(10.20 hodin)
Poslanec Radim Turek: Děkuji. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, po velmi impulzivní rozpravě v prvém čtení, po už méně impulzivních jednáních v poslaneckých výborech dospěl tento návrh na odškodnění účastníků národního boje za osvobození a také na změnu zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, do dalšího stadia, ve kterém byly opět akceptovány mnou a samozřejmě i poslanci příslušných výborů legislativně technické připomínky vlády, které byly uvedeny v důvodové zprávě, a následně ještě padlo několik pozměňovacích návrhů. Dovolte mi, abych se už předem vyjádřil k těmto návrhům, které padly, a následně k průběhu některých rozhovorů, které na téma tohoto zákona byly vedeny.
Nejkontroverznějším návrhem byl návrh, kterým by se do tohoto zákona také přiřadily nároky pro účastníky tzv. třetího odboje protikomunistického. Myslím, že už nemá cenu dále rozviřovat nějaké horečné bitvy na toto téma, protože jsme vždycky uváděl ve své řeči a při veškerých jednáních, že nikdy nedokážeme ocenit žádnou skupinu občanů, která se nejprve zapojila do protifašistického boje, následně byla perzekvována komunistickým režimem. Nikdy to nedokážeme absolutně spravedlivě, a tento návrh je především o tom, abychom se pokusili se svou nedávnou minulostí důstojným způsobem vypořádat, neboť se to nepodařilo v uplynulých 55 letech.
V tuto chvíli je zde několik pozměňovacích návrhů. Dopředu avizuji, že v podrobné rozpravě uvedu pozměňovací návrh, který by směřoval k dvojí účinnosti tohoto zákona. Osobně to považuji za kompromis, kdy jsme nebyli schopni se dohodnout, aby se na téma protikomunistický odboj vydal samostatný zákon. A rovněž v rámci jakési historické spravedlnosti budu navrhovat v podrobné rozpravě poloviční částky ocenění antikomunistů, jelikož vycházím z toho, že jakýmsi způsobem toto oceňování už proběhlo a bylo by asi historicky spravedlivé, aby se tyto kategorie občanů nějakým způsobem nevyčleňovaly a nenadřazovaly jedna nad druhou, protože ten protifašistický odboj předcházel a je možné, ba jisté, že kdybychom neporazili fašismus, tak vlastně bychom tady už ani nemuseli být. Určitě by nepřispělo k tomu, aby se jedna kategorie postavila nad druhou.
Nebudu tady už pronášet bojová slova, protože myslím, že je to skutečně na seriózním zvážení Poslanecké sněmovny a na seriózním vypořádání se s naší minulostí. Toto je ode mě na úvod ve druhém čtení vše, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání rozpočtovému výboru a výboru petičnímu. Usnesení výborů byla rozdána jako sněmovní tisky 859/2 a 859/3. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka rozpočtového výboru paní poslankyně Miroslava Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, paní poslankyně a páni poslanci, rozpočtový výbor se tímto zákonem zabýval na své 44. schůze dne 2. května a přijal usnesení, které vám bylo rozdáno pod číslem tisku 859/2, v němž doporučuje Poslanecké sněmovně, aby zákon přijala s uvedenými pozměňujícími připomínkami, které jsou v tomto tisku obsaženy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní kolegyně. Nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj petičního výboru pan poslanec Vladimír Mlynář.
Poslanec Vladimír Mlynář: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové, petiční výbor projednal na své 44. schůzi dne 3. května předložený tisk a přijal usnesení, které máte rovněž rozdáno v lavicích a kterým doporučil přijetí návrhu zákona ve znění pozměňovacích návrhů.
Považuji nicméně za správné doplnit, že pozměňující návrhy z petičního výboru kromě legislativně technických se týkají pouze jediné meritorní věci, totiž rozšíření působnosti návrhu zákona o oběti tzv. Munkových táborů, což byly pracovní tábory pro Židy za druhé světové války. To je kategorie lidí, kteří nebyli v uplynulých zákonech, které pamatovaly na odškodnění, zaznamenány. Věcně jde asi o 85 lidí. Podotýkám, že petiční výbor se touto problematikou zabýval opakovně a neshledal jinou možnost, než tuto věc vtělit přímo do zákona.
Pro korektnost dodávám, že kontroverzní návrh na rozšíření zákona o oběti třetího odboje nebyl v petičním výboru hlasován, neboť jsme přestali být před hlasováním o této věci usnášeníschopní. Proto není předmětem usnesení petičního výboru.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásili pan poslanec Karel Černý, pan poslanec Cyril Svoboda, pan poslanec Jaroslav Štrait. Prosím pana poslance Černého, aby se ujal slova.
Poslanec Karel Černý: Vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych podpořil návrh zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, a doplnil jej drobným pozměňovacím návrhem, kterým by se odškodnění vztahovalo i na některé děti účastníků národního boje za osvobození. Jedná se o ty děti, jejichž oba rodiče v boji za osvobození padli nebo padl jeden z rodičů, přičemž druhý z rodičů v té době už nežil. Jedná se o malou skupinu lidí, a proto si vás, vážené kolegyně a kolegové, dovoluji požádat o podporu mého pozměňovacího návrhu, který přednesu v podrobné rozpravě.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, já také velmi výrazně podporují přijetí navrhované právní úpravy o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození a o změně příslušných dalších zákonů. To je myslím správný krok, bohužel na něj čekáme takto dlouho. Samozřejmě že nemůžeme plně nahradit to, co ti, kteří se účastnili tohoto procesu boje za osvobození, vykonali pro osvobození České republiky v boji proti nacismu a proti agresorům, nicméně je to symbolické gesto a tady je potřeba především ocenit to, že většina těchto lidí se pro tento boj svobodně rozhodla. To je něco, co je samozřejmě hodno naší úcty a respektu.
Nicméně v české společnosti je ještě mnoho dalších osob, které se třeba nerozhodly zcela svobodně pro boj s nacismem, ale zažily útrapy jakožto nuceně nasazení. Bohužel dosud nedošlo k odškodnění těchto osob, které byly nuceně nasazeny.
***