(12.00 hodin)
(pokračuje Talíř)
Myslím si, že je dobře, že ten společný tisk, nebo společný komplexní pozměňovací návrh přistupuje k licencování rozdílným způsobem v oblastech, kde nejsme tolik omezováni technickými prostředky - mám na mysli kmitočty - tam, kde je možné přistoupit k tomu, co tento návrh obsahuje, de facto ke způsobu, kdy ten, kdo licence uděluje, vyhoví vždy tomu žadateli, pokud on splní některé další podmínky toho zákona.
Na druhou stranu je zde problém tzv. celoplošných licencí, kterých je omezený počet a při jejichž udělování se postupuje tak, že rada přiděluje tyto licence na základě výběrového řízení a zákonem popsaného způsobu za správní poplatek. Asi před šesti nebo sedmi týdny jsme zde projednávali problémy spojené s vlastnickou strukturou FTV Premiéra - a já na to upozorňuji jenom proto, protože tento zákon říká zároveň několik věcí. Říká, že licence na vysílání je nepřenositelná na jedné straně, na druhé straně umožňuje tu licenci udělit právnické osobě. A víte, že řada právnických osob má velice složitou vlastnickou strukturu, a proto také zákon, který máme předložen, ve svém paragrafu 21 odst. 6. a 7. definuje, jak lze nakládat s majetkovými podíly těchto právnických osob, aby byla zabezpečena ta nepřenositelnost licence.
Nicméně právě se vracím k tomu problému FTV Premiéry jako ukázce toho, jak složité je uhlídat dodržování tohoto zákona, jak složité je zabránit tomu, aby docházelo k jiným jednáním, v tomto zákoně nepopsaným, která umožňují nakládat s vlastnickým podílem v právnických osobách, které jsou držiteli té licence, a de facto nepřímo s tou licencí obchodovat. Proto jsem už při projednání ve výborech navrhoval, abychom u celoplošných televizních licencí přistoupili k tomu, že budou prodávány. Tento návrh nebyl schválen a já se teď obracím tímto na sněmovnu a dovolím si předložit stejný návrh Poslanecké sněmovně. Protože, ale vyřešení toho problému není triviální záležitostí, a jak tady kolega Pleva kdysi poznamenal, znamenalo by to oddělení chování se k provozovatelům licencí, kteří by je získávali nákupem, a oddělení chování se k provozovatelům, kteří mají licence přidělené radou v rámci nějakého řízení, myslím si, že bude správné, a podám tento návrh, aby sněmovna rozhodla, že předlohu, kterou jsme schválili, vrátí zpět příslušnému výboru a stálé komisi, a v případě, že bude tento návrh podpořen, dovolím si předložit doprovodné usnesení Poslanecké sněmovny, které by doporučilo příslušnému výboru a komisi, aby tisky 713/3 a 780/2 přepracovaly tak, aby se licence pro celoplošné televizní vysílání prodávaly.
Já již znám námitky některé, které proti tomu stojí, např. že je zbytečné vyčerpávat naše žadatele o licence tím, že budou muset nejprve tu licenci koupit a zaplatit za ni příslušné peníze. Na druhou stranu zkušenost a právě ta zkušenost a vyjasnění si celé situace mě vede k podání tohoto návrhu. Jsem přesvědčen, že tato námitka je v kategorii tzv. pohledů na neprodávání rodinného stříbra a na to, co si jako máme uchovat, ale podíváte-li se na vlastnickou strukturu např. u vydavatelů tištěných médií, zjistíte, že vlastně společnosti, které je vlastní, nejsou už zdaleka jenom českého původu. Podíváte-li se na to, že žadatelé o licence záhy po tom, když licenci dostanou, hledají strategického partnera a hledají příliv kapitálu, protože podnikání v oblasti rozhlasového a televizního vysílání není levná záležitost.
Dávám návrh, abychom na závěr obecné rozpravy hlasovali o vrácení tohoto tisku do příslušného výboru a komise, a v případě, že bude přijat, abychom hlasovali o předloženém doprovodném usnesení.
Druhá oblast, o které chci hovořit, a k té podám v případě, že tento předchozí návrh nebude schválen, příslušný návrh v rámci podrobné rozpravy, se týká Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Tato rada je koncipována jako orgán státní správy a orgán, který má vymezenu zákonem řadu kompetencí, povinností, ale také práv. Má to být instituce, která je tak trochu odborná a která je zcela nezávislá. Už tady v tom je jakýsi trochu rozpor. Nicméně řada států - tedy všechny státy EU mají takovýto regulační orgán ustanoven. Spíš jde o to, jak zabezpečit jeho opravdovou, nebo víceméně opravdovou v uvozovkách, ale v největší možné míře zabezpečenou nezávislost.
V té předloze, kterou máme k dispozici, se řeší problém tak, že Poslanecká sněmovna volí členy této rady a doporučuje je premiérovi vlády, aby členy jmenoval, případně odvolával, a jsou tam stanoveny i podmínky, za kterých může Poslanecká sněmovna navrhnout premiérovi odvolání členů rady nebo rady celé.
Moje úvaha ke zvýšení nezávislosti této rady je vedena stejným směrem, který vedl naše zákonodárce k vložení Senátu do naší Ústavy. Já myslím, že je třeba, že není asi jiného východiska, než aby parlament neboli Poslanecká sněmovna doporučovala premiérovi členy této rady ke jmenování. Na druhou stranu si myslím, že kdybychom rozdělili, aby návrhy na jmenování podávaly částečně Poslanecká sněmovna a částečně Senát, zvýšíme minimálně, nebo omezíme na maximální možnou míru závislost členů rady právě na politických vlivech, protože obě dvě komory jsou voleny jiným způsobem, mají jiné politické složení.
Proto v podrobné rozpravě přednesu příslušný návrh na to, aby členové tohoto regulačního orgánu byli navrhováni - aby členy tohoto regulačního orgánu navrhovala částečně Poslanecká sněmovna a částečně Senát.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení ministři. Dovolte mi, abych se nejdříve omluvil harcovníkům mediální scény v Poslanecké sněmovně, že si dovolím se svým příspěvkem vystoupit. Nedělal jsem to, nezdálo se mi, že bych mohl být odborníkem na mediální legislativu, ale po proběhlých krizích jsem si řekl, že je potřeba, abych se zákony, které se týkají rozhlasového a televizního vysílání, zabýval, a tak se pokusím přednést neucelený, ale přesto podle mého soudu příspěvek, který dává určitým způsobem pohled na situaci - alespoň podle mého právního hlediska - jak by měly být tyto zákony konstruovány.
Na rozdíl od předřečníka kolegy Talíře si myslím, že není možné neukončit tuto diskusi přijetím zákona. Jsem přesvědčen, že protahování nejasných kompetencí, protahování toho současného stavu je ku škodě věci a že někdy platí, že rozhodnutí v pravý okamžik je více než nerozhodnutí a diskuse. Krize, která probíhala od 19. prosince loňského roku ve veřejnoprávním médiu, si myslím, že mi dává za pravdu.
Nakonec nový zákon o rozhlasovém a televizním vysílání vychází z určité struktury, která je nám známa. Nejdříve chci připomenout, že tento zákon o rozhlasovém a televizním vysílání je normou obecnou, že upravuje poměry jak pro ty, kteří vysílají na základě zákona, tak pro ty, kteří vysílají na základě licence.
***