(9.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Nejzazší lhůta 9 měsíců byla zvolena jako přiměřená vzhledem k možnostem současné legislativní praxe, tzn. projednávání v Poslanecké sněmovně, v Senátu, případné vrácení Senátem, případné projednání a vrácení prezidentem republiky a nové hlasování v Poslanecké sněmovně.
K tomu mohu poznamenat jen to, že citovaný zákon č. 91/1991 Sb., o Ústavním soudu České a Slovenské Federativní Republiky, stanovil pro tento účel lhůtu 6 měsíců a vycházel tak z obdobné praxe, ale jiné situace při existenci společného zasedání obou komor tehdejšího Federálního shromáždění.
V souladu se současnou praxí bude pro výjimečné případy vhodné ponechat pravomoc Ústavního soudu odložit zrušení účinnosti právní moci na dobu, kdy pozbude platnosti a odkdy bude platit nová ústavně konformní úprava.
Změna v pravomoci Ústavního soudu je v plném souladu s nedávno přijatou koncepcí dozoru nad ústavností a zákonností obecně závazných vyhlášek a nařízení, tj. právních předpisů obcí, krajů a hl. m. Prahy ve věcech jejich samostatné a také přenesené působnosti, jakož i nařízení ještě současných okresních úřadů vydaných k provedení zákona podle čl. 79 odst. 3 Ústavy České republiky.
Přitom v zákoně o obcích, zákon č. 128/2000 Sb. v § 123 až 127, a v zákoně o krajích, zákon č. 129 z loňského roku v § 81 až 86, a také v zákoně o hl. m. Praze, zákon č. 131 z loňského roku v § 106 až 112, se rozlišuje mezi pozastavením výkonu, tedy účinnosti právního předpisu nebo nařízení, a zrušením jejich platnosti. K podání návrhu na zrušení právního předpisu nebo nařízení Ústavním soudem může dojít až po marném uplynutí tříměsíční lhůty, pokud jde o obce a kraje, nebo stanovené lhůty, pokud jde o hl. m. Prahu, nebo lhůty 30 dnů, pokud jde o okresní úřady, zjednání nápravy orgánem, který neústavní nebo nezákonný předpis vydal. Institut pozastavení výkonu se svými účinky rovná zrušení účinnosti právních předpisů, a proto je možno ponechat úpravu, že v těchto případech Ústavní soud rozhoduje o jejich zrušení, neboť bez výslovného označení předmětu se v tomto případě rozumí zrušení jejich platnosti. Neostrý výrok zrušení právního předpisu připouští totiž podle okolností jak zrušení jeho účinnosti, tak zrušení jeho platnosti.
Novelizace ústavy v ustanoveních o Ústavním soudu si nevyžádá žádné další nároky na státní rozpočet.
Připomínám, že tento návrh jsem podal až v době, kdy byly vyčerpány jiné možnosti o jednání o této právní normě. Trochu mě mrzí, že jsem jej nepodal zčásti dříve, protože dnes jsme v situaci, kdy Poslanecká sněmovna bude na jedné schůzi projednávat dvě novely Ústavy České republiky. Pokud tento návrh propustíte do druhého čtení, jsme jako předkladatelé ochotni jej samozřejmě v rámci druhého čtení vtělit do novely Ústavy České republiky, tak jak ji předložila vláda ČR, a projednat jej ve třetím čtení jako jeden text.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Zdeněk Koudelka.
Poslanec Zdeněk Koudelka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, vážená vládo, navrhovaná změna působnosti Ústavního soudu v oblasti přezkumu ústavnosti jednotlivých zákonů je možnou cestou, která se uplatňuje např. na Slovensku a uplatňovala se v období federace u federálního Ústavního soudu.
Nicméně se domnívám, že je to cesta do určité míry problémová, kdy se rozděluje zrušení účinnosti od zrušení platnosti s tím, že příslušný autor daného vadného předpisu má možnost po určitou lhůtu udělat nápravu. Je totiž sporné, co by bylo dostatečnou nápravou, kdyby např. autor se domníval, že již dostatečně vyhověl nálezu Ústavního soudu, zatímco Ústavní soud, příp. jiné subjekty by byly zcela jiného názoru.
