(14.10 hodin)
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, tato otázka odškodnění osob zavlečených do Sovětského svazu se tady, v českém sněmu vyskytuje prakticky od roku 1990. Skupina ruských emigrantů - pan Bystrov a další - velmi trpělivě vysvětluje podle mého soudu nevysvětlitelné. Prý všichni porevoluční emigranti - je míněna revoluce v roce 1917 - byli proti bolševikům. To zdaleka není pravda. Šlo o velmi pestrou směs různých vrstev emigrace. Případné sankce po roce 1945 je také potřeba posuzovat velmi a velmi individuálně. Jako neexistuje kolektivní vina, nelze všechny dávat do stejného pytle z hlediska odškodnění.
Další aspekt je, že celý návrh zákona koncipuje odškodnění před 25. únor 1948, a to je proti současným zákonům. Budete-li mít trpělivost, vyslechněte ještě čtyři poznámky.
Za prvé: Do Československa v roce 1918 přišla přímo nebo prostřednictvím jiné země - z Jugoslávie, Rumunska, Polska, Německa - první vlna ruských emigrantů, resp. i ukrajinských, kteří odešli nebo byli vyhnáni z Ruska po tzv. únorové revoluci. Byli to vesměs zastánci carské monarchie a nepřátelé republikánského zřízení.
Za druhé: Na území Československa přišli také emigranti nacionální vlády v Kyjevě, kolaborující s Německem a s Rakousko-Uherskem, a rovněž po roce 1918 se představovali jako emigrace protibolševická.
Za třetí: Do Československa přišli emigranti z různých dočasných vlád na území Ruska, Ukrajiny, Sibiře a též členové různých neregulérních vojenských útvarů z občanské války.
Za čtvrté: Mezi emigranty vzniklo mnoho politických sborů, např. mezi Ukrajinci a ruskou emigrací. I když jim meziválečná republika vycházela vstříc, je pravdou, že někteří emigranti sloužili a) německé nacistické rozvědce, b) maďarské rozvědce, c) i sovětským zpravodajským službám.
Dovolte mi v závěru říci, že emigranti byli sovětské moci vydáváni po květnu 1945 nejen v Československu, ale i v Bulharsku, Maďarsku, Jugoslávii, Polsku, USA, Francii, Velké Británii především v jejich okupačních pásmech. Bylo by tedy vhodné doporučit výboru - pan Bystrov organizoval tzv. výbor Oni byli první - aby také u těchto vlád protestovaly jejich organizace.
Na druhé straně by bylo vhodné, aby tyto státy mohly uvést důvody, proč tak činily. Je přece notoricky známé, že generála Vlasova přes současné trochu jiné hodnocení, než bylo v minulosti, vrátili Američané z Plzně do rukou Sovětské armády.
Doporučuji tento zákon zamítnout v prvním čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Jiří Karas.
Poslanec Jiří Karas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já budu ve stručnosti reagovat na to, co řekl pan poslanec Štrait. Řeknu, že v této chvíli mě vůbec nezajímá, zda tito lidé byli přívrženci monarchie, zda tito lidé byli zločinci nebo zda se dopustili něčeho protizákonného. Pokud se tak skutečně stalo, měli být souzeni v souladu s platnými československými zákony. A to se nestalo. Tito lidé souzeni nebyli a byli předáni mimo území Československé republiky. Já se domnívám, že to je důvod velice závažný. A za druhé - jestli je vytýkána tomuto zákonu skutečnost, že se vztahuje na období před únorem 1948, potom bychom ani nemohli přijmout zákon o odškodnění Židů, který také tato sněmovna díky bohu přijala. To jsou mé připomínky.
Já si dovoluji doporučit ctěné sněmovně, aby postoupila návrh zákona do dalšího čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Žádnou další přihlášku do obecné rozpravy nemám - bohužel mám. Pan poslanec Tollner má slovo, registruji všechny další.
Poslanec Pavel Tollner: Paní místopředsedkyně, drahé kolegyně, drazí kolegové. Já bych rád přičinil poznámku k předkládací zprávě. Myslím si, že období let 1945 až 1948 nelze v žádném případě označit jako obdobím demokracie. Myslím, že určitě ne v tom smyslu, jak dnes demokracii rozumíme. Nová česká politologie mluví o období regulované demokracie. Myslím si, že to je ten eufemismus, který se k tomu hodí. Řekl bych, že to byla spíš ouvertura února 1948. Nemá cenu lhát o minulém století.
Plně podporuji návrh zákona.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Krajíček, připraví se pan poslanec Bubník.
Poslanec Miroslav Krajíček: Vážená paní předsedající, jediný ministře vlády, vážené kolegyně a kolegové, předkládaný návrh zákona o odškodnění československých občanů, kteří byli v letech 1944 až 1953 odvlečeni do Sovětského svazu nebo do táborů, které měl Sovětský svaz v jiných státech, se snaží o napravení křivd spáchaných na této skupině občanů. Předkladatelé ovšem předpokládají - jak uvádějí ve své důvodové zprávě - a mají na mysli zejména završení vyrovnání s minulostí. Tímto návrhem zákona toho však dosáhnou jen zčásti. Okruh občanů Československé republiky, kteří byli zavlečeni do sovětských gulagů, byl totiž mnohem širší.
Chtěl bych připomenout, že složitost problematiky československých občanů perzekvovaných v Sovětském svazu, včetně možnosti případného odškodnění poškozených, si již uvědomilo i Ministerstvo zahraničních věcí a v rámci svého zadání vědeckých projektů navržených k řešení pro rok 2001 vyhlásilo pod č. 19 téma s návrhem "Českoslovenští občané z území dnešní České republiky perzekvovaní v Sovětském svazu". Cílem tohoto programu bylo zjistit formy a rozsah perzekuce československých občanů z území dnešní České republiky v Sovětském svazu a vytvořit podklady pro případná jednání o odškodnění či uctění památky obětí. Nemyslím si, že je spravedlivé napravovat křivdu pouze jedné části občanů z celé velké skupiny občanů postižených stejnou křivdou. Proto bych chtěl požádat výbor, který tento návrh zákona bude projednávat, o jeho velmi pečlivé projednání, případně i za účasti zpracovatele vědeckého projektu Ministerstva zahraničí.
Navrhuji proto prodloužení doby projednání návrhu zákona o 20 dnů a doporučuji propuštění tohoto návrhu zákona do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Bubník.
Poslanec Augustin Bubník: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já samozřejmě podporuji tento návrh. Je škoda, že jsem se ho nemohl zúčastnit. Žádám vás všechny, abyste se zamysleli nad lidmi, kteří tyto gulagy prožili.
Když jsem byl v roce 1950 zavřen na pět let, speciálně ve věznici Na Borech jsem měl možnost na tzv. speciálním oddělení Kremlu se setkat s mnoha válečnými hrdiny, kteří byli vyznamenáni sovětskými řády, kteří prožili tyto gulagy. Těchto lidí už žije velmi málo. Tito lidé byli odvlečeni v roce 1944 a dále, byli to lidé, kteří utíkali před Hitlerem, kteří byli zavlečeni do Maďarska, do Polska, a teprve v Polsku je sovětské NKVD zatklo a všichni putovali do gulagů.
***