(16.40 hodin)
(pokračuje Grůza)
Jako určitý problém v návrhu, který jsem spolupodepsal s kolegy Palasem a dalšími, je náhrada škod způsobených zvěří. Domnívám se, že tak jak je v našem návrhu podána náhrada škod, tak je až příliš promyslivecká. Myslím, že musíme najít formu, jakým způsobem vyhovět i přání zemědělců a najít přiměřenou formu odškodnění zemědělců, ať již přes různé myslivecké pojišťovny, či přes fond, do kterého by zemědělci, myslivci a nakonec i stát přispívali. Takže i o této otázce musíme dát řeč.
Domnívám se, že určitým jablkem sváru může být opční ustanovení. Tady si musíme jednoznačně položit otázku, jestli chceme, aby do budoucna na honebních společenstvech v ČR hospodařili a lovnou zvěř lovili naši čeští myslivci, anebo jestli chceme uvolnit toto právo pronájmu honiteb myslivcům ze zahraničí. Existuje zde reálné nebezpečí, že možná tisíce myslivců v zahraničí, kteří dnes čekají, jak dopadne tento zákon, jsou připraveny k pronájmu těchto honiteb a jsou připraveny svou ekonomickou silou zamezit řadovým myslivcům, kteří se dnes starají o tyto honitby, v jejich právu, tedy právu na honitbu. Domnívám se, že musíme tuto především politickou otázku velmi, velmi dobře zvážit. Myslím, že ekonomický význam pronájmu honiteb cizím státním příslušníkům by měl jít stranou a měli bychom především sledovat zájmy zvěře, řádného hospodaření se zvěří a další otázky.
Dovolte mi ještě v závěru, abych vám citoval z jednoho odborného časopisu drobnou stať: "Není snad druhého oboru, jemuž věnováno jest tak málo pozornosti jako naší myslivosti. A není snad příkladu, že naše veřejnost měla by o něčem tak nesprávné informace a zkreslené pojmy jako o myslivosti. Poněvadž právě tato neinformovanost jest příčinou určité animosity, která jest s to ohroziti existenci všech druhů lovné zvěře v naší republice, uznaly naše jednoty za nutno svolati na její ochranu dnešní veřejný manifest. Jdeme za ideálním cílem, přicházíme s reálnými, v zájmu státu a všeho lidu jdoucími požadavky a nebojíme se spravedlivého soudu celé veřejnosti bez rozdílu stavu a přesvědčení. Stojíme před nesmírně vážným úkolem, před řešením nového zákona o myslivosti platného pro celou republiku. Nepodaří-li se nám uplatnit včas a na pravých místech hlas mysliveckých odborníků, můžeme se s mnohými vzácnými druhy zvěře navždy rozloučiti a může odbýti hodinka poslední celé kdysi proslulé české myslivosti.
Mnohé okolnosti nasvědčují, že naše obavy nejsou bezpodstatnými. Například velmi vážený a snad nejrozšířenější týdeník napsal o novém zákonu o myslivosti úvahu, ve které píše mj. doslovně: Lovčí vášeň několika zazobaných jednotlivců přijde republice draho a zajíc a srnec jsou nejdražší potravou na světě. Ani tolik nesežerou, jako pošlapou a poválí. Nemuseli bychom koupit zahraničního obilí ani kilogram, kdyby ty škody přestaly. A píše dále: Příroda byla už o leccos ochuzena, potoky a řeky regulacemi o ryby a raky, krásné krajiny jsou znešvařeny železnicemi a továrnami, snesli jsme to, protože to bylo existenčně prostě nutné. Lidstvo by se smířilo i s vyhubením té zvěře, která poškozuje sadaře a zemědělce, neboť hospodářský prospěch by vyvážil to ochuzení přírody několikanásobně.
Toto jsou naprosto ničím nedoložené a úžasné názory. Několik denních listů přineslo zprávu, že osnova zákona o myslivosti jest již hotova a že znamená zrušení všech dosavadních vlastních honiteb, které dle katastrální příslušnosti budou rozděleny a přičleněny k honitbám obecním. Přinesly i jiné podrobnosti o osnově. Všechny zprávy směřující k vybití lovné zvěře, protože škodí polnímu a lesnímu hospodářství, mají svůj původ jednak v neznalosti způsobu života jednotlivých druhů zvěře, v předpojatosti řekl bych tradicionelní, přenesené z dob minulých neprávem na dobu přítomnou, a konečně i v osobním egoismu."
