(10.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Nestalo se tak ani v období po válce, ani v době normalizace vzájemných styků mezi tehdejší Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou Německo v roce 1973. Po roce 1989 opět byla tato otázka nastolena a bohužel nedošlo k odškodnění těchto osob ani ve Smlouvě o dobrém sousedství a přátelské spolupráci z roku 1992, ba ani v Česko-německé deklaraci. Je to dluh, který máme, i když - jak, kolegyně a kolegové, dobře víte - probíhá proces na mezinárodní úrovni, kdy se jedná s významnými firmami jak v Německu, tak v Rakousku, aby odškodnily způsobené příkoří.
Nicméně existuje tu i podíl odpovědnosti našeho státu, neboť demokratický stát po roce 1945 přislíbil těmto občanům, kteří byli nuceně nasazeni, že budou odškodnění. A nestalo se tak, i když bylo přislíbeno, že peníze budou poskytnuty z Fondu národní obnovy vytvořeného z majetku po válce zkonfiskovaného na základě dekretu prezidenta republiky, a k ničemu nedošlo. Je to dluh, který také má náš stát, a z tohoto důvodu si myslím, že je korektní a je to projev velkorysosti, který může učinit náš Parlament - Poslanecká sněmovna a Senát - totiž že učiníme jakousi zálohu. Zálohu, že těmto osobám, které byly nuceně nasazeny, vyplatíme jako zálohu stejné odškodnění, stejné výhody jako měli ti, kteří byli zařazeni do táborů nucených prací.
Souhlasím s tím, že by tato část právní úpravy, kterou teď projednáváme, nabyla účinnosti až k 1. lednu 2002, aby byl ještě prostor pro to, dokončit tento proces na mezinárodní úrovni, a zároveň aby v tomto zákoně platilo pravidlo, že pokud osoba, která byla nuceně nasazena, dostane odškodnění na základě mezinárodních závazků, tak aby byla povinna to, co bychom jí vyplatili, vrátit státu. Protože jde o plnění peněžní, tak je to možné a je to i realizovatelné, jak o tom v podrobné rozpravě řeknu ve svém pozměňovacím návrhu.
V obecné rozpravě tedy vyjadřuji za prvé podporu předloženému návrhu a za druhé si dovoluji požádat vás, poslankyně a poslanci, abyste také věnovali pozornost těm, kteří byli nuceně nasazeni, protože i jim čas běží. Mnoho z nich umírá a chtěl bych, aby se co nejvíc z nich dočkalo odškodnění. Znovu opakuji, šlo by toliko o zálohu, protože primárně tuto odpovědnost mají mezinárodní firmy, firmy, u kterých tito lidé pracovali. A samozřejmě ve chvíli, kdy by tyto peníze byly vyplaceny, tak oprávněné osoby by byly povinny tyto peníze vrátit do státního rozpočtu.
Avizuji tedy tento pozměňovací návrh v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi v obecné rozpravě několik poznámek k projednávanému návrhu.
Původní záměr byl odškodnit, resp. doodškodnit účastníky domácího odboje za druhé světové války. Tu podstatnou část jsme odškodnili už v loňském roce, teď už šlo jenom o ten zbytek. V průběhu projednávání došlo k dvojímu rozšíření, resp. je tam jeden záměr a pak tam jsou i konkrétní návrhy. Jednak záměr, který tady zdůvodňoval kolega Svoboda, o nuceně nasazené občany, totálně nasazené, a pak o skupinu, kteří byli vězněni po roce 1948.
Nemám nic proti dalším dvěma skupinám občanů, ale považuji za potřebné sdělit, že není přijatelné řešit touto normou zcela jiné historické a společenské fenomény. Dokonce se domnívám, že řešit vše jenom nastavováním pozměňovacími návrhy je krajně nedůstojné. Bude-li norma vztažena na další dvě kategorie, půjdou náklady - byť se teď dovídám, že půjde o zálohy na odškodnění - do miliard. Protože se odškodnění nuceně nasazených v důsledku komplikací u amerických soudů neuvěřitelně táhne přes několikerý optimismus ministra Kavana, bylo to předmětem už několika interpelací, nemůžeme vše táhnout z našeho státního rozpočtu, bylo by možné uvažovat - podtrhuji slovo uvažovat -, abychom zálohově nebo jinou formou odškodnili nuceně nasazené, kterým je právě letos 80 let. To byl první ročník, který byl totálně nasazen, ročník 1921. A pro takovou určitou částku konkrétně bych samozřejmě byl.
Podle toho, v jakém rozsahu dojde k rozšíření zákona, tak také klub KSČM zváží své hlasování ve třetím čtení. Připomínám, že základem projednání je usnesení petičního výboru, tedy tisk 859/3 - to tady dostatečně nezaznělo.
A také svému předřečníkovi připomínám, že čeští občané nebyli odškodněni ze Spolkové republiky Německo, která odškodnění soustavně po několik poválečných desetiletí odmítala, a že podmínky se vytvořily teprve až po sjednocení obou německých států. Ale to už jsme si tady několikrát řekli.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Zdeněk Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, měl bych procedurální návrh k projednávání tohoto bodu i po dohodě se zástupci ostatních poslaneckých klubů v tom smyslu, aby bylo možné zhodnotit jednotlivé návrhy. I náš poslanecký klub by chtěl zodpovědně podpořit tyto návrhy, protože nároky těchto našich občanů určitě jsou legitimní. Problém je ve způsobu a rozsahu financí a jako vládní poslanci bychom měli rádi informace, a myslím, že i ostatní, o způsobu, co to bude stát ve financích, tak abychom mohli zodpovědně posoudit celou záležitost.
Navrhoval bych tedy před ukončením podrobné rozpravy přerušit tento bod a pokračovat v projednávání v úterý 22. května jako první bod před pevně zařazenými body, čili jako první bod 22. 5. dokončit vlastně druhé čtení tohoto. Do té doby by mohly být už podklady, co by znamenala která varianta. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane předsedo. Chtěl bych upozornit, že na úterý 22. 5. máme na odpolední jednání zařazeno pevně již šest bodů. V úterý začínáme ve 14 hodin. Podle programu bychom ještě před ukončením podrobné rozpravy upřesnili, na které místo zařadit. (Mimo mikrofon.) Jako první bod a všechny ostatní body posunout.
Pan poslanec Laštůvka se hlásí.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, dámy a pánové, chtěl bych jen několik vět k tomu, co říkal kolega Svoboda. Samozřejmě všichni tento podnět, tento problém, o kterém hovořil, velmi dobře známe. Chtěl bych konstatovat, že česká vláda se tímto problémem zabývala zejména v kontextu jakéhosi dalšího zpoždění výplat z německého fondu, který byl vytvořen. Úvaha a kvantifikace, pro které nuceně nasazené, v jakém rozsahu, pro které ročníky by bylo možno zálohově bezproblémově záležitost zálohově řešit, je do jisté míry technicky v běhu.
***