(12.00 hodin)
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená sněmovno, dovolte, abych se zamyslel nad návrhem vlády, abychom tuto smlouvu schválili podle čl. 10 naší ústavy, to znamená, abychom ustanovením tohoto mezinárodního dokumentu dali postavení, které bude mít přednost před obyčejnými zákony u nás.
Za prvé bych chtěl konstatovat, že otázka volby, které právní dokumenty budou schváleny touto procedurou, je čistě otázkou rozhodnutí sněmovny, že pro to můžeme stěží nalézt nějaké další vodítko. Je to otázka politického rozhodnutí. Chtěl bych předem uvést, že nemám žádné námitky proti té smlouvě jako takové. Nicméně se obávám, že pokud tato smlouva bude inkorporována do našeho právního řádu v této podobě, jak to vláda navrhuje, tak může dojít k nepředvídatelným kolizím, které dnes asi neumíme předpovědět.
Zahraniční výbor si vyžádal k této věci zvláštní písemné stanovisko ministerstva, které ovšem tento rozbor neobsahuje, to znamená posouzení toho, kde tato smlouva může v našem právním řádu způsobit nějaké komplikace. Z toho důvodu jsem se domníval, že by bylo lépe, kdybychom tuto smlouvu schválili jako obyčejnou smlouvu a kdybychom do našeho právního řádu její ustanovení promítli v zákonech, tedy kdyby tato smlouva byla schvalována nikoli podle čl. 10.
Odůvodnění ministerstva, z jakého důvodu je potřeba schvalovat tuto smlouvu podle čl. 10, je velmi nedostatečné, a to jak to odůvodnění, které jsme tady dnes slyšeli, tak to písemné odůvodnění. Odvažuji se tvrdit, že odůvodnění toho typu, že smlouva se odvolává na jiné dokumenty o lidských právech, je odůvodnění, z něhož vůbec nevyplývá žádnou logickou operací, že by i tato smlouva měla mít charakter smlouvy o lidských právech. Myslím si, že bychom měli budovat právní řád, kde předvídáme důsledky, ke kterým může dojít. Pokud nás ministerstvo nepřesvědčilo tom, že všechny tyto důsledky byly promyšleny a že bychom měli před sebou právní rozbor důsledků takovéhoto opatření, pak se domnívám, že by sněmovna neměla schválit vládní návrh, aby tato smlouva měla postavení podle čl. 10, nýbrž aby byla obyčejnou smlouvou a aby Ministerstvo zdravotnictví připravilo novelizaci zákonů tak, aby se tato ustanovení promítla do našeho právního řádu.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu končím. Ptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Pan ministr si přeje vystoupit. Hovoří ministr zdravotnictví Bohumil Fišer.
Ministr zdravotnictví ČR Bohumil Fišer: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, k tomu, co říká pan poslanec Payne, bych uvedl jenom několik vět. Článek 10 ústavy říká: "Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem." Článek 10 vychází z dualistického pojetí vnitrostátního a mezinárodního práva, neboť se v něm výslovně stanoví, že smlouvy o lidských právech a svobodách jsou podle svého charakteru inkorporovány přímo do vnitrostátního práva. Samozřejmě pokud to umožňují jejich jednotlivá ustanovení, pokud upravují dodatečná konkrétní práva a povinnosti, a proto je možné, aby se občané na ně odvolávali přímo. Zatímco smlouvy ratifikované podle čl. 49 Ústavy ČR nemají přednost před zákonem, k jejich implementaci je nutná další zákonná úprava.
Sama úprava plným názvem Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie medicíny je už ve svém názvu, zejména však ve své preambuli označena jako mezinárodní úmluva o lidských právech a zároveň poukazuje na svou návaznost na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod Rady Evropy. Preambule se odvolává na řadu dalších mezinárodních smluv, které Česká republika ratifikovala a byly kvalifikovány jako smlouvy podle čl. 10.
Myslím, že jsem uvedl ty hlavní důvody, které vedly vládu k tomu, aby došla k tomuto návrhu, který předkládá. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Já vás všechny odhlašuji a prosím o novou registraci. Prosím, aby nebylo nastaveno ještě kvorum na 120, protože nejprve budeme rozhodovat o charakteru této smlouvy. Děkuji.
Nejprve prosím pana zpravodaje, aby uvedl usnesení, jak o nich budeme hlasovat.
Poslanec Pavel Němec: Děkuji, paní místopředsedkyně. Právě jsem chtěl uvést, že bychom měli nejdříve rozhodnout o tom, jaký charakter tato smlouva bude mít. To je prvé hlasování. Po výsledku tohoto hlasování bychom rozhodli buď zvýšeným kvorem o přijetí této smlouvy, a pokud by neprošlo hlasování o charakteru smlouvy, že budeme posuzovat podle čl. 10 ústavy, pak bychom hlasovali o této smlouvě prostou většinou. Takže v tuto chvíli bychom měli hlasovat o charakteru smlouvy.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: To je bod 1 usnesení zahraničního výboru.
O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 248, které zahajuji. Ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 248 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 156 vyslovilo 99 a 55 bylo proti.
O této smlouvě budeme rozhodovat podle čl. 10. Prosím o nastavení zvýšeného kvora.
Budeme hlasovat o návrhu usnesení č. 2, tak jak jej navrhl zahraniční výbor.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 249 a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 249 tento návrh byl přijat, když se pro něj z přítomných 157 vyslovilo 125 a 11 bylo proti. Konstatuji, že s návrhem usnesení byl vysloven souhlas.
Dalším bodem je
53.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu Šestý Dodatkový protokol Ústavy Světové poštovní unie (SPU),
přijatý XXII. Kongresem SPU v Pekingu dne 15. září 1999
/sněmovní tisk 730/ - druhé čtení
Prosím, aby se slova ujal ministr dopravy a spojů Jaromír Schling.
Ministr dopravy a spojů ČR Jaromír Schling: Paní předsedající, dámy a pánové, Poslanecké sněmovně je předkládán návrh na vyslovení souhlasu se změnami a doplňky Ústavy Světové poštovní unie, které jsou obsaženy v tzv. Šestém Dodatkovém protokolu Ústavy Světové poštovní unie. Tento dodatkový protokol byl přijat Kongresem SPU v září 1999. Byl podepsán i vedoucím české delegace ve smyslu příslušného usnesení vlády a z toho vyplývající plné moci, a to s výhradou jeho následné ratifikace Parlamentem ČR.
Protože členství ČR ve Světové poštovní unii je nezbytným předpokladem pro možnost našeho státu podílet se na mezinárodním poštovním styku, žádám Poslaneckou sněmovnu, aby s Šestým Dodatkovým protokolem vyslovila souhlas, stejně jako před pěti lety s dodatkovým protokolem předcházejícím.
***