(10.50 hodin)
(pokračuje S. Němec)
Myslím si, že málo věcí vypovídá o pozici vlastníka a uživatele lépe.
Rovněž tak v našem návrhu jsme se snažili vyvarovat totálního popření práva vlastníků tím, že bychom zakotvili ustanovení, která mají kolegové ve svém § 21, kde píšou, že změnu honiteb nemůže způsobit úkon vlastníka pozemku. To myslím, že je naprosto nepřípustná pasáž, a také v našem návrhu nic podobného nenajdete.
V našem návrhu se zabýváme samozřejmě i různými způsoby pronájmu honiteb, tak jako kolegové, ovšem u nás nenajdete striktní omezení práv a konkrétních vlastníků honiteb, např. nepřikazujeme obcím, že musí povinně pronajmout 75 % svých honiteb. Nestanovujeme, komu je mají pronajmout, to znamená, že fyzické osobě, která má pět let lovecký lístek, nebo mysliveckému sdružení nebo právnické osobě hospodařící na pozemcích. Přeloženo do češtiny to znamená: podle konkurenčního návrhu by si mohli honitbu pronajmout jenom stávající myslivecká sdružení nebo stávající myslivci, zemědělská družstva, akciové společnosti a nemohl by to být například soukromý zemědělec.
Totální konzervací současného stavu se také náš návrh nezabývá na rozdíl od konkurence, která v § 25 zakotvuje opční právo na nájem honiteb na deset let za stejnou cenu, za stejných podmínek, jako jsou honitby pronajmuty doposud. To je naprosté zabetonování současného stavu, který i konkurenční předkladatelé označují za nevyhovující.
V našem návrhu se snažíme také o to, aby byla odbourána nekontrolovatelnost a zbavení se zodpovědnosti komukoli za plán mysliveckého hospodaření jako takové.
Návrh kolegy Palase v § 27 stanoví, že uživatel honitby je jediným účastníkem řízení o schválení plánu mysliveckého hospodaření. Myslím, že to je dostatečně vypovídající věta, protože samozřejmě tím pádem žádný vlastník, žádný majitel nebo nájemce sousední honitby by neměl právo se například zúčastnit sčítání zvěře nebo nějakých ochranářských organizací. Čili výsledek by byl zase ten, jako je dnes, že často se děje sčítání a plán hospodaření tak, že se nejdříve spočítá, kolik asi myslivecké sdružení potřebuje zastřelit kusů, k tomu se připočte normovaný stav, který je nutný, a výsledek, součet rovná se výsledku sčítání zvěře. Tak to v řadě případů funguje.
Řeknu, jak je toto řečeno v našem návrhu. V našem návrhu jsme se samozřejmě zabývali i povinností hradit škody způsobené myslivostí, na rozdíl opět od konkurence, která předpokládá pouze hrazení škod za provozní činnost mysliveckého sdružení nebo nájemce honitby nebo uživatele honitby a škody za zvěř by chtěli nahrazovat pouze při prokázání porušení povinností vyplývajících z tohoto zákona. My to řešíme jiným způsobem.
Jednou z posledních věcí, kterou nenajdete v našem návrhu, je i nepřiměřené přesunutí kompetencí obcím, například ustanovení myslivecké stráže přímo na obcích, což je přesný návod k tomu, jak si stanovit mysliveckou stráží svého dobrého přítele, bez jakékoli podstavy (?) kontroly, kvalifikace, zdravotní způsobilosti apod. To všechno je v konkurenčním návrhu.
Toto v našem návrhu najdete jenom ve stručnosti. Myslím si, že představuje vyvážený stav a poměr mezi všemi zúčastněnými subjekty a potřebami zvěře.
