(17.30 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Dámy a pánové, dovolte ještě několik slov. Tento návrh nemá politický náboj, vychází z logiky věci a vnímá současnou situaci. Věřím, že i po bouřlivých dnech jednání se nám v tomto případě podaří najít společnou řeč. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Nyní uděluji slovo paní poslankyni Taťáně Jirousové.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, především je nutno konstatovat, že pojistný plán je projednáván v Poslanecké sněmovně až nyní, ačkoliv byl zpracován již v říjnu loňského roku. Tím jsou již dnes nepravdivé základní ukazatele, protože došlo k významným změnám a nová data nesouhlasí s daty užitými v pojistném plánu.
Vláda přijala usnesení č. 117, na jehož základě odkoupí Konsolidační banka pohledávky zdravotní pojišťovny. Tato operace přinese Všeobecné zdravotní pojišťovně 4,5 mld. Kč, které jsou určeny na úhradu závazků po lhůtě splatnosti, které má VZP vůči zdravotnickým zařízením. Tato částka obsahuje prakticky objem závazků po lhůtě splatnosti. Zároveň bylo navrženo zvýšení platby za pojištěnce, za něž platí stát. Tato legislativní úprava přinese Všeobecné zdravotní pojišťovně 1,2 mld. Kč. Příjmy VZP vzrostou tedy o 5,7 mld. Kč.
Dále je nutno vzít v úvahu i novou predikci makroekonomických ukazatelů, tak jak byly uveřejněny Ministerstvem financí. Například růst objemu mezd a platů předpokládaný v pojistném plánu je 4,2 % a nyní zveřejněná predikce na rok 2001 je 5,6 %. Dále růst nominálních mezd, míra inflace, míra nezaměstnanosti apod.
Z toho vyplývá, že proti původním 87,5 mld. Kč na straně příjmů základního zdravotního fondu by mělo být navýšení o 7,3 mld. Kč.
VZP se v pojistném plánu snaží přiblížit realitě. Akceptuje trend úbytku pojištěnců a snaží se reálněji odhadnout vývoj makroekonomických ukazatelů. Po období přehnaně optimistických plánů je nutno konstatovat, že předložený plán VZP je příliš pesimistický v oblasti příjmové, naproti tomu v otázce nákladů, a to zejména nákladů provozních, plně využívá daných legislativních možností, aniž by se snažila o vnitřní úspory.
Pokud se týká informačního systému, VZP přiznává zaostávání za současnými technologiemi v oblasti informatiky a deklaruje nutnost rozvoje jak softwaru, tak hardwaru. Zde se projevují negativně investice do budov, které odčerpaly většinu investičních prostředků v minulosti. I v předkládaném plánu se předpokládá rozsáhlá investiční činnost v oblasti nemovitostí. Naproti tomu se zpožďuje plošné zavedení systému DRG, a z uvedených skutečností vyplývá, že zpracování informací, které jsou k dispozici v datovém skladu VZP, zdaleka neodpovídá potřebám této instituce. Z uvedeného je zřejmé, že zdravotní pojišťovna nemůže dostatečně efektivně využívat zejména historických dat.
Také přechod do grafického prostředí na pobočkách bude klást zvýšené nároky na hardware. Naproti tomu využívání routerů - přenos hlasu po datové síti - se jeví vzhledem k problémům VZP jako zbytečný luxus.
Co se týká smluvní politiky VZP, přiznává předimenzovanost sítě ambulantních specialistů zejména v některých oborech. Nevyužívá však možnosti vyhlášení výběrových řízení dané jí zákonem 48/1997 Sb. Tento problém však je nutné řešit Ministerstvem zdravotnictví ve spolupráci s odbornými společnostmi a vytvořit dosud chybějící koncepci jednotlivých lékařských oborů.
