(14.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
Bohužel ani tentokrát nemohu být na straně těch, kteří budou chválit námi projednávaný sněmovní tisk, a dodám, že to není pro mne situace neobvyklá, že v ní nestojím poprvé, protože jsem nesouhlasil s názory pana místopředsedy vlády v době, kdy ještě neseděl v lavicích Poslanecké sněmovny a zastával funkci ředitele Úřadu práce a já jsem byl jedním z členů managementu podnikatelského subjektu. Nesouhlasím s jeho vizí vidění světa ani dnes.
Přemýšlím o tom, jaká by byla adekvátní reakce na sdělení, které zde uvedl pan místopředseda vlády, jímž sdělil, že je nutno vrátit se k době, kdy podnikatelé platili 45 % odvod z mezd za zaměstnance. Asi v době, kdy jsem byl součástí takového subjektu, bych se bouřil a vysmál bych se takovému názoru. Dnes na půdě Parlamentu ovšem tento názor ministra práce vnímám v podstatě jako kontinuální názor sociální demokracie. Musím uznat, že čtyři roky zcela systematicky sociální demokracie pracuje na rozdělení naší veřejnosti na zaměstnavatele a zaměstnance, na podnikatele a na vydírané dobyvatele jejich zisků. Já si myslím, že je třeba odmítnout principiálně názor spočívající v tom, že břemeno budoucího důchodového systému je třeba přenést na ty, kteří zaměstnávají, a nikoliv na ty, kteří jsou jeho každodenní součástí.
Já vnímám tento trend jako vcelku pochopitelný, pro mne srozumitelný, ale zároveň jako krátkozraký a cynický obchod, jehož výslednicí bude záporné saldo této bilance. Já tvrdím, že výslednicí takového jednání, takto nastavených principů důchodového systému bude vytvoření tradičně vděčného voliče sociálně demokratických, chcete-li komunistických stran nebo stran komunistického typu, výsledkem bude definitivní polarizace veřejnosti na podnikatele a ty ostatní, na ty, kteří musejí do důchodového systému vkládat prostředky s odvoláním na ustanovení zákona, a ty, kteří jsou břemenem takového systému, a na ty, kteří musejí sdílet toto břemeno společnosti.
Budu-li opakovat, že je to souvislé čtyřleté snažení sociální demokracie, jistě se nebudu mýlit, a pan místopředseda vlády bude mít možnost místo pokašlávání reagovat na toto tvrzení i jinak.
Já nechci zlehčovat význam rizik kolize důchodového systému, v tom s panem místopředsedou vlády naprosto souhlasím. Sám osobně považuji případnou kolizi důchodového systému za jedno z nejvážnějších vnitřních bezpečnostních rizik. Zásadně však odmítám princip zvyšování daňové, chcete-li důchodové, zátěže, rozdělování veřejnosti a vytváření dlouhodobě neudržitelného očekávání plynoucího ze systému pojištění, tak jak ho představuje vláda sociální demokracie.
Já odmítám, principiálně, používání slovního spojení "důchodové pojištění". Ať mi někdo zkusí odpovědět negativně na otázku: je důchodový věk, stáří, něčím neočekávatelným, něčím, co je třeba si pojistit? Já přistupuji k institutu pojištění jako k režimu, kterým se pojišťuji proti něčemu, co je sice teoreticky předvídatelné, nikoliv však obvyklé, a takto nemohu princip důchodového pojištění nikdy chápat. Stárnutí je přece přirozenou součástí našeho bytí. Každý z nás dnem, kdy se narodí, ví, že jednou zestárne, a myslím, že každý z nás by se měl zodpovědně na dobu této nižší ekonomické aktivity či neschopnosti vytváření dostatku zdrojů vědomě, soustavně a odpovědně připravovat. Proto odmítám slovní spojení "sociální důchodová pojišťovna", protože to považuji za matení veřejnosti, považuji to za způsob, kterým vláda sociální demokracie vytváří předpoklad záruk za kvalitu důchodového systému, která bude podle mne v budoucnosti neudržitelná.
