Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(11.30 hodin)

(pokračuje Pleva)

Také si dovolím navrhnout, abychom sloučili rozpravu k oběma tiskům, jak k poslaneckému, tak k vládnímu návrhu.

Ještě nesmím opomenout jednu podstatnou skutečnost. Když jsme pracovali s tiskem poslaneckým, pracovali jsme zároveň i s tiskem vládním. Do poslaneckého tisku byly zapracovány, spíše přejaty pasáže, které se týkaly evropské legislativy, ať už to byly kvóty evropské a nezávislé tvorby, ať to bylo vysílání událostí značného společenského významu a obdobné věci, přímo jako celé pasáže z vládního návrhu zákona, takže komplexní pozměňovací návrh je v podstatě kompilací těchto dvou návrhů. Myslím, že bere to pozitivní z obou návrhů.

Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Plevovi. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pro evropskou integraci Jan Zahradil. Po jeho vystoupení dám hlasovat o návrhu poslance Plevy na sloučení obecné rozpravy u tisků 717 a 780.

Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, paní předsedající. Budu velmi stručný. Na výboru pro evropskou integraci proběhla velmi krátká nekontroverzní rozprava o těchto návrzích. Výbor pro evropskou integraci se přiklonil k tomu, aby návrh zákona byl schválen v tom znění, které přijala stálá komise pro sdělovací prostředky. Dovolím si připojit jeden svůj vlastní velmi malý a nepatrný pozměňovací návrh, který spočívá ve vypuštění jednoho jediného slova v jednom písmenu jednoho odstavce jednoho paragrafu.

Musím vyjádřit své uspokojení především nad tím, že z hlediska harmonizace českého a evropského práva byla ona známá směrnice, která je známá pod lidovým názvem "Televize bez hranic", zavedena do tohoto zákona v tzv. flexibilní podobě, což bylo to, co jsme celou dobu požadovali. A také to odpovídá způsobu, kterým je tato směrnice zavedena v drtivé většině národních legislativ všech členských států Evropské unie.

Připomínám to zde pouze proto, že jsme byli mnohokrát dříve přesvědčováni o tom, že flexibilní klauzule není možná, že Evropská komise na nás klade požadavek, aby to tam bylo bez oné možnosti flexibility a aby formulace byly naprosto neměnné a neumožňovaly žádný pohyb a žádný pružný výklad. Jak je vidět, tak tomu tak není. Nakonec jsme dospěli - byť po řadě měsíců - ke znění flexibilnímu.

To je z mé strany všechno. Znovu opakuji, že debata byla velmi krátká, velmi nekontroverzní na rozdíl od podivné hysterie, která se okolo tohoto návrhu zákona rozpoutala a rozpoutává v našich médiích. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Zahradilovi.

V tuto chvíli dám hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Plevy o sloučení obecné rozpravy ke sněmovnímu tisku 717 a sněmovnímu tisku 780.

O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 89, které zahajuji. Kdo je pro tento procedurální návrh? Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 89 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 165 vyslovilo 119 a nikdo nebyl proti.

Zahajuji projednávání bodu

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr kultury Pavel Dostál, kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, na programu dnešního jednání Poslanecké sněmovny jsou tedy dvě předlohy týkající se rozhlasového a televizního vysílání. Návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání a o změně některých dalších zákonů předložený skupinou poslanců a vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 468/1991, o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, který byl do nynější doby již desetkrát novelizován.

K posledně uvedenému vládnímu návrhu zákona jenom připomínám, že se jedná pouze o dílčí novelu platného zákona, do něhož tento návrh promítá úpravu příslušných evropských směrnic, zejména směrnice Televize bez hranic. Vláda jej předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky poté, co vzala zpět svůj původní návrh zcela nového zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, a to ve snaze vytvořit nezbytné předpoklady alespoň pro zajištění slučitelnosti tuzemské právní úpravy mediální oblasti s právem Evropského společenství, aby v rámci negociací s Evropskou unií mohla být uzavřena příslušná kapitola o audiovizi, která je plánována na červen letošního roku - tedy uzávěrka této kapitoly.

Poslanecký návrh zákona si vytyčil úkol nepoměrně složitější, tedy připravit nově komplexní právní úpravu rozhlasového a televizního vysílání. K tomuto návrhu zákona dala vláda odmítavé stanovisko, a to s ohledem na velké množství nedostatků, jež tento návrh zpočátku vykazoval z hlediska věcného i legislativně technického, včetně nedostatků z hlediska harmonizace s právem Evropské unie.

Kulturní výbor Poslanecké sněmovny, jakož i její stálá komise pro sdělovací prostředky však daly podnět k dosažení - řekl bych - dnes už historického kompromisu, jenž měl spočívat a spočívá vlastně už nyní ve sloučení obou návrhů v návrh jeden. S tímto cílem pracovaly v mezidobí jak kulturní výbor a stálá komise pro sdělovací prostředky, tak i usilovně podvýbor pro mediální legislativu. Výsledkem jsou dva do značné míry shodné komplexní pozměňovací návrhy, a to návrh kulturního výboru a návrh stálé komise.

Jsem velmi rád, že většina zainteresovaných poslanců nakonec nutnost převzetí relevantních ustanovení směrnice Televize bez hranic do navrhované právní úpravy uznala. Myslím, že se to z velké části podařilo, a doufám, že výsledek, který vzejde z jednání pléna Poslanecké sněmovny, na tom nic nezmění. Osobně se domnívám, že ačkoliv jsou oba komplexní pozměňovací návrhy zákona v řadě ohledů lepší než původní poslanecký návrh zákona, zůstaly v nich některé drobné nedostatky, které mohou působit jisté problémy v aplikační praxi. Některé otázky, např. problematika digitálního vysílání, jsou zatím zcela vůbec nedořešeny a mají být doplněny až v průběhu druhého čtení.

Vzhledem k tomu, že zatím není jasné, který z obou komplexních pozměňovacích návrhů vezmeme za základ projednávání, ponechám si možnost uplatnit konkrétní připomínky do podrobné rozpravy.

Přes všechny dosažené kompromisy a věcnou i korektní spolupráci se přesto domnívám, že prodlužování licencí za podmínek stanovených tímto zákonem zakotvuje podle mého názoru v našem právním řádu nerovnost účastníků licenčního řízení před zákonem, monopolizuje mediální scénu a diskriminuje subjekty, které teprve vstupují na mediální trh, zvláště je-li prodlužování licence spojeno s tak měkkými podmínkami, jak stanovuje tento zákon.

Na druhé straně ale uznávám, že příslušná evropská směrnice v této souvislosti ponechává rozhodnutí výhradně na členských zemích Evropské unie, a je tedy plně v kompetenci Parlamentu České republiky, jak o prodlužování licencí rozhodne. Pravdou také je, že ve většině členských zemí je možné zažádat o prodloužení licence, nikoliv však čtyři roky předem a nikoli za tak liberálních podmínek, jak stanovuje tento zákon. Znovu však opakuji, že kompetence v tomto směru jsou výhradně na Parlamentu České republiky.

***