(16.50 hodin)
(pokračuje Grüner)
Jsem přesvědčen, že tato Poslanecká sněmovna bude mít tolik rozumu, že propustí oba návrhy do druhého čtení a dá tak výborům možnost vytvořit novou zákonnou normu o myslivosti na základě domluvy, a to ve prospěch myslivosti samé. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Miloslav Kučera mladší.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, medializace tohoto problému se blíží medializaci problémů kolem České televize. Zrovna tak zde jsou používána velmi silná slova, zrovna tak zde dochází k účelovému - podotýkám k účelovému matení významu a pojmů. Začínáme se k tomu blížit i délkou projednávání této problematiky.
Máme před sebou skutečně dvě novely zákona o myslivosti. Liší se ve způsobu vzniku a v základním přístupu navrhovaného řešení, kdo bude moci právo myslivosti přednostně vykonávat. To znamená, že k tomu pak navazující problematiky vytváření honiteb, navrhování normativních stavů zvěře a rozhodování o tom, kdo bude členem sdružení, tedy kdo bude moci reálné právo myslivosti fakt vykonávat. Je to tedy jenom jeden základní střet. Vše ostatní považuji za podružné a nekonfliktní.
Jsme tedy před projednáváním těchto novel svědkem toho, že vlastně jde o konflikt mezi dvěma skupinami zájmových osob. V té první jsou poměrně hutným způsobem sešikováni stávající nájemci honiteb, jejich funkcionáři, v té druhé skupině osob jsou zase nejvíce slyšet vlastníci pozemků a kultur na těchto pozemcích postavených. První skupina hájí svá vydobytá práva k právu myslivosti a snaží se o to, aby někdo jiný, další nemohl o výkonu práva myslivosti rozhodovat nebo se ho účastnit.
Jde tedy jednoznačně o konflikt vlastnických a uživatelských práv v této republice. Vůbec, opravdu vůbec nejde o to, jestli zvěř bude vystřílena, nebo nevystřílena, jak jsme zde slyšeli. Vůbec nejde o likvidaci nebo nelikvidaci myslivosti nebo myslivců samotných. Vůbec nejde o spor, jestli zvěř je v něčím osobním vlastnictví, nebo ne. Jde pouze o problematiku, jestli v tomto státě dojde či nedojde k omezování vlastnických práv ze zákona.
Podle základních ústavních ustanovení lze vlastnická práva omezit pouze ve veřejném zájmu a za úplatu. Pokud by si to autoři první novely uvědomovali a brali jako skutečný jeden ze základních principů naší demokracie k srdci, nikdy by tato novela především v těch úvodních pasážích nemohla vzniknout. V tom je totiž ten základní druhý rozdíl, jak obě dvě novely vznikaly. Zatímco první novelu skutečně sepsala jenom jednolitá zájmová skupina osob, na druhé novele pracovaly všechny skupiny, kterých se pohyb nebo nakládání v krajině týká. To znamená jak myslivci samotní, tak také vlastníci lesů, tak ochránci přírody a krajiny, reální zemědělci nebo lesníci.
Pokud bychom přijali, že vlastně veřejný zájem je širší než zájem jedné skupiny osob, tak z tohoto nadhledu by nikdy např. pan místopředseda sněmovny Brožík nemohl napadat pana Ambrozka, že dnes na rozdíl od dnů minulých není ve střetu s Lesy České republiky, ale že podléhá jejich lobbingu. Druhou novelu totiž podporovalo široké spektrum organizací. Je to jak Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů České republiky, tak Agrární komora České republiky, Asociace soukromého zemědělství České republiky, Lesy České republiky, mnohokrát zde skloňované Hnutí Duha, Český svaz ochránců přírody, Česká lesnická společnost, Společnost pro trvale udržitelný život, Lesnické sdružení České republiky, Národní lesnický komitét, Sdružení přátel lesa a další.
Byla zde vyzdvihována tato novela, jako že je to veřejný zájem. V krajině se veřejných zájmů najde podstatně více. Když by si svůj zákon o pohybu v krajině napsali např. rekreační sportovci, orientační běžci, asi bychom vyhnali z krajiny jak zemědělce, tak lesníky, tak i myslivce. Určitě by se to dalo zdůvodnit veřejným zájmem o zdraví našeho lidu, to znamená silnými slovy.
Jak by asi vypadala naše krajina, kdyby o ní napsali svůj zákon pouze a jedině ochránci přírody? Nebo jak by - zase kompromis nebo šílené absurdum - vypadala naše krajina, kdyby o ní napsali svůj zákon opíraný o veřejný zájem pouze produkční lesníci nebo zemědělci?
Byla zde napadána oprávněnost postavení obcí a Lesů České republiky, jestli mohou nebo nemohou zákon předkládat za vlastníky. Myslím si, že obce jsou zcela jednoznačnými reálnými vlastníky majetku. Pokud chce někdo zpochybňovat toto vlastnictví, měl by se vrátit opravdu někam jinam, do jiné společnosti, do jiných dimenzí.
Jestliže někdo chce - a slyšeli jsme to také mnohokrát - zpochybňovat oprávněnost nakládání s majetkem a zodpovědnost za toto nakládání Lesy České republiky, musím zde opravdu říci, že i ony mají silné reálné právo o svěření majetku rozhodovat a že není nikdo jiný v této republice, kdo by je měl ani na části hospodaření s jejich majetkem zastupovat silněji. Pokud jedním zákonem jim odebereme zvěř, mohli bychom jim druhým zákonem odebrat dřevo nebo cesty. Je to snad opravdu absurdní. Mnohokráte jsem Lesy České republiky kritizoval za jejich hospodaření, ale především - a trvám na tom - proto, že hospodaření s jejich majetkem musí být důsledně čitelné, abychom je mohli kontrolovat v jejich hospodaření, musí mít odpovídající pravomoc, aby zodpovědnost byla něčím podložena.
Také zde bylo řečeno, že vlastně o nic nejde. Skutečně jenom zdánlivě. Jde totiž o základní střet v přístupu a chápání právních principů v naší republice. Jde o to, zda vlastnická práva budeme upevňovat, nebo vyvlastňovat. Jde o to, zda i výkon práva myslivosti přizpůsobíme obnovovaným vlastnickým a demokratickým principům naší společnosti, nebo zda to bude právě myslivost, která tyto principy prolomí, a začneme se vracet ke společenskému řádu minulého režimu.
Dámy a pánové, žádám vás, abyste se na zákon o myslivosti dívali především z tohoto pohledu. To je totiž ten prvotní veřejný zájem. Děkuji za pozornost.
***