(16.20 hodin)
(pokračuje Zuna)
Tento navržený zákon, který jednu skupinu obyvatel, tj. vlastníků domů a bytů, nutí, aby za stát dotovala skupinu občanů, kteří jsou sociálně slabší, je velice špatný a měli bychom ho zamítnout.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Beneš, připraví se pan poslanec Kvapil.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážená paní předsedající, páni ministři, dámy a pánové, záměrně jsem nemluvil o tom, co by možná mohl návrh zákona způsobit. Mluvil jsem o tom, co návrh zákona obsahuje. Chtěl jsem se vyhnout jedné věci, které jsme často svědky, kdy v Poslanecké sněmovně pod snahou přesvědčit ať už své kolegy, odpůrce, nebo televizní diváky zaznívají slova, která nemají nic společného s návrhem.
Myslím si, že kritika ze strany v tuto chvíli vládnoucí strany toho, že deregulace byla pomalá, je velmi kouzelná a půvabná, neboť to byla právě ona, která kritizovala přílišnou rychlost deregulace. Nemasírujme se za to, co bylo, ale bavme se o tom, co je na stole a co z toho bude. Naprosto souhlasím s panem doktorem Křečkem, že kolik právníků, tolik právních názorů. Teď přede mnou pan magistr Zuna hovořil také o svém pohledu. Naše pohledy jsou nějaké. Strašení, které tady zaznívá, že přijetím zákona - jak předvedla paní poslankyně Vlčková - dojde k velkému třesku: ani náznakem. Říkal jsem, že se takřka nic nestane. Říkal jsem, že chceme, aby se něco přihodilo, když nic jiného, tak aby se postoupilo alespoň tak, jak vláda postupuje v případě plynu a elektrické energie. Proč zrovna tento sektor je jinak? Mýty, že je zde zlý vlastník, který všechno udělá - ano, jediný zlý vlastník je okamžitě večer v televizi.
Upozorňuji - a to jsou data, která vycházejí z Ministerstva pro místní rozvoj, že v České republice je 3 mil. 700 tisíc bytů, z toho pouze 6 % je v domech restituentů. 19 % bylo v majetku obcí. Kolega Zuna říkal zkušenost z Teplic, kde privatizace postoupila rapidním způsobem. Co jsem informován, privatizace šly především na nájemníky, nikoli na třetí osoby. To ale nechci řešit. Zabýváme se zhruba 25 % sektoru bydlení - abychom toto věděli.
Ve vlastnictví restituentů bylo pouze 6 %. Tato čísla nejsou tak dramatická. Je to 215 tisíc bytů. Příspěvek na bydlení pobíralo 253 tisíc lidí. Bavíme se o srovnatelných sumách. Jestliže někdo volá, aby těm majitelům, kterým je blokován jejich majetek, to bylo kompenzováno ze strany státu, nebavíme se o fantasmagorických číslech, ale bavíme se o relacích, které jsou možné.
Na závěr pro pana poslance Bláhu. Dovolte, abych mu vzkázal prostřednictvím vás, paní předsedající: vláda od ledna minulého roku se hádá nejprve mezi Císařem a Mertlíkem a potom mezi Lachnitem a Mertlíkem, kterou verzi nám pošle. Více než rok se hádá vláda mezi sebou, a pan poslanec Bláha nás teď straší, že když návrh zamítneme, způsobíme škodu. Ptám se: kdo způsobil větší škodu? Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pan poslanec Kvapil.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, několik poznámek k tomu, co zde řekl kolega Bláha. Rád bych mu osvěžil paměť.
Působil jsem jako ministr pro místní rozvoj třičtvrtě roku od května 1997 do prosince. V létě 1997 došlo ke zvýšení nájemného o 50 %, ale - a to bych chtěl podtrhnout - současně také byla zavedena nová sociální dávka příspěvek na bydlení, která byla pro to, aby tento krok byl kompenzován.
Dovedl bych si představit tuto debatu, abychom se bavili o číslech, kdyby návrh zákona byl tak konzistentní, aby podle něho bylo možno postupovat. Ve svém prvním vystoupení jsem řekl, že implikuje mnoho desítek a stovek tisíc soudních sporů zcela zbytečně. Doufám, že do toho tato sněmovna nepůjde.
K debatě bych chtěl připojit jedno číslo. Podle odhadu je v České republice kolem 270 tisíc domácností, které marně hledají byt. Domnívám se, že i ty je třeba mít na zřeteli. Pokud tyto rodiny chtějí bydlet, musí platit volné nájemné - ber či neber, jinak bydlet nebudeš. O tom to je. Zrušit dnešní tvrdou regulaci, nahradit ji cenovou ochranou nájemníka. Není samozřejmě možné nechat zcela pod vlivem trhu výši nájemného, ale toto v žádném případě vládní návrh nesplňuje.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Bláha.
Poslanec Jan Bláha: Děkuji, paní předsedající. Je velmi kouzelné sledovat tuto diskusi, protože reakce, které jsem slyšel, byly bohužel mimo mísu. Bavil jsem se o tom, že byť pozdě - a s tím souhlasím - je předložen zákon o nájmu, tak je to o tom, že je tu konkrétní tisk, který je k diskusi. Skutečně mě překvapuje, když nebyl předložen předchozími vládami v zájmu věci úprav cen nájemného a situace na trhu, a to se nestalo, proč dnes v tuto chvíli, kdy tato vláda to předložila byť - jak říkáte - opožděně, se stavíte do pozice zamítnutí. Ano, je to přesně o tom, kdo je skutečně větším škůdcem a co chce řešit.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bláhovi. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak, obecnou rozpravu končím.
Táži se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak. Hovoří místopředseda vlády a ministr financí Pavel Mertlík.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážená paní předsedající, vážené dámy a pánové, od roku 1993, kdy vstoupila v platnost vyhláška Ministerstva financí č. 176, postupně v průměru ceny nájemního bydlení se zvýšily v České republice o 860 %, přičemž v Praze to bylo o 1426 %. Jde o nominální vyjádření, ale přesto to znamená poměrně dlouhodobý a razantní nárůst cen nájemního bydlení. Jeho aktuální výši lze zjistit z různých údajů, například z údajů, které publikuje Český statistický úřad, což jsou jediné údaje zcela autoritativní.
Podíváte-li se do dat publikovaných Českým statistickým úřadem, zjistíte, že na konci loňského kalendářního roku průměrná cena měsíčního nájemného v nájemním bytě o velikosti 3+1 byla v České republice někde na úrovni asi 1500 korun, zatímco poplatky placené v podobném bytě, stejně definovaném, ale družstevním, se pohybovaly na úrovni pod 800 korun. Družstevníci přitom z těchto nákladů musí hradit údržbu a další náklady spojené s bydlením.
Tato data svědčí o tom, že v rozhodující části segmentu nájemního bydlení postupným každoročním zvyšováním úrovně nájemného již bylo dosaženo takové úrovně, která umožňuje běžnou reprodukci a údržbu z nájemného.
***