(10.10 hodin)
Poslanec Martin Starec: Vážený pane místopředsedo, vládo, kolegyně a kolegové, já se ve svém vystoupení omezím spíše na technické shrnutí rozpravy, protože některé reakce už přednesl předřečník, zástupce vlády pan ministr Grégr. Předpokládám, že se k diskusi zcela určitě dostaneme na výborech, protože těch návrhů na výbory padlo v diskusi poměrně hodně.
Já bych jen řekl, že v diskusi vystoupilo devět kolegyň poslankyň a kolegů poslanců i zástupci vlády a padly některé návrhy. Prosil bych, kdyby to pan místopředseda sněmovny se mnou sledoval, abychom je zrekapitulovali, potom seřadili a mohli o nich rozhodnout hlasováním.
Za prvé padl návrh na prodloužení na 80 dní. S tím se ztotožňuji už proto, že tady byl požadavek na zařazení do dalších výborů. Dále padl návrh na zařazení do ústavně právního výboru od několika kolegů. Já se s tím také ztotožňuji, neboť jsem člen obou výborů, takže i ta diskuse pro mne potom bude jednodušší při zpravodajování v hospodářském výboru, čili ústavně právní výbor podporuji. Dále tady padl návrh na evropskou integraci a na rozpočtový výbor. Padl také návrh na zamítnutí, a to dvakrát.
Znamená to, že bychom asi nejdřív hlasovali o návrhu na zamítnutí. Když by tento návrh neprošel, hlasovali bychom o přikázání postupně do ústavně právního výboru, do rozpočtového výboru, do výboru pro evropskou integraci a nakonec o prodloužení na 80 dnů. Kromě návrhu na zamítnutí, který v žádném případě nedoporučuji, všechny návrhy mají moji podporu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane zpravodaji. Souhlasím s vaší zpravodajskou zprávou, budeme postupovat přesně podle vámi navrženého postupu.
Nejprve tedy rozhodneme o návrhu na zamítnutí předloženého návrhu zákona.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 102 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Z přítomných 155 pro návrh 52, proti 87. Návrh nebyl přijat.
Nyní se budeme zabývat návrhy na přikázání.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání hospodářskému výboru. Rozhodneme tedy nejprve o tomto návrhu.
Zahájil jsem hlasování číslo 103. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?
Z přítomných 158 pro 120, proti 26. Návrh byl přijat.
Dále rozhodneme o návrhu na přikázat tento návrh rozpočtovému výboru.
Zahájil jsem hlasování číslo 104 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?
Z přítomných 158 pro návrh 80, proti 63. Návrh byl přijat.
Další návrh je přikázat k projednání tento návrh výboru pro evropskou integraci.
Zahájil jsem hlasování číslo 105. Kdo je pro? Kdo je proti?
Z přítomných 158 pro návrh 86, proti 60. I tento návrh byl přijat.
A nyní rozhodneme o přikázání ústavně právnímu výboru.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 106. Kdo je pro? Kdo je proti?
Z přítomných 159 pro návrh 127, proti 18. Tento návrh byl také přijat.
Nyní rozhodneme o návrhu na prodloužení lhůty na 80 dnů.
Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 107 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti?
Z přítomných 159 pro návrh 146, proti 3. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání hospodářskému výboru, rozpočtovému výboru, výboru pro evropskou integraci, ústavně právnímu výboru a že lhůta k jeho projednání byla prodloužena na 80 dnů. Děkuji panu zpravodajovi a panu ministrovi přeji pěkný pobyt ve sněmovně a ve všech čtyřech výborech.
Dalším bodem je bod číslo
25.
Vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 884/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády Pavel Rychetský. Prosím, pane místopředsedo, ujměte se slova.
Místopředseda vlády ČR Pavel Rychetský: Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, sněmovní tisk 884 nese název vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění Ústava České republiky. Ten název je v jedné, nikoli nepodstatné věci poněkud nepřesný. Je označen jako vládní návrh, ale ve skutečnosti jde o výsledek 13 měsíců trvající intenzivní práce společné komise všech klubů parlamentních stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, všech klubů politických stran zastoupených v Senátu, práce komise, kterou jsem z pověření vlády ČR pouze koordinoval.
Proč tato komise vznikla, vám je všeobecně známo. Česká republika se v průběhu posledních někdo řekne deseti let, ale někdo řekne padesáti let, od konce druhé světové války nebo od roku 1948, dostala do situace, kdy její ústava, má-li být velmi jednoznačně charakterizována, z jedné dimenze, se stala ústavou ignorující tzv. internacionalizaci práva, která nastala po druhé světové válce. Stala se ústavou, která je založena na dualistickém principu, to je na principu, který sice neodmítá existenci mezinárodního práva, ale nepřipouští jeho platnost pro území České republiky a jeho závaznost.
Z tohoto principu jsme poprvé vykročili v roce 1991, ještě za federace, když jsme jej prolomili alespoň pro jednu oblast mezinárodních smluv, a to jsou smlouvy o základních právech a lidských svobodách, kterým se přiznalo po přijetí ústavní listiny a zřízení Ústavního soudu federace postavení pramene práva, to znamená postavení integrální součásti vnitrostátního právního řádu.
Současně se však přijala zásada - a promítla do ústavy - že přistoupení Československa, dnes i České republiky, která přejala tento princip do své ústavy, k Mezinárodní smlouvě o lidských právech a svobodách podléhá ústavní překážce kvalifikované většiny v obou komorách Parlamentu. Jinými slovy - ústava tím vyjadřuje, jako by nebylo zcela žádoucí přistupovat k mezinárodním smlouvám o lidských právech a svobodách. Současně je třeba si uvědomit, že se těmto smlouvám přiznalo postavení jako součásti ústavního pořádku, to znamená postavení ústavních zákonů a přednost před vnitrostátními zákony, a že tím byla zřejmě odůvodněna uvedená pasáž Ústavy ČR.
Ať tak či onak, jsme v situaci, kdy již nenajdeme v Evropě ani mezi členskými, ani mezi uchazečskými zeměmi z té naší skupiny jedinou zemi, která by ještě měla ústavní systém založený na duálním principu, ústavní systém neuznávající bezprostřední závaznost mezinárodního práva.
***