(9.30 hodin)
(pokračuje Špidla)
Státní služba stálá, tzv. definitiva, přestože je ve vládním návrhu služebního zákona uvedena, není nosným právním institutem pro výkon občanské státní služby. Podstatně větší důraz je položen na vzdělávání občanských státních zaměstnanců. Všechna služební místa v občanské státní službě, jak řadová, tak i vedoucí, mají být obsazována podle výsledků výběrového řízení. Kompenzační opatření pro občanské státní zaměstnance za zpřísnění a omezení odpovědnosti jsou navrhována v menším rozsahu. Převod dosavadních zaměstnanců ve správních úřadech do občanské státní služby je koncipován jako postupný, probíhající v období tří let. Přechod se navrhuje jako nenárokový, pokud jde o státní službu, na dobu neurčitou, která má následovat po třech letech státní služby na dobu určitou.
Návrh je celkově prodchnut myšlenkou, že státní služba je jako součást veřejné služby koncipovaná jako služba státu veřejnosti. Tříleté přechodné období má mimo jiné zajistit i to, že přechod se neodehraje v době ústavní odpovědnosti současné vlády.
Předložený návrh právní úpravy občanské státní služby vychází důsledně z principů veřejného práva a základní vztah, v němž se má tato služba vykonávat, má být služební poměr zakládaný k České republice, tedy ke státu. Územní samosprávné celky, obce a kraje, jsou nositeli práv a povinností vyplývajících z právních vztahů a mají vlastní právní subjektivitu. Jsou podle Ústavy ČR veřejnoprávními korporacemi a stát do jejich činnosti může zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
Přestože obce a kraje vykonávají svými zaměstnanci na základě přenesené působnosti státní správu podle zvláštních zákonů obdobně jako správní úřady, jsou a budou podmínky zaměstnávání jejich zaměstnanců zcela jiné, než mají být podmínky, s nimiž se uvažuje v občanské státní službě.
Na zaměstnance obcí a krajů, kteří vykonávají státní správu, se právní úprava občanské státní služby nemůže vztahovat, protože mohou pracovat jen v pracovním poměru podle zákoníku práce.
Zásadní změna v organizaci a řízení výkonu státní služby a její odpolitizování vyžaduje i zásadní změnu ve struktuře a způsobu určování platů státních zaměstnanců. Absolutní převahu ve struktuře platů mají tvořit nárokové složky s přesně stanovenými kritérii pro jejich přiznávání. Je to dáno tím, že úroveň práce státního zaměstnance má být standardní a profesionální a není přiměřené a nedá se předpokládat, že by se v tomto systému měli vyskytovat lidé slabší a podprůměrní.
Významným nástrojem pro diferenciaci platů v závislosti na výkonnosti státních zaměstnanců by se mělo stát pravidelné hodnocení plnění služebních úkolů a povinností. Spolu s ostatními kompenzačními opatřeními vyvažujícími zvýšené povinnosti a omezení státních zaměstnanců mají platové nároky mimo jiné působit protikorupčně.
Pro řádný chod státní služby jako celku je nezbytné regulovat i počty míst zaměstnanců v pracovním poměru a objem prostředků na jejich platy. Proto vládní návrh zákona obsahuje i úpravu odměňování těchto zaměstnanců. Rozdíly v úrovni platů zaměstnanců v pracovním poměru a státních zaměstnanců ve služebním poměru by měly být dány pouze rozdílnými podmínkami ve výkonu práce a státní služby a zvýhodněny kompenzačním příplatkem za státní službu.
Vládní návrh služebního zákona navazuje na Ústavu ČR a naplňuje ji. Obsahuje zejména úpravu organizačních věcí občanské státní služby a služebních vztahů vyjmenovaných občanských státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech, kteří vykonávají vyjmenované činnosti, které jsou výkonem státní správy.
Důležité také je, aby náš návrh zákona byl kompatibilní s právem Evropských společenství, a Evropská unie v jistém smyslu vyzývá k naplnění uvedeného článku ústavy. Tento požadavek Evropská unie však uplatňuje i z důvodů věcných. Je toho názoru, že je nutno prosadit i tímto způsobem opatření ke zvýšení odborné úrovně státní správy České republiky, aby tak bylo zajištěno správné a odpovědné naplňování směrnic Evropských společenství.
Z věcného hlediska je nutné konstatovat, že úroveň státní správy v České republice po roce 1989 podstatně poklesla. Je to důsledek řady příčin, z nichž nejzávažnější jsou: přetrvávající odchod kvalifikovaných zaměstnanců státní správy do soukromého sektoru, peněžnictví, pojišťovnictví, k soudům a do dalších oborů s vyššími platy a dalšími, mimoplatovými výhodami, malý zájem mladých vysokoškolsky vzdělaných občanů o práci ve státní správě, která se jim zatím nejeví nijak výhodná ani perspektivní. Úroveň výkonu státní správy oslabuje i značná politizace státní správy a odborných organizačních složek. (Předsedající žádá o klid.) Místa vedoucích těchto úřadů i nižší vedoucí pracovníci jsou obsazováni politicky a prosazují se tak zájmy příslušné politické strany i na úrovních, kde by tomu nemělo být. To při současné malé možnosti zaměstnanců správních úřadů odolávat z existenčních důvodů při řešení zásadních otázek, včetně právních otázek, politickému tlaku ze strany těchto vedoucích vede k nezdravému zpolitizování státní správy. Stává se zvykem, že při změnách vlád, ale i při změnách jednotlivých ministrů a vedoucích ostatních správních úřadů dochází k jakémusi personálnímu zemětřesení, charakterizovanému čistě účelovými organizačními a personálními změnami, z nichž většina už jen pro svoji novost zhoršuje úroveň a výkonnost příslušných úřadů.
Bývalá Československá republika při svém vzniku v roce 1918 převzala právní úpravu poměrů státních zaměstnanců platnou za Rakousko-Uherska. Tato právní úprava byla zrušena v podstatě 1. dubna 1950, byla nahrazena zákonem o pracovních poměrech a platech státních zaměstnanců a tento zákon byl zrušen zákoníkem práce 1. 1. 1966.
V současné době se v Evropě uplatňují v jednotlivých zemích zvláštní úpravy právních poměrů státních zaměstnanců, které lze charakterizovat buď jako kariérní systém, který je zvolen v tomto zákoně, nebo jako poziční systém. Pro kariérní systém je charakteristická stálost a dlouhodobost právního vztahu mezi státem, státním orgánem a zaměstnancem, vyúsťující až k celoživotnímu zaměstnání spojenému s případnou státní službou stálou, tzv. definitivou, stálé vzdělávání zaměstnanců, sledující udržování a zvyšování jejich odborné úrovně, nárokový platový, někdy i funkční postup, což není náš případ, omezení některých občanských práv a reciproční poskytnutí různých mimoplatových výhod včetně příznivějšího důchodového zabezpečení. Pro poziční systém je charakteristické naopak krátkodobější zaměstnávání spojené s určitým účelem nebo úkolem, přijímání zaměstnanců bez přípravy na výkon státní služby a v podstatě stejné poměry zaměstnanců pracujících v orgánu státní správy jako u jiných zaměstnanců.
V evropských státech převládají právní úpravy poměrů státních zaměstnanců charakterizované kariérovým systémem např. ve Spolkové republice Německo, v Rakousku a Francii. Poziční systém je uplatňován méně, nejzřetelněji v Holandsku. Evropské země s kariérním systémem sice tento kariérní systém do určité míry uvolňují, ale ve skutečnosti nikde nevzniká úvaha o tom, že by kariérní systém jako princip byl zrušen.
***