Argument předimenzování sítě lůžkových zdravotnických zařízení lze snad přijmout pouze ve vztahu k několika regionům, ale ne paušálně. I v zemích Evropské unie není jednota v počtu lůžek na 100 tisíc obyvatel. Existuje anglosaský model, který má asi 4,7 akutních lůžek na 1000 obyvatel, a německý - 10 lůžek. V naší republice se historicky přibližujeme modelu německému, a to jsme již na své spodní hranici.
Požadavek dostupnosti zdravotní péče poněkud koliduje s předcházející deklarací o nutnosti redukce sítě lůžkových zdravotnických zařízení. Při zajištění dostupnosti zdravotní péče je nutno vycházet ze skutečného zdravotního stavu populace, dopravní dostupnosti, z geografické charakteristiky krajiny, ale i z historických zvyklostí a přirozené spádovosti daného území.
Na zdravotní péči hrazenou z fondu prevence pohlížím také trochu jinak. Ozdravné pobyty, kritizované ve zprávě NKÚ, nelze opomenout. Podmínky pro zajišťování prevence by měly mít všechny zdravotní pojišťovny stejné, pak by měli i stejné možnosti pacienti. Přidělování a organizaci ozdravných pobytů chybí rovněž pevná legislativní kritéria. Prevenci však je nutné chápat komplexně, včetně vytyčení rizikových skupin obyvatelstva, depistáží apod. Terciární prevence je jen nepatrnou částí této oblasti, kterou je nutné rozvíjet, a výsledek se pak musí zákonitě dostavit i v úsporách na poskytování zdravotní péče.
V části "náklady na zdravotní péči" bych se chtěla pozastavit nad stomatologickou péčí, kde se projevuje snaha o zvýšení četnosti protetických výkonů na úkor výkonů záchovné stomatologie, která je limitována ekonomickými možnostmi pacientů, kteří se na protetických pracích finančně spolupodílejí, a to nemalými částkami.
U praktických lékařů se mi jeví prosazování gate-keepingu minimálně sporné v současné situaci a obávala bych se zhoršení zdravotní péče, ale to se týká i ostatních lékařských oborů, kde platí dosud bodový systém. Pacient je bodově ohodnocen a lukrativnější výkony jsou pochopitelně upřednostňovány bez ohledu na potřeby pacienta.
Co se týká praktických gynekologů, systém úhrad by bylo možné pozměnit stejně jako u praktických lékařů.
Zdravotní doprava vzhledem k navrženým změnám přepravy nemocných z nemocničních lůžek přes stacionáře do domácí péče přinese jistě nárůst objemu přepravovaných pacientů. Současná snaha o redukci péče v rámci LSPP směrem k záchranné službě bude tento trend jen podporovat. Proto je třeba si uvědomit, že do budoucna bude význam zdravotní dopravy naopak růst, ne klesat. Dalším faktorem je i zhoršující se dopravní obslužnost.
Závěrem lze říci, že v rámci dosavadního systému financování zdravotnictví a v současném zdravotnictví jako takovém se Všeobecná zdravotní pojišťovna pokusila předložit komplexní plán, ze kterého je patrna změna v přístupu pojišťovny ke zdravotnickým zařízením a k sobě samé. Je nutné však připomenout, že i kdyby byl pojistný plán sebelepší, nemůže odstranit nedostatky celého zdravotnického systému financování, protože podle klubu KSČM je to systém špatný, který nelze jen korigovat a upravovat, ale zásadně změnit.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. Kdo se další hlásí do všeobecné rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím.
Otevírám rozpravu podrobnou, do které, pokud se nepletu, nemám žádnou přihlášku. Podrobnou rozpravu končím.
Dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem panu ministrovi. Nemá zájem. Panu zpravodaji. Také ne.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení. Prosím pana zpravodaje, zda by mohl návrh usnesení přednést.
Poslanec Ivan David: Vážené dámy, vážení pánové, byly zde předneseny dva návrhy na usnesení. První, který byl doporučen výborem pro sociální politiku a zdravotnictví, zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schvaluje zdravotně pojistný plán Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR na rok 2001."
***