(9.50 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Slovo má pan poslanec Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji. Pane předsedající. Jak je známo, jsem z Teplic. V Severočeském kraji je romská komunita velmi silná, a tudíž otázky spojené s tím, co zde dnes diskutujeme, se týkají mého volebního obvodu velmi důvěrně.
Trošičku mě překvapilo, že se neustále u otázek, které jsou jasně sociální, bavíme pouze o romské komunitě. Domnívám se, že je to omyl, je to hrubé zkreslení situace, a je třeba si vzít příklad z okresu Most, kde ve spolupráci pracovního úřadu a řady nevládních organizací se již léta rozvíjí systém pomoci sociálně slabým občanům. Já zde zdůrazňuji: sociálně slabým občanům, protože nemůžeme vyčleňovat jednu část sociálně slabého etnika z celé skupiny, která sociálně slabá je. Chtěl bych zde zdůraznit, že jestliže přijmeme jakákoliv opatření, která budou preferovat určitý okruh firem, potom se stáváme, ať už chceme, nebo ne, do určité míry rasisty, protože my tady budeme preferovat určité firmy jenom proto, že se deklarují jako firmy, které mají určité pozadí. A na druhé straně je obrovským problémem, a já jsem se s tím setkal již několikrát, aby při zadávání státních a obecních zakázek byly preferovány chráněné dílny neboli dílny, na které stát přispívá. Takže se domnívám, že celá problematika má daleko širší záběr a není možné vytrhávat z celé oblasti sociálně slabých občanů jenom určité etnikum jenom proto, že se určitým způsobem deklaruje. Takže se domnívám, že je vhodné vzít tu zprávu na vědomí, ale zdůrazňuji, že přístup, kde rozděluje sociálně slabé občany na různé skupiny, je principiálně špatný a zavrženíhodný.
Chtěl bych vám dát příklad, jak se řeší problémy většinového etnika, které je podobně sociálně slabé, podobně špatně vybavené znalostmi, v Jižní Africe. Podívejte se na to, jakým způsobem jihoafrická vláda řeší tyto problémy. Tam se neříká o tom, že bude nějaká pozitivní diskriminace toho či onoho etnika. Protože tam toto etnikum je většinové, tak to jistě neznamená, že bude mít nějaké zcela jasně specifikované, například jako v této zprávě, zvláštní postavení.
Domnívám se, že je třeba k těmto otázkám přistupovat velmi citlivě a že jedna z možných cest je například ve školském zákoně zavedení předškolní výchovy pro všechny děti. Není možné prostě vytrhávat z naší populace určité části jenom proto, že ony samy sebe anebo my je nějakým způsobem deklarujeme.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Pan poslanec Zuna.
Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, plně souhlasím s tím, co před chvílí řekl kolega Kohlíček. Nedělejme z Romů nesvéprávné jedince. Přesvědčil jsem se, že svá práva ovládají naprosto dokonale. Mohli bychom jim v mnohém závidět. Bohužel své povinnosti někteří nechtějí znát. A tak jak řekl kolega Pejřil, že příliš pozitivní diskriminace může být na škodu, tak s tím naprosto souhlasím.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nikdo další se do všeobecné rozprav nehlásí, proto ji končím a otvírám podrobnou rozpravu. Nikdo žádný konkrétní návrh přednést nehodlá, proto podrobnou rozpravu končím.
Dávám možnost vystoupit panu místopředsedovi vlády se závěrečným slovem.
Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, musím říci, že jsem velmi rád, že jak výbor petiční a pro lidská práva, tak ostatně i dnes Poslanecká sněmovna nepřešly předloženou koncepci romské integrace formálně, že se jí zabývaly skutečně věcně a že dokonce přesně vystihly i ta místa, která - řekněme - že jsou nejvíce diskusní, nejvíce problematická, nejvíce sporná.
Především je to věčný problém, se kterým se potýkají všechny demokratické společnosti, problém vyrovnávacích akcí. Musím říci, že plně souhlasím s tím, že je to nejcitlivější oblast, že je potřeba velice vážit jejich používání a že jsou plně na místě nepochybně jenom tam, kde je viditelný handicap, kde je viditelná faktická nerovnost v životě a kde touto vyrovnávací akcí není nikdo preferován, ale pouze zrovnoprávňován. A je to oblast vzdělání, jak správně řekl pan poslanec Pejřil, která si o ně přímo říká.
Na druhé straně bych chtěl říci, že od okamžiku, kdy tato koncepce byla zpracována v první verzi, už uplynul více než rok, a otevřeně říkám, že pasáže o nějakém zvýhodňování romských podniků zůstaly pouze pasážemi této koncepce a v praxi se do této chvíle ani nerýsuje představa, že by bylo vůbec možné v právním řádu definovat něco jako "romský podnik" nebo "romský podnikatel" a zavést pro ně jiný systém ať už veřejných zakázek, nebo čehokoliv jiného. Ne! V praxi se naplní to, co říkali páni poslanci tady v rozpravě. V praxi prostě budeme zvýhodňovat ten podnikatelský subjekt, který prokazatelně vytvoří pracovní místa pro obtížně zaměstnavatelné osoby, zaměstná je, sníží tím nezaměstnanost, a nebudeme samozřejmě vůbec rozlišovat a ani to nejsme schopni, jestli ta obtížně zaměstnavatelná osoba, jestli tedy ti z toho socioznevýhodňujícího kulturního prostředí, kteří opustí řady nezaměstnaných a stanou se zaměstnanci, jestli mají tu či onu barvu pleti. Tím se nikdo samozřejmě zabývat nebude.
Třetí skutečností, kterou ovšem nelze pominout, je to, co říkala paní poslankyně Štěpová. Doplnil bych to. Zase nelze zavírat oči před skutečností, že když se někde propouští, první, kdo je na dlažbu, je Rom. Dokonce lze doplnit slova, že když se někde přijímá, tak poslední, kdo se přijímá, je opět Rom. To je prostě tvrdá realita a já bych chtěl na závěr zdůraznit jednu věc: Vláda České republiky není naivní. Nemyslíme si, že jsme schopni v intervalu jednoho roku, dvou let nebo čtyřletého funkčního období vyřešit problém, který je fenoménem zatěžujícím i ty nejvyspělejší kulturní evropské země. Je to problém, který se bude řešit v horizontu generací, a základním a ústředním momentem a klíčem k jeho řešení je samozřejmě především a na prvním místě vzdělání.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Slovo má zpravodaj.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, na závěr bych chtěl také ještě několik věcí podotknout. V období 1950 - 1990 v této společnosti se jelo jednou cestou: soustředěním Romů a jejich jednostrannou podporou. Dokázalo se, že to je špatné. Mohlo by to navozovat situaci, že v jiných zemích, v západní Evropě, tím pádem by měli být mnoho kroků před námi, ale není tomu tak. Myslím si, že pokud jsou, tak o malý, malinký krůček. Tento problém není problémem, který se dá vyřešit za rok, za dva.
***