(18.20 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Neuposlechnutí může potom představovat poškození nemocného, byť by byl původní septický stav zažehnán, což je zásluha ošetřujícího lékaře.
Připojuji se k návrhu, aby tisk 822 byl zamítnut. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Emmerové. Slovo má pan poslanec Cabrnoch.
Poslanec Milan Cabrnoch: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, stalo se zvykem, že zákony z oblasti veřejného zdravotního pojištění se stávají zákony, o kterých je vedena široká diskuse, které mnoho poslanců nenaslouchá. Proto se omlouvám, že vás budu zdržovat vysvětlením, které si však nemohu odpustit, protože je cítím za svoji povinnost.
Chtěl bych předem říci, že návrh pod tiskem 822 nebyl předložen pro radost některým poslancům nebo jako prosazení politického programu některé politické strany, ale byl navržen jako výraz potřeb praxe. Tento návrhu supluje nečinnost Ministerstva zdravotnictví po dobu více než tří let v této oblasti. Zkusím zopakovat, co se tento návrh pokouší řešit. Potom budu stručně reagovat na některé omyly, které v diskusi zazněly.
Návrh se především pokouší řešit jasně nevyhovující praxi, kdy preskripční omezení jsou definována přílohou zákona, kterou se zcela objektivně - přiznejme si to - nedaří měnit tak, aby mohl zákon, tedy předpis, reagovat na potřebu praxe.
Paní poslankyně Jirousová zde zmínila, že hrozí riziko snížení počtu odborníků, kteří mohou daný lék předepsat. Prosím, ale zrovna tak bráníme tomu, aby mohl být zvýšen počet odborníků, kteří mohou lék předepsat. A tak lék, který v roce 1997 byl nový a který proto mohli předepisovat jenom odborníci úzké specializace, by dnes, po čtyřech letech, rádi předepisovali i praktičtí lékaři, a jsou k tomu plně kvalifikováni. Ušetřili bychom tím prostředky, které vydáme za péči odborníků specialistů, ale praktičtí lékaři nemohou, protože jim to rigidní zákon neumožňuje.
Zazněla zde velká kritika počtu skupin a kritika odstoupení od klasifikace ATC. Rád bych zdůraznil, že naslouchám této kritice velmi vnímavě a s mnoha argumenty musím souhlasit. Rád bych však řekl ještě další. ATC - tedy anatomicko-terapeuticko-chemický systém klasifikace léků - není určen pro oblast úhrady z veřejného zdravotního pojištění. To za prvé. Za druhé - systém ATC je Světovou zdravotnickou organizací - mám-li dobré informace - měněn několika desítekkrát za jeden kalendářní rok. Kdybychom tomu chtěli vyhovět, jak zde zmínil kolega Filip, museli bychom zákony o veřejném zdravotním pojištění měnit několikrát na každé schůzi Poslanecké sněmovny, nejméně však jednou na každé schůzi Poslanecké sněmovny. Kolegyně a kolegové, sáhněme si do svých vzpomínek - kolikrát se nám to už podařilo.
Vnímám, že pan ministr a další kolegové hájí stávajících 521 skupin, ve kterých musí být ze zákona hrazen alespoň jeden léčivý přípravek. Musím se však otázat: Je pravda, že zhruba ve dvaceti z těchto 521 skupin neexistuje na českém trhu žádný takový přípravek? Žádný přípravek, který by patřil do této skupiny? Jak potom chceme obhajovat zákon, který nařizuje, aby byl v každé této skupině jeden přípravek plně hrazen, a přitom žádný přípravek na trhu v České republice není? K čemu nám těchto 20 ATC skupin je? Proč Ministerstvo zdravotnictví už dávno nenavrhlo novelu zákona, která by těchto minimálně přibližně 20 skupin mohla vypustit?
Dále bych se rád zeptal: je správné, že máme zhruba 60 skupin, ve kterých je zastoupen pouze jeden lék? Distributor a výrobce tohoto léku zcela pochopitelně potom si je jist, že takový přípravek bude hrazen právě v té ceně, za kterou on jej bude prodávat.
Dovolte, abych dále komentoval stanovisko vlády. Vláda říká, že návrh navozuje závěr - což je mimochodem velmi jasné stanovisko, "navozuje závěr" - že jde o radikální redukci léčiv hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Tento argument zazněl v diskusi vícekrát. Kolegyně a kolegové, jedná se o hrubý omyl a neporozumění systému klasifikace léčivých přípravků, který platí v České republice od roku 1997. O tom, který lék je a který není hrazen z veřejného zdravotního pojištění, nerozhodujeme my, zákon a jeho příloha, ale rozhoduje o tom právě ministr zdravotnictví svou vyhláškou.
Máme-li dnes 521 skupin, jsem oprávněn konstatovat, že zhruba 2000 léčivých přípravků je ze zdravotního pojištění hrazeno. Zredukovali-li bychom počet skupin na 71, vůbec nic nebrání tomu, aby bylo ze zdravotního pojištění hrazeno 2000, a rozhodne-li se ministr zdravotnictví, třeba 3000 léčivých přípravků. Návrh zákon vůbec - zdůrazňuji slovo vůbec - nezakládá žádný důvod k tomu, proč by měl ministr zdravotnictví svévolně zredukovat - nebo neměl - počet plně hrazených léčivých přípravků. Tento argument je zcela mylný. K zmenšení rozsahu poskytování zdravotní péče může dojít, ale pouze z rozhodnutí ministra zdravotnictví, nikoliv jako důsledek tohoto návrhu zákona.
Samozřejmě že cítím odpor proti změně zákona 48/1997. Tento odpor cítím z více stran. Musím říci, že argumenty, které zde zazněly, jsou zčásti účelové. Na druhé straně jsem rozhodnut říci zcela jasně, že v rámci projednávání ve druhém čtení - pakliže zákon projde do druhého čtení - je možné přistoupit k řadě kompromisů. Je možné - dojdeme-li k tomu závěru - počet skupin, ve kterých je hrazen alespoň jeden přípravek, upravit. Je možné se dokonce vrátit na stávajících 521. Samozřejmě bych velmi stál o vypuštění alespoň těch 20, ve kterých žádný přípravek nemáme.
Je samozřejmě možné vrátit se k současné dikci zákona, který říká, že v lůžkové péči jsou hrazeny všechny léky, ať o nich ošetřující lékař rozhodne, nebo ať o nich nerozhodne. Mám velký odborný problém - přijmout argument paní kolegyně Emmerové, podle kterého vlastně za léčbu v nemocnici odpovídá více konkrétních lékařů najednou. Myslím si, že termín "ošetřující lékař" jako ten, který je zodpovědný, je již přijatý. Ale i o této věci můžeme diskutovat a dojít k nějakému závěru. K nějakému závěru, který by byl reflexí naší odpovědnosti za skutečné problémy, které v systému úhrady zdravotní péče jsou.
Samozřejmě že je také možné, že se na změně zákona 48 opět neshodneme. Kolegyně a kolegové, jsem smutný z toho, jak mimořádná míra nepochopení provází tento ryze nepolitický návrh zákona. Jsem v podstatě smířen s tím, že jako mnohé další návrhy bude i tento návrh zamítnut. Je mi to líto. Je mi to líto ne z pohledu mé osoby, ale z pohledu lékařů a pacientů, kteří jsou nuceni v prostředí, které stávající zákon stanoví, dále pracovat.
***