteří národnímu hnutí pomáhali. Je velký rozdíl mezi špičkami kléru, jejich politickými ambicemi a rolí věřících a dá se říci farářů.
Chtěl bych také připomenout jednu velice důležitou věc, kterou jsem zde zdůrazňoval. Pro samotné věřící - máme-li věřit průzkumům veřejného mínění - hrají církve pouze menšinovou roli, to znamená kolem jedné pětiny občanů pokládá církve za životně důležité pro sebe sama. Čili je důvod pro toto rozlišení, ať se kolega Svoboda bude rozčilovat, nebo ne. Je tento důvod. Já jsem samozřejmě netvrdil, že financování církví je pouze financováním špiček kléru, ale chtěl bych tuto možnost oddělit.
Ještě jedna poznámka. Samozřejmě, mohl bych zde zpochybnit otázku poměru k majetku římskokatolické právní doktríny. Pokud kolega Svoboda bude chtít, rád mu poskytnu bezplatně a velmi ochotně konzultace v této oblasti - jak se vyvíjel poměr římskokatolické církve v otázce majetku.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Žádnou další přihlášku nevidím, obecnou rozpravu končím.
Dávám možnost vystoupit panu navrhovateli se závěrečným slovem a samozřejmě také panu zpravodaji.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, možná jsem nezdůraznil na začátku svého úvodního slova, že jestli jsem se něčeho obával v souvislosti s tímto zákonem, je to politický střet. Střet s "t" na konci, jako střetnout se. Od samého začátku jsem si uvědomoval, že tento politický střet by projednávání zákona posunul úplně jinam. Bohužel hned v prvém čtení se to děje. Domnívám se, že bychom rychle měli z tohoto nebezpečí vycouvat, protože nás zavede někam, kde bychom vůbec nechtěli být.
Politický střet měl být vyloučen tím, že byla sestavena vládní komise, ve které byli zástupci všech politické stran, které zde jsou. Tehdy nastala velice prekérní situace, protože tím, že vláda jmenovala kolegu Matulku mým prostřednictvím do této komise, nastaly velké problémy s církvemi, které se nechtěly práce této komise zúčastnit. Byla další a další jednání.
***