Je to velmi stručný citát, který přednesl Josef Žalman v referátu na veřejné myslivecké manifestaci v Brně 10. srpna 1924. Jen chci tímto dokumentovat, že složitá diskuse o podobě mysliveckého zákona se vedla nejen dnes, vedla se i před řekněme několika desítkami let a podobné výhrady, podobné neznalosti či někdy předpojatost byly vyjádřeny v názorech už tehdy jak myslivecké, tak i občanské veřejnosti. Není to tedy nic nového. Doufám a věřím pevně tomu, že tak jako naši předchůdci byli nakonec schopni přijmout smysluplnou normu, která dala podobu českému myslivectví na několik desítek let, že i my budeme schopni nakonec najít konsensus a vytvořit normu, která na jedné straně vyhoví požadavkům vlastníků půdy a na druhé straně bude zachovávat rozmanitost našeho národního bohatství zvěře pro příští generace. Jsem o tom pevně přesvědčen, a proto podporuji postoupení obou návrhů do dalšího čtení a současně se připojuji také k návrhu na prodloužení lhůty k projednání o 20 dnů. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Václav Grüner, připraví se pan poslanec Miloslav Kučera mladší.
Poslanec Václav Grüner: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy a pánové, nejsem podepsán ani pod jedním z předkládaných návrhů zákona o myslivosti, ale jsem již více než 30 let myslivcem, jsem také majitelem honebních pozemků i členem výboru honebního společenstva a musím předeslat, že se naprosto necítím být v konfliktu zájmů, ale naopak tady potvrzuji již prezentovaný názor, že se ve mně všechny tyto pozice v pohodě srovnávají.
Nechtěl bych tu hodnotit jednotlivé předlohy, která je lepší, která více straní myslivcům nebo majitelům pozemků, neboť tím se ztrácí to hlavní, o čem by měla být řeč, a to o zvěři, o přírodě, o životním prostředí, o postoji člověka k přírodě jako nezastupitelnému prvku našeho života vůbec. Osobně jsem přesvědčen, že obě navrhované zákonné normy mají racionální jádro a že lze při dobré vůli obou stran vytvořit dobrý, funkční a na dlouhou dobu platný myslivecký zákon. Mrzí mě proto zejména, že byly podány návrhy na zamítnutí jak ze strany pana poslance Němce, tak ze strany pana poslance Mandíka.
Každý zákon, který není koncipován věcně, ale politicky, není dobrým zákonem. Bohužel návrh zákona o myslivosti, sněmovní tisk 836, který podávají poslanci zastoupení panem poslancem Němcem, se v jejich výkladu takovým zákonem stává. Taková prohlášení, jako že myslivců je v naší republice příliš mnoho a je třeba jejich počet snížit, že je třeba vytvořit zákonnou normu, která ukončí éru lidové myslivosti u nás, známkování návrhu zákona sněmovní tisk 788 jako levicový návrh hovoří o ideologickém přístupu k řešené problematice a ne o přístupu věcném.
Stejně jako řada poslanců v této sněmovně i já jsem dostal mnoho dopisů od příslušníků a zastánců obou stran. Zarazil mě však názor a přístup ochránců přírody hnutí Duha, kteří ve svém informačním listu hovoří o mysliveckém státě, hovoří o lovcích, kteří střílejí nevinné lidi, o obrovských nadstavech jelení a srnčí zvěře, o miliardových ročních škodách na lesních porostech, o pytláctví myslivců na ohrožených druzích živočichů. Vrcholem pro mě pak je jejich závěrečný názor, cituji: "Hnutí Duha není oponentem myslivosti samotné. Ta ale v současné době kvůli zábavě úzké zájmové skupiny ohrožuje nevinné lidi, devastuje naše lesy a ničí české přírodní bohatství." Konec citace.
Toto hnutí prosazuje, aby Poslanecká sněmovna návrh poslanců Palase a ostatních zamítla již v prvém čtení. Je to demagogie a naprostá neznalost věci. Troufnu si konstatovat, že myslivci z jediného mysliveckého sdružení udělají pro přírodu, zvěř a české přírodní bohatství mnohem více než celé hnutí Duha dohromady.
***