Chtěl bych ještě podotknout, že na Slovensku, kde se uvedená praxe uplatňuje již od roku 1993, prakticky nedochází k tomu, aby autor právního předpisu udělal v příslušné lhůtě jeho nápravu, a tedy nakonec po uplynutí příslušné - na Slovensku šestiměsíční - lhůty dojde k tomu, že pokud je pozastavena účinnost Ústavním soudem, je ze zákona daný předpis zrušen. Uplatňuje se to jak u obecně závazných nařízení na Slovensku, tak u zákonů.
Z tohoto důvodu se domnívám, že úprava, která je u nás, je již tradiční, funkční a nevyžaduje si naléhavou změnu, navíc - jak řekl navrhovatel - Ústavní soud může uplatnit odložení vykonatelnosti svého nálezu tam, kde se domnívá, že určité okamžité zrušení např. zákona nebo jiného právního předpisu by vedlo k velkým zmatkům v právním řádu, k velkým škodám, a může tedy svůj nález, jeho vykonatelnost, odložit do budoucna, aby zákonodárci, případně jinému orgánu poskytl dostatečnou lhůtu k nápravě. I stanovisko vlády k této věci je negativní.
Tolik má zpravodajská zpráva.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu a táži se, kdo se do ní hlásí. Pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, cením snahu předkladatelů, že chtějí řešit problém, který do jisté míry problémem je, ale sám jsem zastáncem toho, že stávající ústavní úprava je lepší a lépe vyhovující, než je navrhovaná.
V čem je podstata problému? Problém je v tom, že Ústavní soud může svým nálezem zrušit zákon nebo jeho ustanovení, příp. u jiného právního předpisu. Někdy nastane situace, že Ústavní soud zruší příslušné ustanovení a zruší ho k účinnosti nálezu, jak jsme to zažili u zákona o financování politických stran. Tím nastane situace, která nutí sněmovnu a Senát činit v krkolomných lhůtách rychlé řešení, protože není možné, aby tato situace dále trvala, neboť bez právní úpravy není možné, aby dále fungovaly právní vztahy tak, jak mají fungovat.
Z tohoto důvodu má Ústavní soud pravomoc odložit účinnost svého nálezu, a tím dát šanci zákonodárným sborům, v tomto případě Parlamentu, aby tento zákon, který je zrušen, napravil. Samozřejmě, že tam je zásadní námitka, že Ústavní soud konstatuje, že např. zákon nebo ustanovení je protiústavní, ale odloží účinnost na dobu do budoucna tak, že ještě po určitou dobu jsou právní vztahy regulovány protiústavním zákonem. Je to ale daň tomu, abychom mohli my v Poslanecké sněmovně a Senátu věci napravit. Myslím si, že je to již ustálená praxe, že s ní umíme nakládat, že je to nové řešení, byť se v některých státech aplikuje. Sám za sebe si ale myslím, že se nic podstatného neřeší. Proto v podrobné rozpravě navrhnu zamítnutí tohoto návrhu. Podle mě se jím nic nového neřeší, stávající právní úprava vyhovuje a podle mě není třeba dělat takovýto zásah do ústavy.
Omlouvám se, že jsem si neuvědomil, že je první čtení. Navrhuji zamítnutí tohoto návrhu hned teď.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Nikdo. Obecnou rozpravu končím.
Dám možnost vystoupit se závěrečným slovem jak navrhovateli, tak zpravodaji. První se slova ujme předseda Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, vážené dámy a pánové, jsem přesvědčen, že není pravda, že by novela neřešila nic podstatného. Jde svým způsobem o věc podstatnou. Jde totiž o to, že když zrušíme platnost zákona, je v podstatě nemožné se dovolávat dobré víry v to, že někdo postupoval podle zákona.
***