Já se pokusím velmi rychle a velmi krátce nastínit principy, které bych já považoval za správné a vcelku přijatelné. Podle mého názoru zcela mylně soustřeďujeme pozornost na hranici důchodového věku. Myslím si, že je velký omyl vnímat tuto hranici mezi dobou ekonomické aktivity a aktivity nižší jako dělicí čáru mezi obdobím příspěvků do systému a obdobím jejich čerpání. Za daleko důležitější bych považoval jiné kvalitativní ukazatele. Například bych očekával, že mi důchodový systém umožní, abych mohl odejít do důchodu, tedy aby každý měl možnost odejít v době, kterou si sám určí. Jinými slovy bych očekával, že mi důchodový systém umožní, abych v době své nejvyšší ekonomické aktivity, v době, kdy jsem schopen akumulovat nejvyšší zdroje, umožní, abych tyto zdroje vytvořil a uložil na dobu, kdy budu ekonomicky neaktivní. Dále bych očekával, že bez ohledu na platné principy mi umožní, zda se sám rozhodnu odejít do důchodu v 55 letech, nebo ve věku 65 let, samozřejmě za podmínky, že nebudu ve fázi předčasného odchodu čerpat prostředky, které náleží přepočteně těm, kteří se rozhodli odejít v pozdějším věku.
Já bych očekával, že rozhodnutí o tom, jak kvalitní chci mít důchod, tedy kolik zdrojů chci v období své nižší ekonomické aktivity užívat, by mělo spočívat pouze na mně, na každém jednotlivci, a je velkým omylem vlády sociální demokracie, že předpokládá, že celá společnost přistoupí na šedivý model sociální a důchodové průměrnosti. Myslím, že v naší společnosti je řada ekonomicky aktivních, a nejsou to pouze občané typu podnikatelů, tak jak je vláda sociální demokracie vidí. Je zde řada zaměstnanců, kteří chtějí vytvářet a akumulovat daleko vyšší zdroje, a ty pak chtějí - samozřejmě nezdaněné v průběhu jejich akumulace - užívat v době, kdy jsou ekonomicky neaktivní či se rozhodli, že aktivní nebudou. Očekával bych, že mi v té době vláda sociální demokracie umožní čerpat sociální standard, který jsem si zvolil.
Nehodlám pitvat současný systém, jeho negativa, která po mém soudu převažují. Jedno je ale jisté. Podle mne není vděčnější voličstvo, než jsou důchodci. Důchodci, kteří odváděli po celou dobu své ekonomické aktivity zákonem stanovený odvod, do důchodu odešli v době, kdy jim to povolil zákon, tedy v povoleném čase, čekajíce na dubnové či květnové zvýšení důchodů.
A priori musím říci, že mi vadí i dělení společnosti na ty, kteří ještě mohou, a na ty, kteří nemohou, a pokud chtějí, tak jsou trestáni za svoji ekonomickou aktivitu. Připadá mi velmi zvrácené definovat odlišně pro určitou skupinu lidí a možná, že dnes to nemusíme vnímat jako problém, ale při vývoji demografických údajů si myslím, že je to otázka času, kdy bude v naší společnosti velmi výrazná skupina lidí ve vyšším věku, než je zákonem definovaná důchodová hranice, ti budou chtít být ekonomicky aktivní, případně dále kumulovat své nekrácené zdroje na dobu, kdy se rozhodnou do důchodu odejít, a stát je dnes podle současně platných pravidel za něco takového trestá.
Za výraznou výhodu takového systému, který já bych považoval za přijatelný, vnímám fiskální význam v oblasti kumulace domácích zdrojů a v rozvoji kapitálového trhu. Já vnímám jako naprosto fatální omyl a pokládám to za jeden z největších nedostatků navrhovaného systému řešení, kdy bez posouzení základních makroekonomických ukazatelů se absolutně pomíjí demografický odhad vývoje naší společnosti a makroekonomické souvislosti v oblasti vytváření agregátní poptávky, protože bude-li břemeno státu, resp. závazek státu na vytváření a akumulování zdrojů, které on je ochoten nebo které on se zavazuje vložit do systému, příliš veliké, tak demografický vývoj v naší republice je fakt, který tento systém zcela zvrátí.
Tolik můj příspěvek, a já se připojuji k těm, kteří navrhovali zamítnutí.
***