(9.30 hodin)
(pokračuje Pejřil)
Máme-li vzít na vědomí a souhlasit či nesouhlasit se sněmovním tiskem 860, měli bychom vědět alespoň zhruba, co obnáší. Jedná se o vládní koncepci integrace Romů do společnosti pro období 2001-2020. Během těchto roků je samozřejmě počítáno s průběžnou aktualizací.
Cílem koncepce politiky vlády je bezkonfliktní soužití romské komunity s ostatní společností. Koncepce je postavena na myšlenkách a metodách tzv. vyrovnávací akce, neboli pozitivní diskriminace. Je to např. koncepce, která zvýhodňovala příslušníky černošské menšiny v USA v 60. a 70. letech. Tento postup se ovšem v Americe neosvědčil a vedl k prohloubení rozdílů mezi menšinou a většinou.
Vyrovnávací akce ve vládní koncepci by se měly vztahovat zvlášť na školství, zaměstnanost, rekvalifikace, bydlení. Koneckonců již o tom hovořil pan ministr Rychetský. V koncepci se hovoří o zvýhodňování romských firem a podnikatelů, hovoří se o systému preferencí při získávání veřejných zakázek. Mnohé se v řešení romské problematiky daří řešit, ať již jsou to přípravné a vyrovnávací třídy pro romské děti předškolního a školního věku, bezplatné doučování, realizace projektu Romského muzea kultury v Brně, poskytování dotace na činnost romských, romistických periodik, podpora romských televizních vysílání, ustavení romských poradců.
Vládní koncepce není zaměřena pouze na příslušníky romské komunity, ale také na jedince z podobně znevýhodněných skupin. Nahlédneme-li do koncepce politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity, zamyslíme-li se nad touto koncepcí, splníme jeden ze sledovaných cílů, to je rozvíření diskuse kolem tohoto problému.
Pan ministr ukončil svůj projev tím, že oznámil rozhodnutí petičního výboru: petiční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu vzít Koncepci politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity na vědomí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám v tuto chvíli dvě přihlášky, jestli správně rozumím písemné přihlášce pana kolegy Pejřila, který se hlásí do všeobecné rozpravy. Ano, uděluji vám slovo. Připraví se pan kolega Rudolf Tomíček.
Poslanec František Pejřil: Můj obecný vstup bude stručný. Z několika sporných bodů, které v této koncepci jsou, bych chtěl upozornit na jeden bod, to je, že celou touto koncepcí se prolínají vyrovnávací akce, pozitivní diskriminace. Já s tímto pohledem na věc nemohu souhlasit. Podle mého mínění by působila záporně a konečný výsledek by byl záporný.
Cesta k integraci Romů - já vím, že to teď bude znít trochu nadneseně - jde pouze přes vzdělání. Zde bych s vyrovnávacími akcemi tam, kde je potřebí vyrovnat, souhlasil. Příslušníkům romské populace mohou být dány výhody jen tam, kde jsou dosud znevýhodňováni. To je otázka týkající se vzdělání.
To bylo to, co jsem k této koncepci chtěl říci jako svůj osobní názor. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní uděluji slovo panu poslanci Rudolfu Tomíčkovi. Připraví se paní kolegyně Štěpová.
Poslanec Rudolf Tomíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil několika postřehy ke Koncepci politiky vlády vůči příslušníkům romské komunity, napomáhající k jejich integraci do společnosti. Mohu říci, že s touto komunitou, ať už s ohledem na své bývalé pracoviště, nebo na okres, odkud pocházím, mám velmi bohaté zkušenosti, a dá se říci, že se mohu k některým věcem, které jsou uvedeny jak v koncepci, tak k věcem, které zde uvedeny nejsou, vyjádřit.
Souhlasím s tím, že integrace menšiny do majoritní společnosti není asimilací. Souhlasím také s tím, že integrovat se do společnosti může pouze emancipovaná většina. Mohli bychom si tady říci mnoho věcí, jak těžce se s touto komunitou pracuje a jak těžko lze dosáhnout bezkonfliktního soužití Romů a Čechů. V každém případě si myslím, že bychom měli skutečně zapojit Romy do rozhodovacích mechanismů, a to na jakékoli bázi, ať už na bázi dobrovolné, nebo na bázi samosprávné, aby mohli usměrnit a ovlivnit chování jednotlivců i celé romské komunity vůči ostatním.
Je pravda, že můžeme diskutovat o vzniku tzv. romské demokratické reprezentace, protože víme dobře, že tato komunita se řídí mnohdy určitou rodovou pospolitostí a všeobecná společenská či klubová příslušnost řekl bych v přeneseném slova smyslu jim ještě moc neříká. Takže se můžeme setkat se skupinami zaměřenými na folklór, které jsou rozlišeny podle příslušnosti k rodinám, ne podle obsahu, který jednotlivé soubory zajímá a který vykonávají. Tudíž toto dělení je trochu jiné.
Je také pravdou, že některé praktiky jistých představitelů této komunity nejsou zcela v pořádku, resp. nehovoří o tom, že by se tito chtěli přizpůsobit nebo že by akceptovali většinové morální názory společnosti. Někteří jdou třeba i za svým osobním prospěchem. To ale není předmětem této koncepce.
Tato koncepce se zabývá obecnou teorií, obecným uplatněním toho, o čem si myslíme, že je správné. Já si nemyslím tak jako kolega Pejřil, že by pozitivní diskriminace byla negativní, ale musíme znát určitou míru. Musíme znát míru v tom, do jaké míry nebo kam až můžeme jít. Naprosto bezbřehá pozitivní diskriminace je škodlivá a může nám způsobit víc zla než užitku.
Chtěl bych se tady ale hlavně vyjádřit ke dvěma věcem, které mají myslím praktický význam. Jsou to romští poradci a působení asistentů na školách. Myslím si, že obě dvě tyto instituce jsou velmi pozitivním bodem v celé koncepci. Myslím si ovšem - tak jak to je i konstatováno - že romský poradce by neměl vykonávat jen sociální práci, ale měl by se zabývat podstatně širší škálou činností. Druhá věc je, do jaké míry je schopen on sám toto všechno obsáhnout a jaké se mu dostává podpory. Tomu bychom měli věnovat pozornost a toto zajistit, neboť doposud to bylo na bázi okresních úřadů, a předpokládám, že obdobně ta podpora z hlediska státních orgánů bude i na bázi krajských orgánů, které nově vznikají a ve své podstatě do současné doby se touto problematikou, aspoň pokud je mi známo, ještě nezabývají. K tomu samozřejmě dojde a myslím si, že i na krajské bázi budou tito romští poradci či podobná instituce, i když nevím, kam budou začleněni, velmi důležití a sehrají svou pozitivní roli.
Co se týká školství, tam je to trochu problematičtější. Nicméně je pravda to, co se konstatuje v té koncepci, že romské děti se samy přizpůsobit nedokáží a mnohdy nejsou schopni je ovlivnit ani rodiče, kteří nebyli vedeni k některým - ať už hygienickým, či povinnostním - návykům, chození do školy, sbírání vědomostí, a vůbec k určitému řádu, a tam fungování romských asistentů na školách má velký význam.
V Sokolově tato instituce funguje a mohu říci, že na školách, kde tito romští asistenti jsou, se velmi rapidně zlepšila docházka, a vědomostní složení, resp. nabytí vědomostí u žáků, kteří byli vedeni těmito asistentkami, doznalo velkého zlepšení a někteří se zařadili mezi střední a dokonce i mezi lepší žáky ve třídě.
***