(16.10 hodin)
(pokračuje Fencl)
Chci jen potvrdit, že tento úkol jsem splnil a potřebné podklady jsem předložil. Z nich si dovolím citovat dvě - podle mého názoru velmi důležité - informace. V případě odběru podzemních vod se jedná o poplatky v celkové výši 950 milionů korun s přínosy 50 % do Státního fondu životního prostředí a 50 % do státního rozpočtu. Pro odběry povrchových vod je diskutována forma zpoplatnění. V oblasti poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových je diskutována varianta odděleného zpoplatnění za znečištění a za nadlimitní množství vypouštěných vod, které vyhovuje koncentračním limitům.
Děkuji za vaši pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Chci se zeptat, jestli hodlá vystoupit i ministr životního prostředí pan Miloš Kužvart. Ne, děkuji.
Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání zemědělskému výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Návrh iniciativně projednal také výbor pro evropskou integraci. Usnesení výborů byla rozdána jako sněmovní tisky 688/1 až 3.
Prosím, aby se slova ujala nejprve zpravodajka zemědělského výboru paní kolegyně Veronika Nedvědová.
Poslankyně Veronika Nedvědová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, jak již bylo řečeno, předložený návrh projednaly tři výbory a byla přijata čtyři usnesení - tři usnesení a jedna oponentní zpráva.
Zemědělský výbor projednal návrh zákona a vydal 19. 4. 2001 usnesení, které máte jako tisk 688/2. Toto usnesení bylo vzato jako základ pro další projednávání ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, takže usnesení tohoto výboru vlastně vyjadřuje usnesení zemědělského výboru.
Proto bych chtěla požádat i jako zpravodaj, aby případné pozměňovací návrhy, které dnes budou předneseny, jasně vyjadřovaly problematiku, ke které jsou, protože byly přečíslovány paragrafy a někdy může dojít i k záměně.
Tímto se hlásím také později do podrobné rozpravy. Zatím děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí pan kolega Libor Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Pane předsedající, páni ministři, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil s tím, co spáchal se zákonem o vodách výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Zákon jsme projednávali celkem dvakrát, protože poprvé jsme nedošli ke konečnému výsledku. Nakonec bylo 3. května přijato usnesení, které doporučuje Poslanecké sněmovně projednat a schválit sněmovní tisk 688 ve znění komplexního pozměňovacího návrhu zemědělského výboru, tedy tisku 688/2, takže tímto žádám i paní zpravodajku zemědělského výboru, aby na začátku podrobné rozpravy navrhla, aby tisk 688/2 byl vzat jako základ pro další jednání, protože to musíme odhlasovat.
Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí k tomuto návrhu přijal ještě 31 pozměňovacích návrhů, které máte uvedeny v tisku 688/3. Vzhledem k tomu, že projednávání bylo nadvakrát a bylo poměrně komplikované, došlo v usnesení výboru k několika drobným nepřesnostem. Ty si potom dovolím opravit v rámci podrobné rozpravy. Většina z nich jsou připomínky legislativně technického charakteru. Jsou tam dvě, které mají věcný obsah. Při mém ověřování zápisu z výboru jsem to neudělal úplně přesně. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. K tomuto tisku jsme obdrželi oponentní zprávu menšiny výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, a to jako tisk 688/4. Zpravodajem menšiny výboru je poslanec Pavel Hrnčíř, kterého prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, menšina poslanců pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí přijala dne 3. května 2001 oponentní usnesení, které je součástí sněmovního tisku 699/4. Tato oponentní zpráva obsahuje celkem čtyři pozměňovací návrhy. Dovolte mi, abych v krátkosti tyto čtyři pozměňovací návrhy vztažené k sněmovnímu tisku usnesení zemědělského výboru odůvodnil.
Za prvé je to ustanovení pozměňovací návrhu k § 68, které v odstavci 1 zakazuje v aktivní zóně záplavových území výstavbu všech staveb s výjimkou vyjmenovaných staveb. Je proto přinejmenším zbytečné a matoucí vyjmenovat v § 68 odstavec 2 některé konkrétní stavby a zařízení, které v této aktivní zóně záplavových území nesmějí být. Vyjmenovat konkrétní stavby a zařízení, které nesmějí být v pasivní zóně, by zase vedlo k tomu, že většina obcí a měst - některé dokonce charakteru okresního či krajského významu, např. Přerov, Olomouc i velká část katastru hlavního města Prahu - podél vodních toků by měla ode dne účinnosti tohoto zákona zásadním způsobem omezen další svůj rozvoj. Proto v pasivní zóně záplavových území vodních toků nemůže být realizován generální zákaz umisťování, povolování staveb a zařízení tímto zákonem, ale musí být dána podle našeho názoru kompetence vodoprávnímu úřadu řešit každý jednotlivý případ podle konkrétní situace, jak je předmětem tohoto pozměňovacího návrhu.
Bod 2 našeho pozměňujícího návrhu vypouští § 89 a následně upravuje paragrafy následné. Je to platba za odebrané množství podzemní vody. Tato platba formou poplatků zatěžuje všechny subjekty, které odebírají podzemní vody. Tento poplatek vykazuje veškeré znaky nové daně. Daně za to, že si kdokoli na své náklady vybuduje svoji studnu, přijímací či další zařízení a tuto vodu odebírá a dodává případně dalším subjektům, tuto vodu, která není ani státní, ani ničí. Tento poplatek samozřejmě bude promítnut i do ceny vody a zdražuje tak vodné u konečného spotřebitele. Náš pozměňující návrh říká jasné ne zbytečnému zdražování vody.
K bodu č. 3, který vypouští institut vodní stráže a vodního hospodáře. Vypuštění hlavy 12 považujeme za velmi žádoucí, neboť není možné, aby byly některé specifické kompetence svěřené Policii České republiky svěřovány jakýmkoli dalším pomocným strážím, byť ne veřejné bezpečnosti. Vodní stráž ani vodní hospodář nejsou vůbec instituce opodstatněné a nemají podle našeho názoru právo zadržovat osoby či odebírat cizí předměty.
Posledním a snad nejzávažnějším a nejdůležitějším prvkem je zavádění vyvlastnění v tomto zákoně. Toto je prvek, který by podle našeho názoru stát měl používat snad jako šafránu, a to jen ve skutečně ojedinělých případech. Z tohoto důvodu by měly být specifikovány jen ty nejzávažnější důvody pro vyvlastnění a jen v jediném zákoně. Takovýmto zákonem je zákon stavební č. 50/1976 Sb.
Není žádoucí, aby pro další úpravy byly přijímány nové a nové zákony, nové a nové speciální zákony. Jsem přesvědčen, že otvíráme Pandořinu skřínku a důsledky mohou být nedozírné.
***