(11.10 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Nepodezírám vládu, že jejím cílem je přivést Českou republiku do Evropské unie ať to stojí, co to stojí. Avšak máme-li zodpovědně rozhodovat, pak je potřebná aktivita napříč politickým spektrem a kroky přesahující rámec předkládané souhrnné zprávy. Nikoli účelové známkování, kdo je více či méně proevropský.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Vilém Holáň, připraví se pan poslanec Zahradil.
Poslanec Vilém Holáň: Vážená paní místopředsedkyně, pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové, souhrnná zpráva o postupu integrace České republiky do Evropské unie je velice hutný dokument. Vyčerpávajícím způsobem vyjmenovává všechny aktivity vlády, případně jiných orgánů státní správy činné v oblasti plnění předvstupních kritérií. Má tedy hodnotu dokumentační, a to nesporně velkou.
Nicméně i já mám výhrady k této zprávě. Souhrnná zpráva především neobsahuje zhodnocení postupu našich negociací. Přitom právě to je jedním z hlavních kritérií hodnocení postupu integrace České republiky do Evropské unie.
Jestliže předložená zpráva vyvolává dojem, že vláda činí maximum při plnění předvstupních kritérií, mohl by být dojem jiný, kdyby zahrnovala i postup negociací. Šance na vstup do EU v první vlně se totiž neměří pouze individuálním úsilím jednotlivých kandidátských států, ale promítnutím tohoto úsilí do kontextu úsilí ostatních kandidátských států. Co se může zdát z našeho pohledu úsilím dostatečným, nemusí být dostatečným při komparativním hodnocení připravenosti jednotlivých kandidátských států. Je to jako ve sportu. Někdy může stačit k postupu mezi finalisty 80 bodů, jindy, pokud je kvalitativně vyšší, nemusí stačit ani sto. Předkládaná zpráva podle mého názoru se této optice vyhýbá. A je to chyba, protože jedině taková optika nám umožní nezkreslený pohled na postup naší integrace do Evropské unie. Samozřejmě část otázek zodpověděl pan ministr ve své úvodní řeči k oběma bodům a část otázek je také projednávána ve výboru pro evropskou integraci.
České republice se během francouzského předsednictví v uplynulém půlroce nepodařilo uzavřít ani jednu kapitolu a počet předběžně uzavřených kapitol tak stagnuje na čísle 13. Jistě lze namítnout, že ne každá kapitola je stejná. A také si umím představit námitku, že velká část viny leží na francouzském předsednictví, které nemělo negociace s kandidátskými zeměmi jako svou prioritu. Tato námitka však neobstojí ve světle skutečnosti, že Česká republika je jedinou zemí, která neuzavřela ani jednu kapitolu, což znamená, že všechny ostatní kandidátské státy tento handicap překonaly a byly schopny v negociacích pokročit.
Fakt, že například uzavření kapitoly energetiky je blokováno Rakouskem, dává tušit, že příprava na vstup do EU není pouze úkolem evropské diplomacie reprezentované negociačním týmem, ale zasahuje i do běžné každodenní diplomacie. Na tomto příkladu je krásně vidět, jak se dvoustranné mezistátní vztahy mohou promítat do oblasti naší integrace a jak je není radno podceňovat.
Je tedy třeba nepochybně hledat příčiny stagnace našich negociací a poučit se z nich. Pouze z malé části jsou na vině zákonodárci, jako je tomu např. v případě kapitoly kultury a audiovize. Ve většině případů se jedná o nedostatečnou výkonnost vlády a obecně státní správy, neboť výtky ze strany EU směřují k nedostatečné implementaci evropských norem. Určitým příkladem, z něhož si každý sám vyvodí úsudek, je např. zákon o státní službě, který nebyl projednán dostatečně zavčas.
Nechci se - a ani z časových důvodů by to vlastně nebylo dobré - zabývat všemi elementy předložené zprávy. Zmíním jen dva postřehy.