Základním principem, který náš návrh respektuje, je to, že právo myslivosti je neoddělitelně spjato s vlastnictvím pozemku. To samozřejmě neznamená, že majiteli pozemků, jak je nám podsouváno, patří i zvěř. Vlastnictví ke zvěři je v podstatě ve stejném režimu jako v konkurenčním návrhu, že zvěř patří majiteli honitby v okamžiku, kdy je tato zvěř ulovena. Zachováváme ale práva všech vlastníků, tzn. i vlastníků pod 1 ha, aby se svobodně rozhodli, jestli - pokud splní další kritéria - budou mít svou honitbu, nebo jestli založí honební společenství, nebo jestli pronajmou honitbu jako celek, či pronajmou pouze právo myslivosti, anebo jestli se rozhodnou navrhnout okresnímu úřadu svůj pozemek na zařazení jako nehonební.
Jestliže vytyčujeme základní mantinely pro tvorbu honiteb, je zde dost střetový bod u minimálních výměr, kde my navrhujeme minimální výměru pro drobnou zvěř 250 ha vlastní honitby, 500 ha u společenstevní honitby, 50 ha u obor a 100 ha u bažantnic.
Snažili jsme se dát i základní mantinely vnitřních pravidel života honitebních společenstev. Myslíme si, že to jsou svéprávní občané, kteří jsou schopni si sami rozhodnout nebo vymyslet své vnitřní fungování, ať je to hlasování apod., takže nezasahujeme jako konkurence zásadním způsobem do společenstev. Zabýváme se také právy a povinnostmi mysliveckého hospodáře. Tam se nám vloudila chyba, kdy vypadla povinnost vyšších hospodářských zkoušek u hospodáře, to je možno odstranit. Zabýváme se i pravidly smluv o nájmu honiteb, ale opět pouze rámcově, kdy stanovujeme jenom formu, to znamená, že smlouva musí být písemná, a stanovujeme také maximální délku smlouvy na 5 a 10 let. To představuje na jedné straně určitou stabilitu pro nájemce, ale v dalším § 25 dáváme určité možnosti výpovědi smlouvy při neplnění závazku nájemce nebo porušování hospodaření. V těchto případech je možnost výpovědi, což znamená odpovědnost pro nájemce. Jde opět o vyvážený stav mezi právy a povinnostmi jak vlastníka, tak uživatele honitby.
Důležitá ustanovení jsou v oddíle, který se týká plánu mysliveckého hospodaření a plánu lovu, kde vnášíme významný prvek kontroly tím, že umožňujeme účast při sčítání zvěře i majitelům nebo nájemcům sousedních honiteb s tím, že pokud nesouhlasí s výsledkem sčítání zvěře tito sousedé, mohou vznést svůj protest u okresního úřadu, který vyhlásí nové sčítání zvěře, které musí stav napravit. To opět znamená důležitou možnost kontroly a pojistku mimochodem proti takzvanému vybití zvěře, které je nám často podsouváno v menších honitbách.
Zabýváme se i ustanovením o myslivecké stráži, kde jsme se snažili dát poněkud pevnější a přesnější pravidla, včetně zdravotní způsobilosti, psychologické apod. k výkonu této funkce, protože se jedná v podstatě o veřejného ozbrojeného činitele, takže tam je zvýšená přísnost na místě.
V závěru zákona se věnujeme i náhradám škod, kde předpokládáme, že škody by měly být hrazeny nejen v činnosti technické, tzn. nějakého vstupu atd., třeba i prostředků technických do honitby, ale i samozřejmě škody způsobené zvěří.
Dámy a pánové, omlouvám se, že jsem mluvil příliš dlouho, ale v každém případě si myslím, že je třeba obě verze posuzovat společně a nemá cenu se nějakým způsobem přemlouvat, aby někdo podporoval tu či onu, každý si udělá názor sám. Já jsem se snažil ty kritické body vypíchnout, ale mě nezbývá nic jiného, než potom v obecné rozpravě navrhnout konkurenční návrh k zamítnutí, protože si myslím, že to je návrh, který v našem současném právním řádu, 11 let po zásadní změně vlastnických poměrů a vlastnických práv, nemá co dělat.
Prosím vás proto o podporu našeho návrhu, sněmovního tisku 836.
***