(14.00 hodin)
(pokračuje Janeček)
Je tedy zjevné, že československý stát nese nezpochybnitelnou spoluodpovědnost za bezpráví, kterého se sovětský režim na těchto našich občanech dopustil, a my neseme určitě morální povinnost se s tímto bezprávím vyrovnat. Jediné, co zatím samostatný český stát udělal, bylo usnesení, které bylo přijato v roce 1995 a které vyjádřilo politování nad zmíněnými událostmi a soustrast s postiženými a jejich potomky.
Vážení kolegové a kolegyně, já bych vás poprosil o podporu tohoto návrhu a propuštění do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Janečkovi a nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Miroslava Němcová.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, pánové poslanci. Máme před sebou poslanecký návrh zákona, který jsme obdrželi pod číslem 855, a je to další z řady zákonů, který se pokouší téměř o nemožné - totiž o to, vypořádat se s naší minulostí v tomto století, s minulostí, která je poznamenána dvěma totalitními režimy - režimem nacistickým a režimem komunistickým.
Tento návrh zákona si klade za cíl odškodnění osob, které byly zavlečeny v letech 1944 až 1955, to znamená v období obou těchto totalitních režimů, sovětskými orgány do táborů nucených prací na území bývalého Sovětského svazu, kde trávily část svého života a mnohé z nich tam zemřely. Takto deportováno bylo téměř - nebo zhruba se odhaduje množství - na tisíc našich občanů. Zdráhám se nějak hlouběji komentovat události, které se odehrály, a míru, jakým způsobem zasáhly do života těchto lidí. Zdržela bych se více tohoto komentáře, kdyby před několika minutami, v době, kdy začal hovořit pan předkladatel, kolem mé lavice zcela náhodně neprošel jeden z poslanců komunistické strany, který jednomu z významných představitelů strany sociálně demokratické velmi pohrdlivě, s úšklebkem na rtu sdělil, co si myslí o této tragédii našich občanů.
Byla jsem připravena, že jako zpravodaj se zdržím tohoto komentáře, ale musím přiznat, že toto ve mně vzbudilo takovou míru nevole, že se domnívám, že jakékoliv problémy, které můžeme shledávat při tom, jak se nová demokracie má vypořádat se závazky bývalých totalitních režimů, jsou naprosto malicherné s tím, že v naší zemi a v naší společnosti přežívají rezidua, která tu nemají co dělat a jichž je nutno se velmi významně obávat.
Proto prosím své kolegy, zejména z pravé části Poslanecké sněmovny, aby věnovali velkou pozornost tomuto návrhu zákona a aby nechyběli v lavici, když se bude hlasovat o jeho postoupení do druhého čtení, a aby ho do druhého čtení propustili. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Němcové.
Konstatuji, že pan poslanec Beneš má náhradní kartu č. 9.
Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásili páni poslanci: Cisár, Hrnčíř a Štrait. Pan poslanec Cisár se přihlásil k jinému bodu, nebylo to z jeho přihlášky možné snadno pochopit. Pan poslanec Pavel Hrnčíř má slovo, připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Pavel Hrnčíř: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, plně se přikláním a podporuji názor, že ČR má morální odpovědnost a povinnost k osobám odvlečeným mimo svou vlast ze zlovůle komunistického režimu v letech 1944 - 45. Je opravdu nutné jim mimo jiné přiznat i hmotnou satisfakci, která v odhadované výši nemá podstatný vliv v rozpočtu České republiky.
Podporuji poslanecký návrh zákona o odškodnění osob odvlečených do Svazu sovětských socialistických republik nebo do táborů, které Svaz sovětských republik zřídil v jiných státech. Z hlediska zpracování i výše peněžitých částek je navržený zákon analogický k již přijatým obdobným zákonům, např. zákonu č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžité částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939-49. Právě proto, že mám zájem, aby tento návrh byl nejenom schválen, ale zejména, aby v praxi dobře fungoval, přednáším několik dílčích výhrad, aby dobrý úmysl byl skutečně naplněn.
Návrh je koncipován tak, že se vztahuje na dva okruhy osob, a to jednak na osoby odvlečené do Svazu sovětských socialistických republik a jednak na osoby odvlečené do táborů, které měl Svaz sovětských socialistických republik zřízeny v jiných státech. Přitom se podle § 6 k žádosti musí připojit ověřený doklad o délce pobytu v táboře nucených prací, popř. čestným(-é?) prohlášením(-í?) dvou svědků o délce pobytu. To znamená, že návrh je vnitřně rozporný. Má-li jít pouze o tábory nucených prací, bude třeba jednotlivá ustanovení upravit, lépe řečeno sjednotit.
Návrh pro označení klíčových institutů používá nestejné pojmy, aniž je blíže vymezuje. Kromě názvu "tábor" v § 1, 2 a 4 a "tábor nucených prací" v § 6 je to i název "oprávněná osoba ve vztahu k pojmu žadatel", který je uveden v § 6. Není jednoznačně vymezen vzájemný vztah oprávněných osob, jimž oprávnění vzniká v důsledku smrti původní oprávněné osoby podle § 2 odst. 2. Těchto osob je více. Děti manžel a rodiče. A není zřejmé, kdo má být žadatelem podle § 6 ani komu bude odškodné přiznáno, zda všem, zda každému, každému část, nebo jen jednomu.
Otázkou k zodpovězení je, zda by návrh měl mít ustanovení o lhůtě pro uplatnění nároku analogicky s jinými obdobnými zákony, zda nárok je třeba uplatnit nejpozději do zákonem stanovené lhůty, jinak zaniká.
Dámy a pánové, toto jsou mé připomínky a v každém případě podporuji propuštění tohoto návrhu zákona do dalšího čtení. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Štrait.
***