První se týká nízké transparentnosti při negociacích ze strany vlády. V již zmíněné soutěžní politice např. vláda podle údajů Ministerstva zahraničí nedávno požádala o prodloužení období, v němž bude soulad poskytování státních podpor podniků s evropským právem posuzován se zřetelem k hospodářské situaci státu, o dalších pět let. Podle dalších informací však vláda údajně v prosinci 2000 stáhla žádosti o sjednání zvláštní dohody zohledňující při poskytování státní pomoci transformační, resp. posttransformační období České republiky. Je to jistě zásadní rozdíl a je třeba o něm víc vědět, i když zastávám názor, že vláda musí samozřejmě mít určitý prostor pro pružné vyjednávání.
Zakončím svůj příspěvek poznámkou týkající se již uzavřených kapitol. Bylo by totiž neprozíravé podléhat dojmu, že jednou uzavřená kapitola nemůže být otevřena znovu. Již uzavřené kapitoly jsou totiž uzavřeny pouze prozatímně. Vláda tuto skutečnost trochu podceňuje. Například u kapitoly Hospodářská měnová unie. Například nedávno schválený zákon o České národní bance. Není nepravděpodobné, že Evropská unie přehodnotí svou tehdejší pozici ve světle zmíněných skutečností a kapitoly znovu otevře.
Z hlediska přípravy vstupu do Evropské unie zřejmě běží o klíčový rok. Nezbývá tedy, než vládu povzbuzovat k maximálnímu výkonu, abychom se udrželi mezi první skupinou kandidátů, a k tomu jí také přát úspěch. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Zahradil, připraví se pan poslanec Zvěřina.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, paní předsedající. Já rozhodně nehodlám z této rozpravy dělat nějaké dramatické divadlo a nebudu rozhodně opakovat to, co řekli někteří mí předřečníci. Takže výtky, které se eventuálně shodují s tím, co už bylo řečeno, vynechám.
Nicméně zpráva stejně jako onen nově zařazený bod otevírají některé otázky, které podle mého názoru tady musí být vzneseny a které by také měly být zodpovězeny.
Pan ministr Kavan ve svém úvodním slovu řekl dvě věci. On toho řekl mnohem více, ale dvě věci bych tu vyzdvihl, se kterými se ztotožňuji. Řekl, že pro naše vyjednávání k přístupu do Evropské unie je letošek klíčový a že tvrdá vyjednávání, tvrdé negociace začínají právě v tuto chvíli, že jsou tedy do značné míry ještě před námi. Právě proto je nutno se nad průběhem celého vyjednávacího procesu soustředit a možná se na něj znovu a zpětně podívat, a dobrým důvodem a dobrou záminkou k tomu mohou být právě ony stažené žádosti o některá přechodová období, což vláda učinila v minulých dnech.
Co to vlastně jsou ta přechodová období? Přechodová období jsou naše žádosti, aby dočasně, v nějakém přesně stanoveném časovém horizontu, byl změkčen přístup Evropské unie k nám, resp. abychom dočasně nemuseli dodržovat některá ustanovení komunitárního práva. A je tedy jasné, že přechodná období jsou vznášena proto, že se domníváme, že se Česká republika domnívá, že se vláda domnívá, že v případě, kdyby nedošlo k jejich uplatnění, mělo by to pravděpodobně jakýsi neblahý dopad na naši sociální situaci nebo na sociální situaci a ekonomickou situaci v České republice.
Proto je velmi důležité přesně vědět, na základě čeho, na základě jakých argumentů, na základě jakých analýz byla přechodová období vůbec formulována a žádosti byly vznášeny.
Jak známo, v roce 1998 byly schváleny tzv. poziční dokumenty, nebo alespoň některé poziční dokumenty, a další potom následovaly, některé poziční dokumenty se v průběhu času také měnily, a z těch pozičních dokumentů, které formulovaly de facto jednotlivé resorty, vycházejí ony žádosti o přechodová období.
***